Vtip o důstojníkovi Wehrmachtu v nočním podniku
Jeden Německý důstojník vrátí se po čase stráveném na frontě opět do Prahy na dovolenou. Neopomene znovu navštívit svůj oblíbený noční podnik, kde před odchodem na frontu prožil řadu hezkých večerů. Chvíli sedí zasmušile u sklenice vína a pozoruje společnost. Pojednou si však zavolá vrchního a šeptá mu důvěrně: „Prosím vás, kde je dnes Gréta?“- „Ta již prosím u nás není, tu nasadili do fabriky.“ Ptá se tedy důstojník postupně na Lolu, Julku, Jiřinu atd., ale dostává stále stejnou odpověď. „A to tu doopravdy nemáte žádné děvče?“, ptá se důstojník zklamaně. – „Nemáme, nemáme, vašnosti!“, odpovídá vrchní.-„ Ale zda se přece chcete pobaviti, tak nám přidělil pracák šest františkánů na přeškolení.
Vtip z knihy „Protektorát se směje“, vydáno jako ilegální tisk v prosinci 1944
Z Předmluvy ke knize PROTEKTORÁT SE SMĚJE
Od prvého dne, 15. března 1939, kdy Němci vstoupili na půdu našeho státu-čímž pokořili a zneuctili náš národ a vlast snad nejvíce v dějinách vůbec-vstoupili jsme s nimi ve skrytý i otevřený, ale vždy urputný boj. Nebylo to poprvé mezi námi Čechy a Němci. Od nepaměti jsou naše dějiny protkány stálým bojem proti německé rozpínavosti a surovosti. Nikdy mezi námi a Němci nebylo přátelství, což prohlašujeme s hrdostí, neboť to dokazuje, že jenom silný duch našeho národa, mravní síla a vědomí naší slovanské příslušnosti, mohli nám umožniti, abychom vydrželi po tisíciletí tento tlak ze strany Němců…Nikdy to nebyli Němci, kteří nám chtěli podati pomocnou ruku a uznati nás za právoplatného souseda. Jejich snaha směřovala vždy k tomu pokořiti nás národnostně, zmocniti se našich bohatých krajů a poněmčiti nás…Tato fakta však znají Němci také, mnohokráte v historii poučeni naší uvědomělostí, tvrdostí a neústupností v hájení svých státních a národních práv. Vědí také, že náš národ byl, je a bude věčnou překážkou pro německý národ, o níž tento zakopává a padá při všech svých rozpínavých pokusech v Evropě. Tuto skutečnost si konečně také v této válce uvědomují všechny evropské národy a uznávají, že každý náš boj s Němci byl také boj za ně. Bylo tedy pro Němce samozřejmé, aby dříve, než se vrhnou opět do války, odstranili v prvé řadě nás. A tak přišel Mnichov a potom 15. březen 1939. Německo jásalo, že dostalo nás na kolena, my ale věděli, že jenom dočasně a prozatímně…Stáli jsme v těchto dnech-celý národ jako jeden-s holýma rukama, s obnaženou hlavou před památkou svých dějin, se slzou v oku, ale zuby zaťatými. Naše srdce neztratilo víru a naději. Tak došlo k novému boji mezi Čechy a Němci…Němci se radují, jak se jim podařilo nás porobiti, ale my neslzíme, ani hlavy nevěšíme-my se jim smějeme. Tak vzniká český válečný humor a česká protiněmecká a protinacistická anekdota, nejkrásnější a příkladný výraz našeho optimismu. Je to český humor, který dokazuje Němce rozčilovati k nepříčetnosti a který je jednou z nejzávaznějších složek českého odboje…