Zdravý rozum velí DOST
Česká média, referovala ve stejný den a ve stejném duchu o údajném propojení některých vrcholných politiků ODS (6 poslanců a 1 senátor) s tzv. radikální pravicí prostřednictvím občanské iniciativy D.O.S.T. (Důvěra-Objektivita-Spravedlnost-Tradice). Vzhledem k tomu, že zpráva ČTK, ze které novináři i televizní zpravodajové nejspíš vycházeli, obsahovala nepravdivé údaje a jako celek vykazovala značné manko objektivity, považuji za nutné se k této záležitosti vyjádřit. Jako spoluiniciátor petiční akce na obhajobu tradičních morálních a kulturních postojů před řízeným procesem ideologizace společnosti prostřednictvím tzv. antidiskriminační agendy zodpovědně tvrdím, že na vzniku iniciativy nemají tzv. extrémní politické síly (neonacisté, fašisté) sebemenší podíl. Pokud ovšem autor úterní dezinformace nechtěl tvrdit, že vyzdvižení hodnoty klasické rodiny, založené na manželském vztahu muže a ženy, kritika radikálního feminismu a politiky umělých kvót pro zastoupení různých menšin v soukromé i veřejné sféře a poukaz na nebezpečí, plynoucí z přijetí antidiskriminačního zákona, rušícího princip presumpce neviny, pro svobodu slova a spolčování, jsou výrazem politického extremismu!
Je možná pravda, že mezi signatáři petice, kterých je již okolo 350, je pár osob, sympatizujících s tzv. krajní pravicí, tvrdím však, že není možné, aby se jména těch signatářů, s kterými iniciátoři petice v jiných otázkách principiálně nesouhlasí, nezveřejňovala. Petiční akce není totéž jako organizace s vázaným členstvím, kde je možné členy přijímat i vylučovat na základě stanov společnosti. Když jsem koncem 80. let podepisoval prohlášení Hnutí za občanskou svobodu, vyjadřoval jsem tím souhlas se základním programovým prohlášením a nezajímalo mne, že mezi signatáři HOSu jsou lidé, se kterými jsem v řadě otázek ideově a politicky nesouhlasil. Kdo si pozorně pročte jména signatářů DOSTu, povšimne si, že se také jedná o společnost názorově a politicky heterogenní. Zcela jistě by se v jedné politické straně nesetkali, a je také možné, že odmítání politicky a právně vynucované vyznávání „politicky korektních“ názorů je jedním z mála názorů, jež je spojují. Proč si novináři všímají jednoho či dvou jmen z tábora „extremistů“ a cudně zamlčují, že mezi prvními signatáři petice jsou osobnosti jako nakladatel a publicista Alexandr Tomský, filmový dokumentarista Martin Vadas, právník Milan Hulík, ekonom Karel Kříž či bývalý poslanec FS za KDU-ČSL Jaroslav Cuhra? Proč nenapíší, že je zde velký počet učitelů, lékařů, podnikatelů či komunálních politiků?
Parlamentem projednávaný antidiskriminační zákon je prostředkem radikálně levicových sil pro opětovný návrat na výsluní. Postmarxistická levice užívá tohoto nástroje k provedení zásadních změn v sociálním a kulturně-duchovním životě společnosti. Je tomu tak nejen v České republice, ale ve všech státech EU. Rozmanité menšiny, ať už si to uvědomují či nikoli, se stávají jejich beranidlem a někteří pracovníci médií jejich „užitečnými idioty“. Petiční akci D.O.S.T. chápu jako protest zdravého rozumu proti nárůstu skutečného extremismu, vystupujícímu pod pláštíkem humanity, starosti o práva menšin a společenského pokroku.
Autor je ředitelem Institutu sv. Josefa