To jste historicky poněkud mimo. V té době byl kůˇm stále nejužívanějším přepravním vojenským prostředkem, nejen u čsl. armády, ale i u ostatních a zůstal jím víceméně po celou ww2.

Nevím nic o tom, že by se provádělo něco tak nechutného jako stříet koně, protože je jednotka už k boji nepotřebuje za mírového stavu. Pokud byli zdraví, byli vyřazováni do normálního provozu - na statky atd.

Souhlasim s Ondrou1
Po boji je kazdy vojin generalem. V te dobe Stalin mel dohodu z Hitlerem o neutoceni, Francie a Anglie nas hodila Hitlerovi a i kdybychom se branili tak valka by byla dlouha a kvuli Mnichovu byvali "spojenci" by navic byli proti nam. Kazdopadne armada byla silna a lepe vycvicena na tu dobu! Americane v te dobe z armady meli jen torzo a k ceske se nedala prirovnat. V te dobe se uz deset let potacely Spojene staty v hluboke hospodarske krizi. Proto take byly napadeni Japonci, kteri videli prilezitost valku vyhrat!
Ty konske jizdy, na ktere poukazujete byly jednotky rychleho nasazeni, kde dnes jezdi v transporterech, nebo v helikopterach. Kazdopadne jsme meli nejlepe vycvicenou a vyzbrojenou armadu v cele nasi historii odhodlanou se branit do posledniho muze! V prirovnani k dnesku, kdy kdyz se jen vyslovi slovo "radar" tak dve tretiny chlapu naroda ma mokre trenky!
Co se tyce Benese tak mu krivdite, volby vyhrali komuniste a zbytek naroda byl do leva take, takze to bylo velice jednoduche pro komunisty narod podvest! Jestli mu chcete neco vycitat tak chybu udelal v unoru 48, ze nepovolal na potlaceni milici armadu a nenastartoval obcanskou valku a muzeme jen spekulovat, jak by to dopadlo!

Viz například kauza generála Vojcechovského, kterého SMERŠ odvlekla do SSSR už dvanáctého května 1945.

Jediné co měli diplomaté udělat ,tak zabezpečit loajalitu Polska jakožto našeho spojence(minimálně jeho nezasahování do konflikutu!!) a vzdušnou podporu z Ruska odkud bylo už dohodnuto 100 bombardérů i se stíhacím doprovodem v první fázi. Argumentů pro vyjednávání měli dost a dost! Ta válka prohraná nebyla stejně jako jí neměli prohranou Izrealci ikdyž si to každy myslel.
Politické špičky včele s Benešem(po válce se měl Beneš minimálně zodpovídat za selhání diplomacie a následnou zradu národa) si nechali ale mazat máslo na hlavu a proto to tak dopadlo.Ostatně tak jak to dělají dones.
Ještě bych dodal vzpomínky gen. Lva Prhaly z 21. září 1938.

Z deníku generála Lva Prchaly


Dne 21. září 1938 jsem přijel z Brna do Prahy. Do Prahy jsem přibyl krátce předtím z Košic, jsa telegraficky povolán hlavním štábem čs. armády, abych tam převzal velení nastupující IV. armády. Odejel jsem z Brna spolu s tamním zemským velitelem gen. Vojtěchem Lužou a to na žádost důstojnického sboru brněnské posádky. Chtěl jsem beztak zajet do Prahy již z Košic, poněvadž se mi politická situace zdála velmi povážlivou.

V Brně - hned po příjezdu z Košic - jsem shledal přímo panickou náladu ve shromáždění generálů a štábních důstojníků, kteří mne přivítali výkřiky: "Bratře generále, zachraň republiku! Vláda v Praze kapituluje!" Rozhodl jsem se ihned odjet s Lužou do Prahy a v 16.30 jsme byli již na pražském hradě. Odebrali jsme se přímo do kanceláře presidenta republiky a v předpokoji jsme zastihli jeho tajemníky dr. Drtinu a dr. Táborského. Spustil jsem na ně: Co to zde děláte? Snad nechcete kapitulovat?" Pozdviženým hlasem byl patrně přivolán z vedlejšího pokoje šéf presidentovy vojenské kanceláře gen. Sylvestr Bláha, můj kamarád z Paříže. Hned jsem na něho zaútočil: "Když už civilisté ztratili hlavu, od čeho jsi zde Ty, jako voják!?" Bláha se zakoktal a oba tajemníci mne začali chlácholit. V tom se objevil ve dveřích presidentské kanceláře náčelník hlavního štábu arm. gen. Ludvík Krejčí, který nás s Lužou uvedl k presidentovi, kde byla právě porada s generály hlavního štábu. Přítomni byli: gen. Krejčí, gen. Husárek, gen. B. Fiala a gen. S. Bláha.

