Proč nemá Kosovo dostat samostatnost
Směřování Kosova k nezávislosti nabírá na rychlosti, neboť vůdci kosovských Albánců Hašim Thači a Agim Čeku hrozí, že každým dnem vyhlásí jednostrannou nezávislost.
To je něco, co Srbsko nepochybně odmítne, podpořeno Ruskem Vladimira Putina. Značná část světa si podle všeho myslí, že kvůli své roli v balkánských válkách 90. let je Srbsko v neprávu a tím že by se věc měla uzavřít. Srbský úhel pohledu však není neopodstatněný a nejedna další země s územně koncentrovanými etnickými menšinami má důvod k obavám z precedentu, který by mohl vzniknout, kdyby se kosovské deklaraci nezávislosti dostalo uznání.
Vezměme zaprvé v úvahu, že Kosovo je historickým srdcem a náboženskou duší Srbska. Důkazem toho jsou stovky srbských pravoslavných kostelů, klášterů a svatých míst v Kosovu.
Demografická proměna Kosova za posledních sto let, kdy počet Albánců překonal místní srbskou populaci, je navíc zčásti odrazem přílivu Albánců z Albánie, jež byla celá desetiletí kvůli hermetickému komunismu Envera Hodži politickým a ekonomickým odpadkovým košem. Zároveň mnozí Srbové z Kosova odešli před intervencí NATO v roce 1999 a po ní, ať už proto, aby utekli před albánským násilím, nebo proto, že je lákaly lepší příležitosti v samotném Srbsku.
Nárok Srbska na Kosovo je dle Srbů mnohem silnější než nárok Ruska na Čečensko, Číny na Sin-ťiang, Indie na Kašmír (stále zpochybňovaný Pákistánem) a Filipín na ostrov Mindanao.
Všechny tyto oblasti s většinově muslimským obyvatelstvem jsou součástí států s nemuslimskou většinou.
Rusko, Čína a Indie jsou velké státy a odtržení části svého území by nepřipustily. Neexistuje tedy žádné vážné mezinárodní úsilí je k tomu přinutit. Filipíny prakticky ztratily vládu nad Mindanaem, právě tak jako Srbsko nad Kosovem, a přece nikdo jednostrannou deklaraci nezávislosti Mindanaa neuznal. Tak proč by měla být přijata kosovská deklarace?
Proti kosovské nezávislosti se nestaví pouze Rusko, Čína a Indie, ale také většinově muslimská Nigérie, jejíž součástí zůstává Biafra, kde byla na konci 60. let vedena krvavá čtyřletá válka s katolickými Iby.
Podpora kosovské nezávislosti není paušální dokonce ani v Evropě, kde Katalánsko a Baskicko prosazují odtržení od Španělska, někteří lidé ve Flandrech si přejí konec Belgie a ve Skotsku je nejzazším cílem vládní Skotské národní strany odtržení od Británie. Srbové tak před sebou vidí zřetelný mezinárodní dvojí metr. V 90. letech byla prosazena územní celistvost a svrchovanost Chorvatska a Bosny navzdory vyhlášení nezávislosti Republikou Srbská Krajina v Chorvatsku a Republikou srbskou v Bosně. Proč se s Kosovem jedná odlišně?
Dnes je v Srbsku zhruba 700 tisíc srbských uprchlíků z Chorvatska a Bosny, kteří se nemohou nebo nechtějí vrátit do svých domovů, včetně prakticky všech chorvatských Srbů, kromě těch, kteří přestoupili ke katolicismu, aby se stali Chorvaty. V Srbsku dnes žije nejpočetnější populace uprchlíků v Evropě. Jestliže Kosovo získá nezávislost, jejich počet ještě vzroste, neboť je pravděpodobný exodus všech zbývajících Srbů, pokud se jejich územní bašty - zejména v severním Kosovu okolo Mitrovice - nepřipojí k Srbsku.
Obecněji by umožnění kosovské nezávislosti doložilo, že násilný separatismus funguje. V takovém případě by si svět musel zvykat, že využití kosovské „strategie“ zažije i jinde.
Bývalá Jugoslávie už zažila dost zkázy. Zachování celistvosti státu je univerzální princip míru, z něhož by se Srbsko nemělo vyjímat.
Vyšlo v MF Dnes 29.12.2007