Guvernér ČNB: „Rychlé přijetí eura by bylo kontraproduktivním krokem“
V pražském paláci Žofín se pod záštitou ministra financí Miroslava Kalouska konala výroční konference Unie malých a středních podniků ČR pod názvem „Zavedení eura v ČR – výzva pro podnikatelský sektor plus pro českou ekonomiku“. O tom, jaký důraz přikládá vláda tomu, aby naši podnikatelé pochopili její stanovisko, že urychlené a zbrklé přijetí eura by naší ekonomice ublížilo podobně, jako se to stalo například Litvě, svědčí to, že si s nimi přišli pohovořit klíčoví ministři v čele s premiérem Mirkem Topolánkem. (zleva premiér Mirek Topolánek, vicepremiér Alexandr Vondra, ministr průmyslu a obchodu Martin Říman)
„Nenechal jsem si nechat ujít příležitost, abych nevstoupil do diskuse o zavedení eura u nás,“ zahájil svou úvodní přednášku pan premiér Topolánek.
Zdůraznil, že se jedná o kladení otázek, na které si musíme odpovědět podobně, jako se o to snažil britský ministr financí Gordon Brown, který se snažil zjistit, jaký dopad bude mít přijetí eura na londýnskou City, a nositel Nobelovy ceny za ekonomii Robert Mundell, který definoval 17 argumentů pro i proti zavedení eura. Pro naši republiku jsou podle Mirka Topolánka stěžejní odpovědi na tři otázky tzv. "Klausových Českolipských kritérií". Profesor ekonomie Václav Klaus se v nich ptá, zda přispívá zavedení eura zemím eurozóny, zda existuje dostatečná reálná konvergence naší republiky se zeměmi eurozóny a chceme-li vůbec naší měnovou integrací tlačit integraci politickou, neboť zavedení eura je vysoce politický projekt. Na první otázku zní odpověď 
jasné NE, neboť HDP roste prokazatelně po všechna léta od zavedení eura rychleji v zemích mimo eurozónu a země mimo eurozónu mají vesměs nižší inflaci. Pokud jde o konvergenci, mají některé země v eurozóně dobrou, jiné naopak opačnou konvergenci (Německo s Velkou Británií). Naše republika s Německem rovněž příliš neladí, ale reálnou konvergenci (trh, ceny, důchody, mzdy) má vyšší, než tušíme. Nicméně v ekonomické úrovni, v mzdové hladině, v produktivitě práce a zejména v cenové hladině a struktuře by bylo přijetí eura tragickou chybou. Rizika spojená se zafixováním kurzu při nevhodné úrovni jsou vysoká a navíc zbytečná. Politickou integraci EU samozřejmě urychlovat nechceme, neboť vytvoření eurozóny je politický projekt, který má EU postrčit k daňové, rozpočtové a politické jednotě. My chceme naopak EU jako společenství dobrovolně pracujících států a nikoliv superstrát. Odpověď na všechna tři Klausova kritéria, tedy na naše požadavky na vstup do eurozńy, je tedy NE.
Požadavky na náš vstup do eurozóny si klade i sama EU. Jsou to známá Maastrichtská kritéria, která nám brání podle Topolánka plnit především nepružný a zastaralý zákoník práce, špatný živnostenský zákon a neexistence důchodové a zdravotní reformy: „Všech hurá nadšenců pro přijetí eura v čele s Bohuslavem Sobotkou bychom se měli proto vždy zeptat, zda budou hlasovat pro novelu živnostenského zákona, pro novelu zákoníku práce, pro důchodovou a zdravotní reformu a jestli ne, tak ať mlčí. Nepolemizuji s nimi, že přijetí eura by přineslo pozitiva například ve větší disciplíně hospodářské politiky, větší cenové transparentnosti, ve snížení finančních turbulencí, ale zaplatili bychom zato umělou fixací koruny 
vůči euru a tím trvalým pohybem v ERM II prostoru. Slováci z něj nechtějí utéci jen proto, že vynaložili obrovské náklady při zavádění eura. Litva je na tom podobně. Proč si tedy zbytečně přidělat tyto starosti, když naše ekonomika má podle OECD druhé nejvyšší tempo růstu a Češi dokazují tím, jak spoří, že mají víru v korunu. Nehledě k tomu, že v Lisabonu se projevila neochota Centrální evropské banky rozšiřovat eurozónu o další země a sdílet s nimi rozhodování.“
Proto Topolánek říká: „Nespěchejme s přijetím eura!“ A dodává: „Odpovědný politik nemůže stanovit pevný termín pro přijetí eura. Proto bych navrhoval rok 2020, kdy půjdu do důchodu a nebudu mít už žádnou politickou odpovědnost.“ Pan Guvernér ČNB Zdeněk Tůma neprotestuje
„Našemu exportu se daří. Jen za září činil přebytek zahraničního obchodu 14,5 mld. Kč, což zhodnocuje naší měnu,“ pochlubil se hned v úvodu svého vystoupení ministr průmyslu a obchodu Martin Říman, pod jehož gesci export spadá.
