George W. Bush, CIA a iránský jaderný program
Zpravodajové amerických tajných služeb včetně CIA ve své poslední zprávě tvrdí, že Írán nerozvíjí zbrojní jaderný program - prý jej zastavil na podzim 2003. Jsou jen dvě možnosti: CIA má pravdu, anebo se mýlí. Zvažme obojí.
I kdyby měla CIA pravdu
Nejdřív ta lepší: CIA má pravdu. Proč ale Írán úsilí o výrobu atomové bomby zastavil právě na podzim 2003? Zřejmě z téhož důvodu, proč Muammar Kaddáfí zastavil libyjský zbrojní program: nechtěl dopadnout jako arabský bratr Saddám. Úvaha letitého diktátora mohla znít: „V mládí jsem byl velký revolucionář, vyhodil jsem do vzduchu mnoho diskoték a letadel, ale na stará kolena chci dožít v klidu a pak předat moc svému synovi. Bush je nebezpečný kovboj, co kdyby vlítnul i sem? Raději hodím ručník do ringu…“
Jinými slovy, Bushova doktrína „i za cenu preventivní války nedopustím, aby nejhorší režimy získaly nejnebezpečnější zbraně“ a její aplikace na Saddámův Irák byl úspěšná. Zapůsobily na iránské ajatolláhy natolik, že na svůj zbrojní jaderný program raději resignovali. Tudíž Bush měl pravdu a jeho kritici se mýlili - válka v Iráku a svržení Saddáma učinily svět mnohonásobně bezpečnějším (teď se nebavme o samotných Iráčanech; ti dali po svržení tyrana přednost konfesním válkám a kmenovým odplatám).
Ale ona se mýlí
I kdyby však Írán svůj jaderný zbrojní program zastavil na podzim 2003, neznamená to, že Írán je neškodný. Předně, iránský raketový program pokračuje, tedy hrozba jeho chemického či biologického útoku trvá. Dále, „mírový“ jaderný program Íránu rovněž pokračuje – jeho nejdůležitějším aspektem je obohacování uranu v komplexu centrifug v Natanzu. Zdůrazňuji, že mírový jaderný program je však jen krůček od vojenského jaderného programu. Největší obtíží při sestrojení jaderné hlavice totiž není sestrojení hlavice samotné, nýbrž vytvoření dostatku obohaceného uranu, aby ta hlavice explodovala.
Pak je tu argument nejprostší: jadernou hlavici lze samozřejmě koupit od Severní Koreje. Připomeňme si událost na severu Sýrie 6. září 2007. Izraelské letectvo tehdy zaútočilo na dodávky ze Severní Koreje. Co bylo tou dodávkou? Jaderná hlavice, reaktor, jaderný materiál? Nevíme. Víme jen, že Izrael ji vyhodnotil jako existenciální hrozbu.
I kdyby tedy hodnocení CIA bylo pravdivé, potřeba protiraketové obrany neklesá. Írán dál rozvíjí raketový program, jaderné hlavice si může koupit a zbrojní jaderný program může obnovit.
Předpokládejme však, že CIA se mýlí, což by mě až tak moc nepřekvapilo. Ostatně, přihodilo se jí to již mnohokrát. CIA je totiž – především po selhání pokusu jejího bývalého šéfa Portera Gosse (2004-06) o reformu - do značné míry inertní byrokratickou institucí. Žije vlastním životem a slouží primárně svým institucionálním zájmům a politickým názorům svých členů. Mnozí pracovníci CIA se v roce 2004 pokusili o změnu režimu: nikoli však někde v zahraničí, nýbrž ve Washingtonu! Mám tím na mysli jejich cílené úniky informací do tisku, které měly zdiskreditovat Bushovu politiku v Iráku. Následně tím přispět k jeho volební porážce a zvolení Johna Kerryho presidentem USA.
Spiknutí proti prezidentovi
Osobně považuji zahraniční politiku presidenta Bushe v jeho druhém volebním období za zásadně mylnou - mylnou vůči Severní Koreji, vůči Číně, vůči Saudské Arábii, vůči „mírovému procesu“ na Blízkém východě. O jeho zahraniční politice (či její absenci) vůči Rusku raději pomlčím. Přesto však v ústavním režimu je nehorázné to, o co se v roce 2004 pokusili odpůrci prezidenta Bushe v CIA: o ovlivnění výsledku voleb ve vlastní zemi z prostředí mocenské agentury, která v ústavní demokracii politický proces doma zásadně ovlivňovat nesmí.
A letošní zpravodajské hodnocení, jež říká, že Írán od roku 2003 nemá žádný vojenský jaderný program, napsali odpůrci presidenta Bushe uvnitř CIA.
Článek byl pod redakčním titulkem „CIA intrikuje proti Bushovi“ uveřejněn v Hospodářských novinách 12.12.2007.