Svět bude barevný jedině tehdy, bude-li v principech černobílý, pane Švejnare
Ve svém silvestrovském článku o potřebě rozchodu s černobílými názory Jan Švejnar mimo jiné tvrdí, že je nezbytné opustit černobílé a dogmatické vnímání světa, které nás odvádí od věcných a reálných témat. Populárně říká, že „moderně smýšlející lidé se dnes pohybují ve světě širokého a barevného spektra názorů“. V čem je ale potíž, mimo to, že sámotné volání po barevnosti je samo o sobě černobílé?
Když římští právníci formulovali ve své době základy soukromého práva ius civile, naprosto netušili, čeho obdivuhodného se dopustili. Tento soubor soukromých právních pravidel, který byl poději systematizován v Justiniánově sbírce Corpus Iuris Civilis, umožnil lidem ve šťastnější části světa alespoň určitou dlouhodobou civilizační perspektivu. Za dvě milénia své existence přečkal dlouhou dobu středověké civilizační stagnace, ale i několik vln globálního ochlazování a oteplování. Především však lidem dal dlouhodobou soukromoprávní jistotu, že černá zůstane navždy černou a bílá navždy bílou. Tedy, že to, co je napsáno smluvně černé na bílém, to platí a má proto smysl žít produktivní a ekonomicky-racionální život.
To se ukázalo zejména v postrenesančním období a následné průmyslové revoluci. Politická liberalizace umožnila posílit větší dogmatičnost ve vnímání nezpochybnitelnosti soukromého vlastnictví a osobních svod. Postupně se formulovalo přesné vymezení individuálních lidských práv, jehož vyvrcholením byl jeden z nejčernobílejších dokumentů lidské historie - tedy americká konstituce Otců zakladatelů. Lidé a podnikatelé tak začali v mnohem větší míře dávat najevo svojí vůli a ochotu kooperovat, protože měli čím dál tím větší jistotu, že to co je smluvně černé na bílém, bude vynutitelné. Tedy dogmaticky, bezesporně a černobíle vymezená vzájemná práva a povinnosti, které budou černobíle vidět našimi potomky i v daleké budoucnosti.
Vědci začali mnohem více a beze strachu systematizovat realitu. V rámci identifikování a strukturování objektivní reality začali přiřazovat objektům reality jejich identitu a vzájemnou kauzalitu, která se následně černobíle vymezila vůči svému okolí a položili tak základy moderní vědě. Lidé se také rozhodli mnohem více plodit děti, jelikož pro ně viděli čím dál dlouhodobější černobílou a proto i barevnou budoucnost.. Dále naději a velkou pravděpodobnost, že jim bude možno odkázat své celoživotní úsilí. To byl a je hodnotově přísně černobílý prazáklad bezprecedentního civilizačního posunu naší západní civilizace.
Dokonce i současný ohromující čínský vzestup je umožněn jedině a jenom tím, že totalitní režim alespoň do jisté míry začal tolerovat a vynucovat to civilizačně nejčernobílejšího co existuje, tedy soukromé vlastnictví a jistou smluvní svobodu. Tedy, že princip „moje peněženka je moje a tvoje peněženka je tvoje“ zůstane navždy černobílým a dogmatickým a nebude předmětem barvité diskuse o oprávněnosti této zásady.
A právě největší tragédií minulého století bylo, že političtí a intelektuální lídři nedokázali zásadu nedotknutelnosti osobní fyzické integrity a soukromého vlastnictví dostatečně dogmaticky a černobíle bránit i proti vůli většiny. To dovedlo západní civilizaci pomalu na pokraj vlastního zániku.
Nicméně je důležité si uvědomit, že moderní socialisté se rozhodně útoků na naše peněženky nevzdali. Akorát se tak děje mnohem rafinovanějším a nepřímým způsobem prostřednictvím paternalistického sociálního státu, konfiskační úrovní běžného a inflačního zdaňování a násilnými státními regulacemi. V rámci uskutečňování „politiky rovných příležitostí“ se začala potlačovat barevnost a různorodost individuálních lidských preferencí a svobodné aktivity.
Proti tomu všemu se dá ale do určité míry ještě bránit. Individuální lidská vynalézavost je bezmezná. Tím nejsofistikovanějším útokem na naše peněženky je ale úplně něco jiného. A to je potenciální podlehnutí dojmu, že svým etickým chováním, ekonomicko-racionálním životem, osobním a materiálním růstem a sledováním vlastního štěstí dělám vlastně něco špatného, nečistého a anti-civilizačního. Tedy znegovat roli našich předků, kteří posunuli západní civilizaci z chudoby k bohatství. Oni na začátku neměli nic, jenom přišli na to, jak důležité a racionální je vědět a řídit se tím, že černá bude navždy černou a bílá bílou.
Tomáš Munzi
autor je ekonom
vyšlo v MF Dnes