Antiklaus a dar jménem demokracie
Klement Gottwald, Antonín Zápotocký, Antonín Novotný, Ludvík Svoboda, Gustav Husák. Při vyslovení pěti jmen komunistických prezidentů jde mnohým lidem dodnes mráz po zádech. Komunisté vždy tvrdili, že tyto podivné osoby stály v čele státu z vůle lidu, neboť právě KSČ zavedla v naší zemi tu správnou demokracii. A tak jménem lidu prý podepisovali Gottwald, Zápotocký i Novotný rozsudky smrti.
Ludvík Svoboda prý jménem lidu v roce 1968 svůj lid zradil. Jeho nástupce Gustav Husák prý z vůle lidu rozpoutal zběsilou normalizaci a až do r. 1989 posílal do kriminálů historiky, pedagogy, dělníky, umělce, vědce, spisovatele, novináře, politiky i tzv. obyčejné lidi, kteří nechtěli žít jako bezprávní, jako pacholci, ale toužili svůj život prožít jako svobodné bytosti.
Teprve osmnáct let je demokracie v naší zemi – to je velmi krátká doba. Přesto mám dojem, že někteří politici opět začínají s demokracií hazardovat, a to přímo před očima občanů.
V únoru příštího roku budou obě komory parlamentu rozhodovat o nové hlavě státu. I když do volby zbývají téměř čtyři měsíce, otázka, kdo bude dalším prezidentem České republiky, se už stala žhavým politickým tématem. Současný prezident Václav Klaus, s podporou své vysoce vzdělané a elegantní manželky, je vynikající hlavou státu. Velká většina veřejnosti to ví a obdivuje jeho čitelnost a odvahu a logicky si přeje, aby na Pražském hradě zůstal i v následujícím funkčním období. Je zvláštní pozorovat, jak leadeři některých politických stran, a to včetně koaličních, pohrdají v této věci vůlí lidu a s vypětím všech sil, i za cenu trapných komedií, hledají tzv. antiklause.
Z mého pohledu jde o nepochopitelnou věc. Ukazuje se totiž, že přání veřejnosti, a v tomto případě jde o přání velmi zjevné, je některým politikům úplně lhostejné. Proč to pokládám za tak důležité? V České republice není zavedena přímá volba prezidenta, je volen poslanci a senátory. Voliči dávají prostřednictvím svých hlasů svoji důvěru do rukou politiků a právem očekávají, že budou vykonávat jejich vůli. Jak se ale zdá, v některých případech je opak pravdou a občan se nemůže bránit. Něco takového by bylo v západních demokratických státech naprosto nemyslitelné. Vládní garnitury v těchto zemích „dělají“ politiku zcela otevřenou veřejné kontrole a pokud by se pokusily lid obejít, během několika měsíců by jejich politická kariéra navždy skončila. To je demokracie v praxi.
Český volič svými hlasy vyjádřil podporu programu ODS. Program, kterému dal svůj hlas, dodnes nebyl uskutečněn. Český volič se od voliče v západních zemích ničím neliší. Předpokládám tedy, že si dobře zapamatuje kdo z „jeho“ politiků jeho přání při prezidentské volbě ignoroval. Bude se mu to při dalších volbách velmi hodit.
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/eliska-haskova-coolidge.php?itemid=1971