Jak nás pan Alejo Vidal-Quadras Roca a Jo Leinen učili diskusi
Diskutovat se má věcně a bez argumentů, které jsou pokřivené, neférové a jednoduše nepravdivé. Tolik nás poučil pan Alejo Vidal-Quadras Roca, místopředseda Evropského parlamentu. Pan Vidal-Quadras Roca nám dokonce, spolu se svým kolegou europoslancem a předsedou Ústavního výboru Evropského parlamentu Jo Leinenem, podal praktický příklad takové diskuse. Je nutno říci, že měl úspěch, alespoň soudě podle reakce našich medií a mnoha našich "domácích" i "evropských" politiků. Svým férovým postojem si rázem získali jejich sympatie.
Jejich příspěvkem do české diskuse k Návrhu ústavní smlouvy pro Evropu byla tisková konfereence, kterou pánové uspřádali 20. dubna. Ke svolání konference v prostorách Evropského parlamentu v Bruselu, na níž podle jeho vlastních slov pánové hovořili "ve jménu celé instituce“, je přinutily, jak pan místopředseda sdělil přítomným novinářům,"hluboké obavy“ z "velmi nepřátelského postoje" českého presidenta Václava Klause vůči Ústavní smlouvě. Je škoda, řekl pan místopředseda, že se "jeden z nejlepších mozků mezi liberálními politickými vůdci naší doby vydal cestou intelektuálního úpadku“.
Ten úpadek byl zřejmě tak náhlý a tak hluboký, že nadále už pánové nehovořili o "jednom z nejlepších mozků" ani nějakém "významném vůdci naší doby", ale o "tomhle euroskeptikovi", k jehož "lživým argumentům" už "nebylo možné dále mlčet a nereagovat na jeho agresivní styl a nehorázné výroky".
Na agresivní a lživé výroky kohokoliv, kdo se odváží vystoupit proti návrhu Evropské ústavy, se nedá odpovídat jinak než rychle, než se lži stačí rozšířit. Bohužel Ústava nemá žádné zastánce, řekl pan europoslanec Leinen na jiném místě v rozhovoru pro Euobserver, informační server věnovaným dění v Evropské unii.
"Kdo brání Ústavu? Nedělá to žádná evropská vláda".
A tak se pan Leinen spolu s osmi kolegy poslanci rozhodl jednat. Ústava, ke které se tak macešsky chovají evropské vlády potřebuje obránce, a proto založili "neoficiální" skupinu, kterou označují, pěkně řízně po vojensku, jako "Rapid reaction force", "Síly rychlého nasazení". Skupina osmi bude jednat tak, jak napovídá její označení, "rychle a silně". Jinak se již se ani jednat nedá, veřejné mínění ve Francii a Holandsku se obrací proti návrhu ústavy, a termíny hlasování se neúprosně blíží. Přijetí návrhu je zcela překvapivě ohroženo i v Německu, kde pro jeho přijetí je třeba nejen dvoutřetinové vítězství ve Spolkovém sněmu, ale stejně velký poměr v Spolkové radě, ve které zasedají zástupci vlád spolkových zemí. Je jich šestnáct, a podle agentury Reuter jich osm, vedených oposiční CDU-CSU, vyjádřilo silné výhrady a úmysl návrh zamítnout.
Metoda "Rapid reaction force", tak jak jí vysvětlil pan Leinen Euobserveru, není nepodobná působení politických bojůvek, které kdysi v jeho vlasti řešily spory s politickými odpůrci "pokrokových sil" přepadáváním jejich schůzí, a pádnými ranami dělnických pěstí.
Jeho "Síly rychlého nasazení" mají svou zpravodajskou organizaci. Informují je podle slov pana europoslance pracovníci kanceláří Evropského parlamentu v členských zemích, kteří "zachycují" a zasílají skupině zprávy o aktivitách odpůrců, a informace o výrocích, nebo materiálech, které pan Leinena a jeho spolubojovníci považují za "lživé".
(http://www.euobserver.com/?sid=18&aid=18178 )
"Během tří hodin, maximálně během jednoho dne, chceme reagovat na lži o Ústavě", pochlubil se pan Leinen. Připustil, že existuje velmi úzká hranice mezi odlišným názorem a lží, ale vysvětlil, že on jeho kolegové se s problémem rozlišení vyrovnají tím, že budou "řešit případ od případu", během tří hodin výroky a materiály odpůrců prostudují a rozeberou, rozliší lež od názorového rozdílu, a budou rapidně reagovat patřičným způsobem.
Někdy se ovšem stane, že se v tom fofru poněkud poněkud netrefí.
Stalo se mu to nedávno, při první výsadkové akci jeho komanda na našem území, kterou osobně provedl v Praze před několika týdny. Na právě vydané "Desatero k Evropské ústavě" presidenta Klause odpověděl skutečně rapidně, a skutečně silně.
Například na jeden z bodů presidentova "Desatera", ve kterém president upozorňuje na to, že po přijetí Ústavy bude Unie podepisovat mezinárodní smlouvy, závazné pro členské státy, aniž by podléhaly ratififací jejich parlamentů, pan Leinen reagoval rapidně a odpověděl ve stylu popsaném v rozhovoru s Euobserverem.
