Paralely Evropské unie se Sovětským svazem
Když prezident Klaus přirovnal EU k RVHP, nic nepomohlo, že kladl důraz na podobnost strukturální, nikoli ideologickou. Výroky euroskeptiků na toto téma jsou většinou odmítnuty jako něco, na co nemá ani smysl reagovat. Něco za hranicí „konstruktivní kritiky.“ Je třeba zdůraznit, že euroskeptici netvrdí, že nás Brusel posílá do gulagů (a jen doufáme, že tato velkorysost vydrží Unii i v budoucnu). Klausovo přirovnání ale vážně kulhá. Současná Evropská unie (rusky „Evropejskij sojuz“) se svou snahou o politickou integraci totiž spíše připomíná Sovětský svaz (rusky „Sovetskij sojuz“). Je libo jen několik konkrétních příkladů? Zde jsou.
Pětiletky se osvědčily...?
V roce 1994 tehdejší předseda Evropské komise Jacques Delors při své návštěvě v Moskvě řekl o tzv. směnitelném rublu: „Naše euro je evropskou kopií toho, co jste měli v RVHP.” Nejde ale jen o společnou měnu. Dotace, upřednostňování vybraných oborů, produkční kvóty. Opravdu tyto “hospodářské nástroje vlády” neznáme z časů sovětského budování lepší společnosti? Centrální plány, které se nedaří plnit - například chruščovovský “Lisabon,” v kterém si eurodruzi naplánovali, kdy bude EU nej… ekonomikou a předežene americké imperialisty nebo plán Prodiho komise na snížení objemu eurolegislativy. Víceleté finanční rámce, neboli centrální plány podpory ekonomiky a sociální soudržnosti – nyní sedmileté, dle euroústavy nejméně pětileté. Žádná paralela s komunistickými pětiletkami? Europojmy typu “sociální soudržnost,” “podpora zaostalých regionů” - skutečně nemají tyto ambiciózní, avšak mizerně naplňované cíle nic společného s principem RVHP o vyrovnávání hospodářských rozdílů mezi bratrskými národy? Relativizace dispozičního práva k soukromému majetku - například formou příkazu majitelům televizních kanálů, kolik procent vysílání musí vyhradit pro evropské pořady, nebo ekonomickou přeregulovaností, která přetěžuje drobné nezávislé podnikatele, zatímco těm nadnárodním, s kontakty na Evropskou komisi a Evropský parlament, čistí trh. Opravdu to nepřipomíná dominanci mamutích státních podniků při absolutním nebo téměř absolutním zákazu podnikání pro občany zemí sovětského bloku?
Správná ideologie - základ úspěchu
Podobnost sovětské říši se ale zdaleka netýká jen ekonomiky. Skutečným vládcem v SSSR bylo politbyro, nikoli formálně "volený" parlament. A kdo má - až na výjimky - monopol na zákonodárnou iniciativu v EU? Nevolená Evropská komise. Existovala v komunistickém bloku rovnost politických stran? Nikoli. Dominovala samozřejmě strana s "jedinou správnou" ideologií - komunisté. Existuje rovnost politických stran v EU? Nikoli. Dle nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2004/2003 mají nárok na finanční příspěvek z rozpočtu EU pouze "politické strany na evropské úrovni." Jak se taková strana pozná? Dle uvedeného nařízení musí být například reprezentována alespoň ve čtvrtině členských států, musí sdílet principy Evropské unie a musí se účastnit voleb do Evropského parlamentu. Že tato definice odpovídá eurostranám lidovců a socialistů je stejně zřejmé, jako že ji obtížně naplní například strany euroskeptické. Ostatně, ideologická nadřazenost evropeismu je explicitně formulována v euroústavě. Ta vyžaduje posouzení kandidátů na členy Evropské komise také dle kritéria "evropanství". Ne, nejde o špatný překlad. Anglická verze ústavní smlouvy používá termín "european commitment," který je snad ještě euroangažovanější.
I s principy právního státu je Unie na štíru. Například institut eurozatykače kromě některých líbivějších pasáží umožňuje vydání občana jednoho členského státu do druhého členského státu za jednání, které je trestné pouze v oné zemi, která zatykač vydala (nikoli v domovské zemi vydávaného občana). A to i v případě, že daná osoba neopustila při svém jednání svou zemi, dle jejichž zákonů se ničeho trestného nedopustila(!).
Důležitá je ale i propaganda správné ideologie. A tak Evropská komise připravila dotace z peněz všech daňových poplatníků pro organizace, které budou realizovat programy „aktivního evropského občanství.“
Paralel by se našlo více. Ale má to smysl je všechny vypisovat? Jsou eurooptimisté vůbec ochotni vidět jasná a neoddiskutovatelná fakta?