Druhé dějství stejné frašky - Co čekat od referenda o euroústavě
Referendum o evropské ústavě se v českém prostředí chtě nechtě stává zásadním politickým tématem. Svědčí o tom i zvyšující se počet novinových článků na toto téma. Jaké argumenty se používají?
Například komentátor Mladé fronty Dnes Martin Komárek zakončil svůj článek z 13. ledna 2005 tvrzením, že odpůrci ústavy se musí připravit na to, že ona štrasburská většina sice nebude mávat transparenty, ale udělá všechno pro to, aby zvítězila i v Británii nebo v Česku. Byť jde jen o jeden z názorů, zdá se, že právě podle této logiky bude EU nakládat s finančními prostředky, které jsou pro referenda v členských zemích určeny. (Vyjádřeno v číslech, jde celkově zhruba o 8 mil. €.) V podobném duchu se vyjádřil i český ministr dopravy Milan Šimonovský, když řekl, že ve vládě bude hlasovat jen proto, aby byly peníze utráceny pouze na „vysvětlovací kampaň“ a nikoli na to, aby byla ústava jakkoli zpochybňována. Vypadá to, že se chystá druhé dějství referendové frašky. Připomeňme, že v dějství prvním, kdy se rozhodovalo o přistoupení k EU, bylo celých 200 mil. korun bylo vyčleněno pro halasné „ano“ a ani koruna nepřipadla odpůrcům vstupu.
Je třeba pochopit, podle jaké logiky příznivci euroústavy jednají. Není pochyb, že jejich myšlení se mění v novou ideologii – „europeismus“. Jako každá novodobá ideologie má i europeismus základní prvky shodné s ideologiemi ostatními, např. marxismem, národním socialismem či libertarianismem. Všechny moderní ideologie vycházejí z přesvědčení, že lze politickými prostředky dosáhnout určitých ideálů. Pro marxisty je kýženým stavem beztřídní společnost, pro nacisty rasově čistá společnost lidí-polobohů, pro libertariány úplné a totální soukromé vlastnictví bez existence státu. Základní myšlenkou europeismu je přesvědčení o zabezpečení trvalého míru v Evropě. Pokud přijetí evropské ústavy nepovede rovnou ke „konci dějin“ v Evropě, tak alespoň vyloučí možnost konfliktů, které by mohly vést k válce. Za tímto přesvědčením je hluboká nedůvěra v sociální svár, který vzniká přirozenou lidskou činností z toho prostého důvodu, že lidé jsou zkrátka nedokonalí. Oporu má především v německé filozofii a německých dějinách_. Byli to Kant, Hegel a jiní, kdo vytvářeli různé ideové konstrukce, jimiž se snažili onen sociální svár postavit mimo myšlenkový svět. Jejich myšlení bylo odpoutáno od skutečnosti a realita samotná, neregulovaná skutečným politickým myšlením, pak utíkala k násilí a panství coby rozhodci v tom kterém konfliktu. Posledním měřítkem úspěchu se tak stala hrubá síla, nikoliv spravedlnost či fair play.
Právě hrubá síla – síla peněz a manipulace – bude rozhodovat v případném referendu o euroústavě.
Význam, který referendum pro ideologii europeismu má, lze ilustrovat na příkladu marxismu. Pro marxisty existuje avantgarda a neuvědomělý lid. Avantgarda je vyvolená kasta, která je díky speciálnímu vzdělání a vědeckému přístupu ke světu schopna zařídit společenský pokrok směrem k beztřídní společnosti. Avantgarda má vzdělávat lid tak, aby pochopil své postavení. Avantgarda tvoří předvoj, který lid následuje. Pokud se zdráhá, není to proto, že by avantgarda měla špatné cíle, ale proto, že je lid málo uvědomělý.
Europeisté se pohybují ve stejné myšlenkové konstrukci. Referendum zde nehraje roli veřejné kontroly vůči politickým elitám, ale roli uvědomování lidu. Cílem referenda není veřejná debata či probrání všech otázek pro a proti, ale přesvědčování lidu o správnosti cesty nastoupené evropskou federativní avantgardou. To je také důvod, proč europeisté potlačují opozici, která jen sabotuje evropský pokrok k trvalému míru. Referendum má jen jediný správný a akceptovatelný výsledek – ten, který umožňuje další centralizaci moci do rukou europeistické avantgardy. Pokud referendum dopadne jinak (podobně jako referenda v Irsku či Dánsku) jde o špatné uvědomění lidu a avantgarda se propříště musí zamyslet nad změnou svého přístupu (nikoli však ideologie).
Europeismus stejně jako ostatní novověké ideologie směšuje lidské a božské. Žije v představě, že člověk, pokud chce, může být bohem. Toto přesvědčení je přitom typické nejen pro všechny známé ideologie, ale i pro islám a další civilizace mimo západní svět. Europeismus jen napodobuje mimoevropská archaická náboženství a vrací tak západní svět zpět do Asie.