Napsal:
"Evropská unie bude podepisovat mezinárodní smlouvy, ale jen v oblastech, kde má výlučnou pravomoc jednat - například v zahraničním obchodě. Platí to ale už dnes. Rozdíl je jen v tom, že zatímco doposud podepisuje smlouvy Evropské společenství, napříště to bude unie, protože unie získává ústavou právní subjektivitu".
Reagoval tak rapidně, že v tom fofru zapomněl na článek I-15 návrhu ústavy:
článek I-15
Společná zahraniční a bezpečnostní politika
1. V oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky zahrnuje působnost Unie všechny oblasti zahraniční politiky, jakož i všechny otázky spojené s bezpečností Unie, včetně postupného vymezování společné obranné politiky, která může vyústit ve společnou obranu.
2. Členské státy aktivně a bezvýhradně podporují společnou zahraniční a bezpečnostní politiku Unie v duchu loajality a vzájemné solidarity a dodržují činnost Unie v této oblasti. Zdrží se jakéhokoli jednání, které je v rozporu se zájmy Unie nebo které snižuje účinnost jejího působení.
Unie po přijetí Ústavy bude mít výlučnou pravomoc "ve všech oblastech zahraniční politiky a ve všech otázkách týkajících se bezpečnosti Unie, včetně postupného vymezení společné obranné politiky, která by mohla vést ke společné obraně", ale to vše jen proto, jak nám rapidně vysvětlil pan europoslanec, aby mohla podepisovat některé obchodní smlouvy. Pokud se snlouvu podaří vyjednat a uzavřít, budou bouchat zátky od šampaňského, pokud ne, budou bouchat výdtřely z děl evropské obchodní delegace.
Stejně rapidně, i když s daleko menší silou, jedná jeho kolega, místopředseda Vidal-Quadras Roca s jinou otázkou nastolenou Desaterem presidenta Klause a jeho předmluvou ke knize "Řekneme své ano nebo ne evropské ústavě". Panu místopředsedovi se nelíbí názor presidenta, že přijetím ústavy stává z Evropské unie stát, jehož pravomoci jsou značně silnější, než pravomoci jeho členských zemí.
Toto tvrzení (presidenta Klause), že evropská ústava "představuje rozhodující krok od Evropy států k Evropě jednoho evropského státu", je zjevně klamné, píše pan místopředseda.
A hned nám vysvětluje, stejně rapidně jako jeho kolega:
"Ústavní smlouva zakládá EU jako unii občanů a států (čl. I-1) a tím jednoznačně uznává roli, rovnoprávné postavení a národní identitu každého členského státu (čl. I-5)".
Aha. Z Unie se nestane stát, stane se z ní Unie.
Ve své odpovědi na Desatero presidenta Klause nám blíže problém vysvětlil pan Leinen:
„EU je víc než mezinárodní organizace, ale méně než stát“.
Taková definice se asi nezdála ani panu místopředsedovi, a tak to znovu blíže objasnil:
"EU státem není. Jde o odlišnou a původní mnohonárodní a nadnárodní politickou entitu."
Pokud se tedy ptáte, zda Evropská unie bude státem či zůstane mezinárodní organizací, která je slabší než stát, tady je odpověď. Bude víc než státem, ale nebude státem.
Bude to entita. Už vám to je jasné?
Zajímavé je, že ta entita hodlá usilovat o křeslo v radě bezpečnosti OSN, což je oblíbeným tématem komisaře pro zahraniční vztahy Xaviera Solany již nejméně od června 2003. A OSN je organizací jejímiž členy jsou státy, nikoliv záhadné entity.
Pan Leinen a pan Vidal-Quadras Roca by nám pomohli nejlépe, kdyby rozpustili svou argumentační "rapidní" bojůvku, vzali Evropskou ústavu, kterou jak tvrdí znají lépe než president Klaus, a odpověděli nám na otázky, na které nikdo z našich nadšených "evropanů" odpovědět nedokázal, zapomněli na "rapid reaktion", a pokusili se možná pomaleji, ale za to uvážlivě a seriozně odpovědět na otázky spojené s Ústavní smlouvou. Neškodilo by ani trochu respektu k presidentovi spřáteleného státu, a státu, který representuje. Ty dva poslední předměty by asi pokryla jedna rapidní lekce slušného chování.
Obávám se ale, že se toho nedočkáme.
Smyslem jejich počínání "je nastartovat „férovou debatu založenou na poctivých argumentech“. Do takové debaty musí obě strany patrně vstoupit s názorem který presentují pánové z oddílu pana Leinena a pana Vidal-Quadras Roca, jinak se nejedná názor, ale o "předpojatost k ústavní smlouvě“. Diskusi musí stejně shodně i ukončit. Očekávané vítězství poctivých argumentů pánů europoslanců, korunované vítězstvím stoupenců ústavy v českém referendu, pak završí abdikace českého presidenta, který musí panu Vidal-Quadras Rocovi, mistopředsedovi Evropského parlamentu, "doložit, že jeho demokratické přesvědčení je opravdové a upřímné, a ze svého postu v čele státu odstoupit“.
Pan místopředseda pak doloží, že jeho vlastní demokratické přesvědčení je stejně opravdové a upřímné a dovolí "návrat České republiky do centra Evropy“.
Není divu, že taková skvělá vyhlídka se líbí tolika našim novinářům a "proevropským politikům".
Kdo by se nechtěl vrátit do centra Evropy!