Na adresu exportérů volajících po rychlém přijetí eura ale uvedl Říman: „Je ironií, že rychlé zhodnocování koruny díky exportérům je právě to, co je vede k volání po rychlém zavedení eura. Neuvědomují si ale, že rostoucí kurz koruny je chrání od rychlého růstu cen energií. Pokud by rostly tak rychle jako ve světě, budou mít dražší vstupy do výroby. Také zřejmě nevědí, že ČNB odhaduje růst inflace s přijetím eura o 3-4 procentní body, což by zvýšilo mzdy a jim výrobní náklady. Je velký omyl jejich představa eura jako papírku. To je velmi zjednodušený a naivní pohled účetních a ne ekonomů. Přijetí eura v nesprávný moment by jim mohlo zvýšit natolik náklady, že by to převážilo zisk z ušetření za práci účetní i z vyššího kurzu koruny“ Je dále otázkou, jestli se chce eurozóna rozšiřovat. Říman uvedl na dokreslení případ, kdy žádala o vstup do ní Černá Hora, která zavedla již dávno euro ve vnitřním platebním styku. Eurozóna sdělila, že by Černá hora musela zrušit euro, přejít na dva roky na svou bývalou měnu a pak si zažádat znovu o vstup, což je dokladem, že o nové členy příliš nestojí. Náš hospodářský cyklus se navíc vzdaluje od eurozóny, neboť roste podíl průmyslu. Proto Říman s radostí kvituje, že o euru probíhá nehysterická debata.
Guvernér ČNB ZdeněkTůma upřesnil, že náš měnový kurz pomáhá sice zvládnout nárůst ceny ropy, ale není to jen jím, neboť padal dolar o více než 50 %. Pokud jde o sladěnost hospodářských cyklů v různých zemích eurozóny, nepřibližujeme se jim, ale ani se výrazně nevzdalujeme. Maastrichtská kritéria jsou nutná, nikoliv postačující podmínka. Jejich splnění je ale podstatné. Stávající země eurozóny byly přijaty, když je splnily jen krátkodobě při vstupu. To jde udělat celkem snadno. Irsko to provedlo změnou nepřímých daní, Slovinsko dohodou o růstu mezd, Rakousko a Belgie si pomohly příjmy z privatizace, což se dnes nezapočítává, Lucembursko prodejem licencí, Německo převodem veřejných nemovitostí. Tím vzrostly krátkodobě jejich náklady a následovala očekávaná inflace, v jejímž důsledku vzrostly mzdy a náklady na výrobu.
Pokud jde o posílení reálného kurzu, tak u zemí, které přijaly euro, kurz měn k euru posílen nebyl. U zemí s velkou inflací se reálný kurz zhodnocoval. Němci to proto nakonec zvládli.
Tůma zdůraznil, že zafixováním kurzu se nezbavíme reálného zhodnocování vnitřní měny. Ani nezávislá měna však nevyřeší strukturální problémy ekonomiky. Máme podle něj dvě možnosti. Buď přijmeme euro co nejrychleji a zbavíme se tím některých výkyvů kurzu, nezbavíme se ale tlaku na inflační očekávání. Nebo zlepšíme nejdřív ekonomiku, aby měnová politika ztratila na významu. Pak může vše projít bez velkých otřesů. Tůma také zdůraznil, že euro je součástí politické integrace v Evropě. Podnikatelům vysvětlil, že přijetí eura není jen manažerským rozhodnutím. Řídím-li firmy, je to jiné, než řídit ekonomiku. Tam je hodně nejistot. Ekonom nemůže vše kvantitativně spočítat. Je to proto na politicích. Například je velký problém se strukturální nezaměstnaností.
