Válka o Evropu začala
Tak, a máme to tady : Diskuse (alespoň mezi odbornou veřejností) na téma přijetí či nepřijetí Evropské ústavy se naplno rozběhla. V některých státech již referenda proběhla a vesměs (bohužel) kladně. Mezi posledními zeměmi, kde referendum proběhne, by měla být i Česká republika, která, nemusím připomínat, patří mezi státy nejvíc euroskeptické. Možná jsem v úvodu použil velmi silné slovo, ale současnost mi moc na výběr nedává. Když se totiž nyní jedná o takových závažných věcech, které v případě přijetí změní ráz Evropy (dle mého názoru k horšímu) a ze všech stran se na nás valí výhružky a lobby snažící se o přijetí za každou cenu, pak je možné brát úsloví „Válka o Evropu“ jako velmi příznačné.
Nejvíce diskutované body Ústavy, jako je omezení suverenity státu, menší šance malých států prosadit si svou, nebo předání mnoha kompetencí (imigrační politika, daně, justice) bruselským orgánům, v Ústavě zahrnuté jsou a kdo říká že ne, tak mlží a Ústavu zřejmě nečetl (Zdravím ty, kdo ji podepsali, aniž ji předem četli, pane Grossi a Svobodo). Toto jsou čistá fakta. Jenže, tyto body jsou podány tak, že si v nich každá strana najde své, čili odpůrce EU či zarytého eurofila o opaku jeho názoru nepřesvědčíte, protože si to prostě vyloží po svém. Kdo vidí omezení suverenity, vidí. Kdo nechce vidět, nevidí. A garantuji vám, že každý bude mít pádné argumenty.
Ale pojďme se vydat jinou cestou, proč máme přijmout něco, na čem jsme neměli možnost pracovat ? Každé Ústavě přeci než byla vůbec sepsána, (nemluvě o nějaké ratifikaci) předcházelo dlouhé období vytváření, přetváření a zkoumání, aby žádná se složek těch, kterých se ústava měla týkat, nepřišla pokud možno zkrátka. Vezměme v úvahu Americkou Ústavu, která s malými úpravami existuje již přes dvě staletí. Ale zde se děje pravý opak. Celou dobu, kdy se na Evropské ústavě pracovalo, k nám došly maximálně kusé zprávy o tom, jak se bruselští soudruzi pohádali, ale nikoho nenapadlo, zeptat se Nás, co si o Ústavě myslíme a jak by jsme si ji třeba představovali. Nyní nás nutí k přijetí a v druhém případě hrozí všemožnými sankcemi a nepříjemnostmi. V Konventu, který Ústavu vytvářel, jsme sice měli zástupce, ale faktem je, že Konvent není volitelný, je jakousi radou nejvyšších s velkými pravomocemi a moc si v něm stejně hlídají eurofilské frakce, a tak co chtějí mít mají. Připadá vám logické, přijímat něco, k čemuž jsme neměli možnost se vyjádřit a navíc to bylo tvořeno lidmi „shora“, které jsme neměli možnost si svobodně zvolit ?
Dále je „zajímavé“ kam se současná diskuze stáčí. Z peněz daňových poplatníku jsou financovány „evropské strany“ a lživé pro-kampaně. Na druhou stranu euroskeptické a anti-evropské frakce nedostávají nic. Odpůrci evropské integrace tak svými daněmi financují své protivníky. Hezky zařízeno, co říkáte ? Stále slýcháme názory typu, že pokud určitá země ústavu odmítne, bude donucena k opakování referenda. A pokud i potom ? Tak zase znova ? A takto pořád dokola, než bude ta země pod tíhou neustále se stupňujících výhružek a sankcí přeci jen konečně donucena k ratifikaci ? Čili mějte si odlišný názor, ale nakonec stejně musí být po našem ? Neříká se tomu diktatura ?
Evropská ústava představuje největší útok na evropskou demokracii od pádu komunismu. Jsme nuceni přijmout mnohá ustanovení a opatření, shrnuté v nepřehledném textu, který je pro laika naprosto nepochopitelný (na druhou stranu by mne zajímalo, zda vláda v rámci kampaně pro ústavu například na vlastní náklady dodá občanům výtisky tohoto dokumentu). Evropská ústava nás v případě přijetí omezí ve velmi závažných věcech. Pokud budeš potenciální voliči hlasovat pro, věz, že dáváš do rukou cizím tyto věci :
A) Obrana a mezinárodní vztahy - Jednotně řízené z Bruselu, s tím, že členské státy budou kroky Unie bezvýhradně následovat, v případě, že budeme tedy přehlasováni, nikdo se na náš názor už neptá a musíme slepě následovat
Brusel.
B) Vnitro a justice - Brusel a nikoli my bude rozhodovat o tom, co bude a nebude trestný čin. Dále nebude již možné, aby stát chránil své občany před eurozatykačem a podobně.
C) Ekonomika - Stát smí zavádět jen taková opatření k dosažení „záměrů Unie“,
zatímco Brusel si podrží kontrolu přímých a zahraničních investic a daní
jednotlivých států. Ústava má mnoho zbytečných a nesmyslných nařízení
např. podnikání, nemá však žádné nařízení, které by chránilo třeba soukromé
vlastnictví.
D) Azyl a přistěhovalectví - Veškerá imigrační politika bude řízena z Bruselu
a žádný stár nebude mít právo rozhodovat, koho a za jakých podmínek přijme jako přistěhovalce. Zbývá se tedy jen modlit, že většiny při hlasování nedosáhnou fanatičtí multikulturalisté, kteří by dveře otevírali každému – třeba páté koloně teroristických organizací
Toto je jen dle mého názoru několik nejzávažnějších bodů v souvislosti s přijetím Evropské ústavy. Jinak však negativ co nás v případě přijetí čekají, je celá řada.
A proto ty, potenciální voliči si v hlavě přehodnoť, zda ti více záleží na občanské a národní svobodě, podnikatelské etice, kontinuitě konzervativních tradic a institucí i na demokracii samotné víc, než na nějaké nadnárodní utopii sjednocené evropské říše (jaká podobnost s Třetí říší).
Boj o Evropu se tedy rozhořel naplno. Stojíme v obranném postavení proti aspirantovi na novodobý SSSR, proti byrokratické mašinérii Bruselu majícím v plánu absolutní odnárodnění a centralizaci Evropy. Záleží jen na nás, kdy přejdeme do ofenzívy. Karta se však pomalu obrací, po celé Evropě navzdory snahám Bruselu sílí anti-evropské a nacionální síly. První razantní Ne Evropě Bruselu! by mělo přijít ve formě odmítnutí navrhované ústavy. Ač se místy díky snahám všemožných eurofilů může zdát, že boj je marný, pak vězme, že nejsme sami. Važme si jako vlastenci jeden druhého a zapomeňme na nějaké malicherné nesváry. Stojíme všichni proti jednomu nepříteli, a tím je snaha o evropský centralismus, novodobé ohrožení evropských národů jako takových.