Židé v boji a odboji
Nastolené utrpení Židů v letech 1938-1945, završené tragédiemi ve vyhlazovacích táborech, doposud zastiňuje skutečnost, že českoslovenští Židé se nepoddali údělu pronásledované komunity a přes stupňovaný teror se zapojili do odboje v Čechách, na Moravě i na Slovensku. Tisíce z nich – muži i ženy - se při první příležitosti staly příslušníky československé armády a se zbraní v ruce bojovaly proti nacismu a fašismu na všech frontách druhé světové války.
Rezistence Židů v letech druhé světové války
Konference na toto téma, vůbec první od skončení druhé světové války, proběhla v termínu 17.- 18.10. 2006 v Historickém ústavu Akademie věd v Praze. Autorkou a kurátorkou projektu a zároveň jednou z moderátorek byla PhDr.Zlatica Zudová-Lešková, CsC. Účastnili se jí jak profesionální historici z Čech i Slovenska – odborní pracovníci historických ústavů ČAV a SAV, pracovníci různých archívů a muzeí a univerzitní profesoři, tak i přímí dosud žijící aktéří těchto bojů z obou států. Z dalších organizací zde byly zastoupeny Svaz židovských odborářů a vojáků (předsedkyně Pavla Kováčová), Židovské muzeum v Praze (ředitel Leo Pavlát), Česká rada pro oběti nacismu (Ing. Tomáš Jelínek), Sdružení příslušníků druhé a třetí generace židovských odborářů a vojáků (Eva Benešová), Institut Terezínské iniciativy (PhDr. Jaroslava Milotová Csc) a další.
Konference byla rozdělena do 4 tématických bloků :
· Židé v řadách domácího odboje českého a slovenského národa
· Židovský odboj v ghettech, za ostatými dráty
· Židé v československých a spojeneckých armádách
· Paměť židovského odboje
Na konferenci zaznělo 33 referátů, na kterých se podílely obě zúčastněné strany. Perfektně zpracované příspěvky, vypracované na základě badatelské práce v různých historických pramenech a archívech, doplňovaly osobní svědectví a zážitky těch, kteří byli přímými účastníky těchto událostí. Po přednesených příspěvcích vždy následovala diskuse. Ta přirozeně probíhala i o přestávkách v kuloárech, kdy byla jedinečná příležitost se s těmito vzácnými lidmi osobně seznámit.
Celou konferencí se jako červená nit táhla otázka: „To jste šli jako ovce na porážku?“
Tato konference velkou měrou napomohla k dalšímu odkrytí této málo známé kapitoly našich dějin. Potvrdila skutečnost, že Židé byli a zůstanou pevnou součástí protinacistické a protifašistické rezistence.
Stručný přehled rezistence
Židé se v těžkých podmínkách protektorátu Čechy a Morava ztotožnili s idejemi Národního odboje a snažili se všemi silami v ilegálních organizacích a různých uskupeních dosáhnout osvobození a obnovení Československa. Byli členy a podporovateli Politického ústředí, Obrany národa, Petičního výboru Věrni zůstaneme, Komunistické strany Československa a dalších ilegálních odbojových skupin.
Již v roce 1939 jako odpověď na přijetí prvních protižidovských vládních opatření se na Slovensku zformovala židovská opozice v podobě hnutí Hašomer Hacair, Bnei Akiva a Makabi Hacair a Pracovní skupiny. Židé se stali členy ilegálních protifašistických organizací Obrana národa, Domec, Justícia a aktivně pracovali v Komunistické straně Slovenska, v řadách sociálních demokratů a agrárníků.
Židovští intelektuálové vstoupili dobrovolně do služeb čs. odboje. Čs. Židé byli již v prologu války mezi prvními dobrovolníky na straně španělských republikánů. Byli mezi letci při obraně Anglie a při bojích v severní Africe. Bojovali v jednotkách čs.armády u Sokolova a Kyjeva. Podstoupili těžké boje Karpatsko-dukelské operace a anabázi osvobozování Slovenska a Polska.
V palestinském táboře As Sumeyryi vznikl v roce 1940 čs. pěší prapor 11- Východní. Do léta 1943 prošlo vojenskou registrací na Blízkém východě více než 600 Židů.
Značná část z nich odešla po 15.3.1939 do Polska, kde je zastihla polsko-německá válka. Po porážce Polska mnozí z nich skončili v sovětských internačních a pracovních táborech. Ani tento úděl je neodradil od vstupu do čs. vojenské jednotky, která se v roce 1942 začala formovat ve městě Buzuluku.
29.8.1944 vypuklo Slovenské národní povstání. Osvobozovací boje 1. čs. armády na Slovensku trvaly 60 dní. Českoslovenští Židé bojovali na každém úseku povstalecké fronty, rovněž plnili hospodářské a politické úkoly. Stovky československých Židů se také staly příslušníky partyzánských jednotek, v jejichž sestavě bojovaly obětavě až do konce druhé světové války.
Probírala se účast Židů v čs. jednotkách na Západní i Východní frontě i na Blízkém východě. Z přímých účastníků zde byli např. příslušník čs. vojenské jednotky v Buzuluku, důstojník tankové brigády, který se účastnil bojů u Sokolova. Mezi dalšími byli tací, kteří byli aktivními členy sionistického hnutí Hashomer- Hacair a dalších.
S některými z těchto vzácných pamětníků připravujeme rozhovory, které otiskneme v některém z příštích čísel Slova z Jeruzaléma.
Marcela Folbrechotová
www.icej.cz