„I když chceme poslouchat hlasy podnikatelů, jsme vládou zodpovědnou a neuposlechneme tlaky Jahnů a Sedláčků ze Svazu průmyslu,“ uvedl hned v úvodu svého vystoupení vicepremiér pro evropské záležitosti Alexandr Vondra. ČR má podle něj specifickou situaci, neboť její občané mají důvěru v národní měnu a tuto důvěru nesmí vláda nabourat. Nemůže změnit neuváženě jeden z hlavních atributů státu bez důvěry občanů. Případ Litvy, která jednala ukvapeně, je varující.
„Proto říkám, že někdy v budoucnu euro přijmout, ale nezavazovat se zbrklým termínem. Zvláště nyní, kdy rostou ceny potravin, energií a DPH a kdy to silná koruna zatím tlumí, je lepší počkat. A navíc, protože se vstupem do eurozóny je bytostně svázána flexibilita na pracovním trhu, musíme před vstupem do eurozóny přijmout nový flexibilní zákoník práce,“ zakončil Vondra
„Kritériem přijetí eura by neměl být jen problém splnění Maastrichtských kritérií, ale i úvaha, jakou roli hraje měnový kurz koruny,“ uvedl v úvodu svého vystoupení Ivan Pilip, vicepresident Evropské investiční banky 2004-2007.
Měli bychom se zamyslet nad tím, jaké dopady má přijetí eura na tři okruhy zemí. Na ty, které přistoupily do eurozóny hned, když euro začalo existovat, a byly v EU už nějakou dobu (Rakousko, Slovinsko), ty které jsou v EU a ne v eurozóně (Švédsko, Dánsko, Velká Británie) a ty které jsou členy EU krátce a přesto jsou již v eurozóně (Slovensko, Bulharsko, Lotyšsko). U první skupiny se přijetí eura promítlo do inflace, do úrokových sazeb a do obchodní a platební bilance. Čísla byla ale snesitelná, neboť ekonomiky států nebyly tak odlišné, jako u zemí třetí skupiny. Švédsko má podobnou charakteristiku ekonomiky jako původní země EU, stabilní inflaci 2 %, kurz eura ku švédské koruně činil při vstupu 9,5 švédských korun. Zatímco švédská koruna po té oslabovala o 5 % naše rostla o 10 %. V Bulharsku vzrostl deficit ze 4 na 15,7 %, inflace na 6 % a úrokové sazby na 6%. V Lotyšku vzrostl deficit z 5 % na 24 %, inflace na 6,5 % a 
úroky na 6-8 % a u podniků jsou dvojciferné. Země mající měnu vázanou na euro jsou na nejvyšších číslech inflace. Pokud má země při vstupu podobnou ekonomiku jako země eurozóny (Švédsko), pak se jí hlavní trendy nevzdalují. Když ztratí nárok na rozdíl měn země dohánějící ekonomiku zemí eurozóny, pak se to projeví negativně v inflaci, ve mzdách a v úrocích. Proto doporučují, aby ČR nepomýšlela jen na co nejrychlejší vstup do eurozóny, ale dobře se na něj připravila. Není nutné spěchat, ale raději sledovat ostatní země. Od ČNB je pozitivní, že nedochází ke spekulacím na vývoj kurzu.
Jaromír Drábek se obává, že pokud okolní státy budou mít euro a my ne, budeme rájem spekulantů. Při jeho sdělení, že přijetí eura je mezinárodní vizitkou, posluchače napadá, aby se pak Velká Británie hanbou propadla. A další argument, že kdo nechce euro, nevěří české ekonomice, mohl vyslovit snad jen tehdy, pokud neposlouchal ani premiéra ani ministry, kteří zdůrazňovali ve svých vystoupeních, že právě proto, že naší ekonomice věří, si ji nechtějí eurem poničit. Ani argument, že 1/3 obchodního styku probíhá v eurech, neobstojí. Kdyby poslouchal kolegy řečníky, musel by pochopit, že je něco jiného mít volně směnitelnou měnu nebo pevně stanovený fixní kurz bez možnosti jeho korekce ČNB ve prospěch našeho státu.
