Teatrum Topolum
Pro celý osmnáctý kongres ODS byl tentokrát typický zvláštní druh lhostejné pasivity a mlčení, provázený křečovitými žádostmi českého premiéra o pochvalu, která nepřicházela.
Člověk měl pocit, že v sobotu nepřišel na osmnáctý kongres ODS, ale na muzikálové představení: potemnělý sál bez tradičních pracovních stolů a delegáti rozstrkaní do řad bez větší možnosti spolu vzájemně komunikovat. Na pódiu v čele sálu neseděla výkonná rada, ale pouze dva moderátoři, a na promítací plátno za nimi dopadaly kužele světla. Novináři pak byli hermeticky odděleni od delegátů.
Kongres zahájil předvolební filmový spot režiséra Filipa Renče s kovbojem, který varoval před spojením ČSSD a KSČM. Poté živý kovboj vystoupil na pódium a chlapáckým hlasem poděkoval, že současná vláda už není jen sen.
Za okamžik na prkna, která znamenají svět, napochodovala operní pěvkyně, která nasadila první tóny ke zpívání české hymny – začalo jednodenní teatrum Topolum.
Skupina občanských demokratů v čele s Petrem Krejčím a Jiřím Paynem se proti scénáři divadelního kongresu ohradila otevřeným dopisem, který už při vstupu na pražský Žofín rozdávala delegátům. „Se znepokojením jsme přijali informaci o programu letošního kongresu ODS v Praze, na němž je opět podstatným způsobem omezena kdysi obvyklá politická rozprava.
... Jsme přesvědčeni, že pravidlo, jehož vznik se datuje do doby, kdy se ve stanovách měnilo volební období všech funkcí v ODS z jednoho roku na dva (1995 – pozn. red.), podle nějž nevolební kongresy mají akcentovat politickou diskusi, má své zásadní opodstatnění,“ uvádí se v textu zakladatelů ODS.
S pokusem naroubovat na kmen Občanské demokratické strany úplně jinou tradici přišel předseda Topolánek, který se dovolával zvyklostí těch amerických a západoevropských stran, kde nevolební kongres probíhá za všeobecného skandování a mávání třepetalek, jak sám uvedl. Když se v referátech některých místopředsedů objevily náznaky kritiky ohledně jeho způsobu komunikace ve vztahu k veřejnosti (Bendl), vystoupil krátce po poledni s rozšiřující interpretací dramaturgie kongresového dění. Podle něho není nevolební kongres místem „... kde bychom chtěli předvádět svůj názor, třeba negativní, kterým bychom stranu poškodili. ... Chci vás ubezpečit, že to, že tady někdo vystoupí a řekne negativní názor a bude zítra v novinách, má jepičí život.“
Po těchto slovech už vlastně nic nemělo smysl. Delegáti a hosté začali hromadně opouštět sál a oficiální politická diskuse vyhasla o tři čtvrtě hodiny dříve, než předpokládal už tak dost osekaný pořad jednání. V době hlasování o usneseních kongresu byl už sál prakticky poloprázdný. Skutečnost, že osmnáctý kongres nebude mít jásací ráz, začala být předsedovi Topolánkovi jasná večer předtím, během velkého společenského večera pro delegáty. Už před desátou se totiž polovina z účastníků za všeobecného nejásání vytratila ze sálu.
Pro celý osmnáctý kongres byl tentokrát typický zvláštní druh lhostejné pasivity a mlčení, provázený křečovitými žádostmi českého premiéra o pochvalu, která nepřicházela. Předseda ODS v tu chvíli připomínal člověka, který řeší symptomy problémů tím, že o nich nebude mluvit a potlačí je. Náznak reflexe a signál o vůli obnovit důvěru s voličem se alespoň v jeho vystoupeních neobjevil, což nespravedlivě zastínilo velmi zajímavá vystoupení jednotlivých odborných ministrů.
Sjezdy a kongresy politických stran v tomto prostoru jsou v rozporu s míněním Mirka Topolánka místem, kde se upouští pára přetlaku a vytváří nová stranická rovnováha. Tady vznikl pravý opak a předseda ODS si zase o něco víc proti sobě sjednotil vnitřní opozici. Tím, že vnutil letošnímu kongresu divadelní a nekritický ráz, reagovaly vlivné stranické skupiny stáhnutím se do sebe, předčasnými odjezdy do krajů a různými bezručovskými poznámkami, že přijde den.
MF Dnes 26.11.2007
www.virtually.cz