Otevřený dopis Marku Bendovi ohledně hlasování o antidiskriminačním zákonu
Vážený pane poslanče Marku Bendo,
četl jsem Váš projev k "antidiskriminačnímu zákonu".
V mnohém Vám dávám za pravdu, tedy kromě závěru. Domnívám se totiž, že - jste-li opravdu čestný muž -, pak máte skutečně jedinou možnost: podat návrh na vystoupení z Evropské unie. Jestliže totiž tuto právní normu, která je paskvilem, pustíte, nebude Vám krvácet srdce, nýbrž zaprodáte vlastní čest.
Přeji Vám, abyste obstál jako skutečný muž, který si stojí za vlastním přesvědčením.
Přeji Vám, abyste jednou obstál i před Bohem.
Petr Plaňanský
P. S.
Ujišťuji Vás, že jako otec čtyř dětí, jehož rodina žije z jednoho průměrného příjmu, vím, co to diskriminace ve společnosti je. Život mě však naučil, že nemá cenu si stěžovat a nemá cenu se spoléhat na stát, potažmo na Vás - politiky. Ptáte se jistě proč... Jednoduše proto, že rodinná koncepce českého státu je "antikoncepce". Nebo ještě srozumitelněji: žijeme ve společnosti, jež nenávidí vícečetné rodiny, které se snaží vychovat vzdělané, moudré a čestné potomky.
Dokument: Projev Marka Bendy
Poslanec Marek Benda: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážení páni ministři, vážené dámy, vážení pánové, já jsem chtěl k této věci říct trošku obecnější poznámku, která myslím, že se zapomíná, a myslím, že by měla být řečena a měla být vyslovena.
Jako něco automatického se bere, že diskriminovat je nesprávné, že diskriminovat je něco strašně špatného a musíme s tím za každou cenu bojovat. Já to pokládám za jeden z největších omylů moderní společnosti. Každá společnost přirozeně diskriminuje. Všichni jsme četli Rychlé šípy v dětství, někteří je čtou teď svým dětem, kteří nemluví s hochy, kteří kouří nebo kteří mluví sprostě. To je přece normální způsob, jakým se společenské výstřelky v normálním společenském životě vytlačují a ukazuje se na ně, že jsou špatně. Stejně tak to známe samozřejmě z podnikání, protože jsou prostě tací, se kterými se obchodovat může, protože se chovají slušně, a jsou tací, se kterými se obchodovat nemůže, protože se chovají neslušně. Známe to i z politiky dokonce. Prostě některé strany nacistického nebo komunistického typu jsou registrované řádně, ale slušní lidé s nimi nemluví.
Tento omyl vznikl v okamžiku, kdy jsme se pokusili přenést jinak správnou tezi, že stát se ke všem svým občanům chová zcela stejně a že stát není ten, kdo má právo někoho diskriminovat, protože si ho vybere a řekne: zrovna ta nebo ona kategorie lidí podle nějakého kritéria se mi nelíbí, že ten stát je tím, kdo se má chovat absolutně neutrálně, protože každý člověk má svoji hodnotu sám o sobě a ta hodnota mu není dávána státem, ale je to jeho hodnota, jeho jako lidské bytosti. A z tohoto hlediska je úkolem státu, aby se ke všem choval neutrálně a nebyli žádní, kteří jsou zvýhodněni nebo znevýhodněni.
Tak došlo k pokusům, a opakovaným pokusům, přenášet tyto zákazy diskriminace do soukromoprávních vztahů. Já to opravdu pokládám za jeden z největších omylů. Když člověk studuje zemi, kde se tohle rozjelo ve velkém stylu, a to jsou Spojené státy, a přečtete si pak součet všech potenciálně diskriminovaných skupin, tak vám vyjde asi 300 % obyvatelstva. Pak není vůbec jasné, kdo by vůbec ještě mohl diskriminovat, protože každý je v nějaké potenciálně diskriminovatelné skupině. A hlavně se dochází do absurdit, že jakoby nejhodnotnějším občanem společnosti je lesbická Afroameričanka bez vyznání. Mně to připadá absurdní a nechci se takového světa dožít.
Tolik myslím, že je třeba říci obecně k tomu návrhu antidiskriminačního zákona, protože si myslím, že je prostě omylem, je omylem Evropské unie a budeme se muset s tím nějakým způsobem vypořádat.
Na druhou stranu uznávám, že vláda se maximálně snažila, aby nerozšířila naše povinnosti ani o milimetr. Já myslím, že budeme muset ještě přezkoumat onu pasáž přenosu důkazního břemene v pracovněprávních a dalších vztazích na potenciálně diskriminující osobu, zejména v návaznosti na rozhodnutí Ústavního soudu, které už vykládalo § 143a odst. 2 občanského soudního řádu, publikované pod č. 419/2006, které se pokusilo vymezit poměrně pečlivě meze tohoto rozhodnutí.
Ale to je asi opravdu na jednání ve výborech. Jestli jsme opravdu dnes v situaci, že bohužel na tomto místě já buď můžu vyzvat vládu, aby podala návrh na vystoupení z Evropské unie, anebo musím tuto normu pustit, tak já poctivě říkám, že tuto normu pouštím, i když mi nad tím krvácí srdce.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)