Předseda Unie malých a středních podniků ČR David Šeich uvedl, že malé a střední podniky se růstu inflace bojí, protože zvýšení mezd a nákladů, které by následovalo, by nemusely unést. Proto v době, kdy ekonomové tvrdí, že se nemá euro zavést rychle, ale počkat až plusy jeho přijetí budou převažovat nad minusy, nepodporují nutnost konkrétního data pro jeho přijetí.
Dá se shrnout, že s výjimkou pana Drábka se řečníci shodli, že s přijetím eura nemáme pospíchat. Pouze ekonomický expert ČSSD Jan Mládek neposlouchal zřejmě žádného z odborníků a pronesl předem připravený projev, v němž požadoval rychlé přijetí eura bez ohledu na to co to nejen pro podnikatele, ale především pro občany přinese. „Svět není stabilní, euro zajistí stabilitu proti těkavosti globálních trhů,“ zahřměl do sálu. To, že přijdeme o možnost kurzové politiky, je prý úplná fikce, neboť ČNB kurz stejně neřídí a máme nižší úrokovou míru než v eurozóně. Proti přijetí eura jsou prý pouze ČNB, prezident, politici ODS, Hospodářská komora a Svaz průmyslu. Premiér prý je dokonce rád, že zdědil po ČSSD dluh, neboť má s čím proti euru argumentovat. ČNB prý nechce euro proto, že po vstupu do eurozóny klesne její význam a navíc všichni vědí, kdo ji jmenuje. Špidlu prý naopak kdysi nutila do přesného termínu. Nyní otočila, protože ví, že prezident nechce euro a dokonce ani EU. Argumentací o zhodnocení koruny se pokouší vláda oddálit přijetí eura. „Jak dlouho bude zhodnocování koruny probíhat,“ zoufal si Mládek.
Nepřesnosti Mládka ohledně ČNB uvedl na pravou míru Zdeněk Tůma: "Postoje ČNB se při změně vlád nemění a vlády do termínu netlačíme. Je to výhradně jejich politické rozhodnutí. Tři roky před rokem 2009, kdy deklarovala Špidlova vláda vstup do eurozóny jsme se pouze zeptali, máme-li začít na tom pracovat neboť technicky to musí být zaváděno 3-4 roky dopředu. Termín jsme nestanovili my, ale vláda pana Špidly dávno před našim dotazem. Kurzová politika ČNB nezanikla, ale od roku 1998 se uplatňuje jen politika cílené inflace. Máme ale možnost kurzovou politiku použít, kdyby to bylo zapotřebí. Pana presidenta se nebojím, neboť můj mandát do dvou let končí. Jako bankovní expert bez politického tlaku říkám, že rychlé přijetí eura by bylo kontraproduktivním krokem."
Při poslechu všech řečníků napadne otázka, proč se o přijetí eura vůbec bavíme, když bez přijetí liberálního zákoníku práce, bez novelizace rigidního živnostenského zákona, zdravotní a důchodové reformy ho stejně přijmout nemůžeme, neboť nesplníme Maastrichtská kritéria. Nebylo by proto rozumnější nejdřív prosazovat tyto důležité otázky a problém eura prostě odsunout až do doby, až se staneme ekonomicky srovnatelní s vyspělými zeměmi eurozóny?
Experti ČSSD by se v zájmu občanů měli rychle zamyslet nad křišťálově jasným faktem, že v zemích mimo eurozónu probíhá rychlejší ekonomický růst, a neměli by chtít naši ekonomiku zničit jen kvůli tomu, aby svým ekonomicky nevzdělaným voličům dokázali, že jsou tou pravou opozicí, která dovede urážet nejen své politické protivníky, ale dokonce již i noblesní a korektní bankéře.
www.fragmenty.cz