Co si dovoluje president Klaus
President republiky nehodlá odpovídat na dopis předsedy Evropského parlamentu Borrella, a vyslovil pochyby o tom, zda pan předseda skutečně znal obsah textu, který mu byl předložen k podpisu. Dopis není odpovědí na protest presidenta, obsahem jeho protestu se vůbec nezabývá.
President České republiky si dovoluje opravdu moc, nehraje podle pravidel, která mu určili páni europoslaci a český tisk. Ti přeci od samého počátku tvrdí, že president "odmítá kritiku", "nesouhlasí s kritikou" a dokonce "nesnáší kritiku". Samozřejmě to je interpretace vyhovující těm, kdo se nechtějí zaobírat obsahem presidentova dopisu.
Presidentův postoj k návrhu euroústavy je konsistentní a je znám a kritizován již od doby, kdy byl návrh poprvé publikován na závěr konventu. President nikdy neprotestoval proti kritice svého názoru. Naopak po takové kritice volal, vyzýval (marně) k diskusi o návrhu. Bohužel se u nás nenašel nikdo, kdo by byl schopen a ochoten návrh diskutovat. Jediné argumenty ve prospěch návrhu byly po celou dobu jen poukazy na nutnost jeho přijetí a hrozby nedozírných následků v případě jeho zamítnutí. Přesto president nikdy své kritiky neobviňoval ze lži a nikdy se nepokusil takovou "kritiku" zastavit.
Prvním ukázkou, jak si proústavní "Rapid Reaction Force" pana europoslance Jo Leinena představuje diskusi, byla jeho reakce na presidentových "deset bodům". Argumenty pana Leinena byly zavádějící a navíc velmi chabé, pan europoslanec se vyjadřoval k něčemu, co president nikdy neřekl, a nepravdivě informoval o obsahu článků návrhu ústavy. K tomu jsem tehdy napsal článek "Pohádky pana europoslance Leinena" (2.3.2005). Tehdy poprvé, za nadšeného potlesku českého tisku a všech našich Klausofóbů, obvinil Jo Leinen presidenta ze lži. President sám to tehdy přešel podle mně příliš velkoryse.
Zřejmě to byla chyba, pan Jo Leinen a jeho ústavní Sturm-Abtailung si to vyložil jako slabost, a tak si to, tentokráte za spoluúčasti pana místopředsedy Evropského parlamentu a podle jejich vlastních slov "jménem evropského parlamenu", zopakoval.
Vzhledem k tomu, že tentokrát šlo podle pánů europoslanců o oficiální názor Evropského Parlamentu, a v jejich prohlášení bylo opakováno předešlé obvinění presidenta ze lži a navíc byl vyzván v případě nepřijetí návrhu ústavy k abdikaci,
nemohl již president na jejich prohlášení nereagovat. Žádný ústavní činitel cizího státu nebo společenství nemůže vyzývat presidenta spřáteleného státu k abdikaci a stanovovat její podmínky. Tomu se říká diktát, a obvykle se takové požadavky vyslovují jako ultimatum, po kterém brzy následuje mocenská akce, často ozbrojená. V normální diplomacii není pro taková ultimata místo.
Nato se rozpoutala vlna obvinění založených na tvrzení pánů europoslanců, že president nedělí svá prohlášení na prohlášení "presidenta Klause" a "občana Klause". Takový argument je nesmyslný, president Klaus je občanem Klausem a občan Klaus je presidentem Klausem. Smysl by takový argument měl jen tehdy, kdyby Václav Klaus vydal své názory jako oficiální prohlášení presidenta, což nikdy neučinil.
Mimochodem, pokud by tak učinil, stala by se oficiálním názorem České republiky vzhledem k tomu, že Ústava České republiky jasně deklaruje ústavní odpovědnost presidenta za zahraniční politiku České republiky "Článek 63, president republiky a) zastupuje stát navenek b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy". Pokud by pak taková prohlášení měla formu rozhodnutí, stala by se dokonce, pokud by je spolupodepsal předseda vlády, závazným stanoviskem České republiky a její vlády.