Při našem příchodu všichni povstali. President Beneš, vyhlížející úplně zničeně, nám vyšel vstříc. Podal mi ruku a ptal se rozechvělým hlasem: "Co si přejete, pane generále?" Nato já: "Chceme vědět, pane presidente, co se to vlastně děje v republice? Všude je plno řečí a dohadů a nikdo nic neví?!" President nás požádal, abychom usedli za stůl. Dr. Beneš, podpíraje si chvějícíma se rukama hlavu, rozechvěně přiznával: "Spojenci nás zradili, Maďaři a Poláci nám dali ultimatum, ... Nemohli jsme jednat jinak, než přijmout Hitlerovy podmínky." Položil jsem mu otázku: "A mluvil jste už dnes s Alexandrovským?" Beneš odpověděl: "Ne, nemluvil jsem." Já na to: "To je přece pro nás otázkou života a smrti! Sovětské Rusko je naším spojencem a když s námi jde, máme po starosti!" Beneš odpověděl: "Ale v tom případě by šla proti nám celá Evropa jako proti bolševikům ..." Vpadl jsem mu do řeči: "Která Evropa? Ti zbabělci, kteří nás zradili, jak říkáte?! Polsku a Maďarsku dá SSSR ultimatum a máme je s krku. A Německo jde beztoho proti nám!" "To byste musel říct ministerskému předsedovi a vládě", odpověděl dr. Beneš. Vyhrkl jsem v rozčilení: "Jakýpak ministerský předseda a jaká vláda, když kapituluje! Ti patří všichni do kriminálu ... A potřebujete-li ministry, pane presidente, tak si je tady vyberte!", ukazuje rukou na přítomné, "když už nechceme být úplnými vasaly, musíme bránit aspoň svou čest!"

President se odmlčel a po chvilce povstal, šel k oknu, kde na stole ležela mapa. Vyzval nás všechny, abychom se na ni podívali. Na mapě bylo zakresleno, co máme odevzdat Německu. On říkal: "To přece nic neznamená ... I když to odevzdáme, zůstaneme samostatni ... Budeme svobodný národ, budeme sami mezi sebou! ... Uspořádáme si život podle vlastního přání."

šichni jsme byli zaraženi. První jsem našel řeč: "Tomuto žebrákovi ještě říkáte stát? Jak chcete dělat zahraniční politiku, když odevzdáte pevnosti? Zahraniční politika spočívá na bajonetech! Za šest měsíců bude dělat i vnitřní politiku pan Hitler a ten řekne: Židy ven, marxisty ven, zednáře ven!" Nato on, že nevěří, že je všemu konec, že bude revoluce v Evropě, ve Francii, v Německu a jinde; a my se z toho zase dostaneme - bez boje. Řekl jsem s povzdechem: "To budeme zase tři sta let čekat?!" V tom se ozvalo zaklepání; dr. Beneš šel ke dveřím, kde se objevil ministr národní obrany František Machník. Nepustil ho dovnitř, nýbrž pohovořil s ním ve dveřích. Mezitím přiznal Krejčí, že vojáků se nikdo na mínění neptal a Husárek pravil, že Alexandrovskij mu telefonoval, že se třikrát chtěl dostat na Hrad, ale nikdy se tam nedostal.

V tom otevřeným oknem se nesl dovnitř podivný hukot. Demonstrace! Národ táhne na Hrad. Když se dr. Beneš vrátil k nám, řekl jsem mu: "Slyšíte, pane presidente, národ táhne na Hrad!" Na to on: "Ano, volá po armádě." Tím se naše schůzka skončila a my jsme odejeli do hlavního štábu.