Jan Švejnar je dobrý kandidát. Má rozhled, je známý v zahraničí a zastává liberální názory. Existují však minimálně dva důvody, proč nebude tak dobrým prezidentem jako Václav Klaus.
S pistolí za Ameriku
Když Jan Švejnar skládal přísahu Spojeným státům, mj. řekl „ponesu zbraň pro Spojené státy a budu vykonávat službu v nebojových složkách ozbrojených sil Spojených států tam, kde to bude vyžadovat zákon. Budu vykonávat službu v případech národní potřeby pod civilním velením tam, kde to bude vyžadovat zákon, a beru na sebe tuto odpovědnost svobodně bez výhrad a bez úmyslu se jí vyhnout.“ Občanství je v moderní době vnímáno pouze jako formální příslušnost ke státnímu celku a výjimkou nejsou ani dvojitá občanství a vzdát se příslušnosti k vlastní zemi je dnes stále jednodušší. Spojené státy jsou však jednou z posledních zemí, kde „občanství“ vyžaduje kromě oprávnění honosit se přízviskem příslušníka daného národa i závazky vůči nové zemi a ukazuje nám tak pravý význam tohoto slova.
Zisk nového občanství se stal v posledních letech módním hitem. Podnikatelé a sportovci jej přijímají za účelem daňového zvýhodnění, jiní kvůli sňatku či dlouhodobému pobytu. Nelze se jim divit, jejich loajalita k zemi se měří schopností platit daně a respektovat místní zákony, a pokud se jim znelíbí, balí kufry. Prezident republiky je však víc než obyčejný plátce daně a měl by se zemí, jíž „vládne“, maximálně srůst. Dokáže toto Jan Švejnar, když se již zavázal Spojeným státům? A pokud ano – lze mu slova z přísahy věřit, když jednou už slíbil věrnost jiné zemi?
Asi ne. Prezident je symbolem daného útvaru a zaštiťuje jej na mezinárodním poli. Měl by tedy maximálně znát názory obyvatel a ty pak navenek interpretovat. Jan Švejnar přijel do České republiky natrvalo až v prosinci a za tu dobu nemohl ani při nejlepší vůli získat přehled o všech náladách společnosti. Václav Klaus naproti tomu za dobu svého prezidentství projezdil Českou republiku dvakrát křížem krážem, zakoušel politické krize a vyrovnával se s řadou veřejných kauz, k nimž se vyjadřoval. Kromě toho zdobí současného prezidenta sedmnáctiletá politická zkušenost, zatímco Jan Švejnar politickou odpovědnost nikdy nepřevzal. Je toto dobrá kvalifikace hned na nejvyšší a integrují post českého politického systému?
Kulhající legitimita
Druhý důvod, proč je Václav Klaus lepším kandidátem, spočívá v legitimitě, kterou získá. Prezident Klaus již dlouho dobu disponuje podporou 122 jednotně smýšlejících zákonodárců, Jan Švejnar na druhou stranu podporu poslepoval hlasy socialistů, zelených, komunistů a liberálních nezávislých (a to ještě ne všech socialistů a ne všech nezávislých). Měl by se prezidentem stát člověk, jehož podporuje takový amalgám nesourodých názorů? Navíc, Švejnarovou nevýhodou je, že není členem ani dlouhodobým spolupracovníkem žádné z těchto stran a po případném úspěchu bude vystaven tlaku všech těchto skupin na to, aby jejich podporu splatil. Stane se tak paradoxně mnohem méně nezávislým, než Václav Klaus, který již ODS nic dokazovat nemusí…
Našla by se řada dalších důvodů, proč Jan Švejnar nezaručuje dobrou volbu – od složení jeho týmu, který vychází z prostředí amerických univerzit a jeho kandidatura se tak jeví spíše jako marketingová hra než dlouhodobý záměr, či spolupráce s lidmi spojenými s liberálními nečleny ODS jako je Josef Zieleniec a poradci z prostředí Unie svobody, čímž se stává reprezentantem minoritní skupiny, která má jen několik zákonodárců v horní komoře Parlamentu. Václav Klaus je čitelnější, říká jasné názory a deklaruje, o jaké osoby se bude opírat. Proto je lepším kandidátem.