President nikdy neudělal jediný krok k tomu, aby Českou republiku jakkoliv ve věci ústavy zavázal. Naopak po celou dobu vyzýval k diskusi, opakovaně zdůrazňoval nutnost věc, vzhledem k její závažnosti, předložit občanům v referendu a nutnost otevřené a věcné diskuse návrhu, aby občané dostali ke svému rozhodování úplné informace, aby si byli vědomi jak positivních, tak negativních důsledků ústavy pro budoucnost České republiky a Evropy.
Všechna jeho publikovaná prohlášení k návrhu ústavy jsou podepsána "Václav Klaus". Nikde se v nich neodvolává na svou ústavní funkci a neprohlašuje je za stanovisko státu. Směšovat občana Klause a presidenta Klause začali až páni europoslanci, oni svou výzvu k abdikaci z funkce presidenta adresovali presidentu České republiky Václavu Klausovi.
Vzhledem k tomu, že jejich prohlášení, že hovoří jménem Evropského parlamentu nepopřel ani předseda Evropského parlamentu Borrell, je snad možno je považovat za oficiální názor instituce Evropského parlamentu?
Páni poslanci i pan předseda nejen hrubým způsobem napadají hlavu spřáteleného státu, ale sami zapomínají na to, co neprávem vyčítají našemu presidentovi, nerozlišují mezi svými vlastními osobními názory a názory instituce, kterou representují. Pokud vím, žádné zasedání Evropského parlamentu neoznačilo českého presidenta za lháře a žádné zasedání neodsouhlasilo výzvu k jeho abdikaci. Pokud tedy pánové tvrdí, že hovoří "ve jménu" Evropského parlamentu, pak buď lžou, nebo si pan předseda, který s nimi jejich názory sdílí, přisvojuje neexistující právo taková prohlášení vydávat či schvalovat.
Dopis pana Borrella na presidentův dopis je zvláštní. Jediným slovem se nezabývá obsahem presidentova dopisu, na který má údajně být odpovědí, a není ničím jiným, než volným pokračováním prohlášení pánů europoslanců Leinena a Vidal-Quadras Roca.
Symptomatické je, že s nimi téměř stoprocentně souhlasí a spolu s nimi se dopouštějí stejné chyby naši komentátoři, kteří znějí jako muzikálový chorus. Ani jedny naše noviny, ani jeden náš časopis za více než rok nepřinesl analýzu, která by vysvětlila názory odpůrců ústavy a jejich proponentů, a porovnala je s navrhovaným textem. I když zde musím opět přiznat, že ze strany přívrženců ústavy není co porovnávat, kromě té nutnosti "zůstat v hlavním proudu" a hrozeb nedozírných následků.
Přejímají beze zbytku i vyjádření pánů poslanců a předsedy EP, že president Klaus "protestuje proti kritice svých názorů". Není to pravda. President neprotestuje proti kritice, protestuje proti tomu, že jeho názory jsou označeny za "lživé", a že je vyzýván k abdikaci. To poslední je dokonce urážka, která se přímo dotýká ústavní funkce presidenta, není to kritika názorů, je to hrubá urážka hlavy státu. Je to ovšem voda na mlýn našim domácím Klausofóbům, kteří vrtí chvosty a slintají slastí nad tím, jak to jimi nenáviděný president "schytal".
Bohužel se zdá, že tato aféra nastínila budoucí vývoj "diskuse o návrhu ústavy". Ze strany vlády bude vedena dvou set milionová "positivní" reklamní kampaň o tom, jak je nutné ústavu přijmout, jak se jejím přijetím ve vztahu členských stítů a Evropské unie vlastně nic nemění a jaké nám proto hrozí nedozírné následky v případě jejího odmítnutí. A pochybuji, že se tato "objektivní" kampaň stane objektem útoků pánů poslanců z bojůvky Jo Linena a sotva se stane předmětem kritiky předsedy Borrella, který si slova usnesení jeho instituce o právu evropských občanů na objektivních informace vykládá jako licenci na dehonestaci a insulty oponentů ústavy a urážky členských států a jejich ústavních činitelů.
Každý, kdo se odváží vyslovit jiný názor, bude nemilosrdně likvidován jako extrémista, nacionalista a reakční živel, jehož názory nestojí za úvahu.
Nic nového pod sluncem.