Prezidentská volba a totalitní manýry sociální demokracie
Před čtrnácti dny téměř nikdo nevěděl kdo je poslanec ČSSD Evžen Snítilý. Dnes celá republika ví, že se otec sedmi dětí psychicky zhroutil v sobotu na Pražském Hradě v průběhu volby hlavy státu. Představitelé sociální demokracie přišli s neuvěřitelným tvrzením, které z neznámých důvodů chtěli navíc notářsky potvrdit. Poslanec se podle představitelů ČSSD prý zhroutil pod nátlakem ODS. To měla dokazovat fotografie Snítilého v rozhovoru z ministrem vnitra Langrem a poslankyní ODS Horníkovou uprostřed frekventované chodby nedaleko Španělského sálu.
Už tato samotná fotografie svědčí ale o tom, že poslanec byl vystaven skandálnímu nátlaku vlastní strany. Chtějí snad sociální demokraté tvrdit, že je normální, aby byl sledován a focen člen nejvyššího zákonodárného sboru při soukromém rozhovoru ? Jsou poslanci ČSSD pouhé loutky v rukou Jiřího Paroubka, nebo jde o suverénní a svobodné osoby ? Poslanec Snítilý se v pátek při volbě zdržel hlasování. Jednal podle svého uvážení a podle svého svědomí. Jednal jako svobodný člověk. A to se, jak je vidět v ČSSD neodpouští.
Po parlamentních volbách se zdálo, že sociálnědemokratická politická "kultura" dosáhla vrcholu a nic horšího než čeho jsme tehdy byli svědky se už stát nemůže. Dnes už lze s jistotou říct, že šlo o naivní představu. Při druhém dni volby prezidenta republiky, padly všechny myslitelné hranice. Výhružky přímo v prostorách pražského Hradu, otevřené vydírání, bezohledné ataky, vyděračské esemesky, noční vyzvánění u dveří zákonodárců. Otřesné divadlo v režii sociálních demokratů, pokračuje před zraky šokované veřejnosti i tento týden, a nikdo si už nemůže být jistý ničím. Jako bonus navíc dostalo pět zákonodárců poštou v obálkách kulky ze střelných zbraní. Taková je dnešní realita české politické scény.
Předseda ČSSD Jiří Paroubek v sobotu 10. února 2008 posunul Českou republiku o více než sedmdesát let zpátky. Všechno co se v souvislosti s volbou prezidenta děje, bylo běžné v třicátých letech v Německu i v jiných zemích. Podobně brutálním atakům byli vystaveni i ministři a zákonodárci demokratických stran v Československu těsně před komunistickým pučem v roce 1948. Sociální demokraté prostě pouze oprášili staré známé metody politických gangsterů s jasným podpisem kriminálního podsvětí.
Nabízí se otázka, zda-li to co v posledním týdnu událo, nemůže být považováno za přímý důkaz, který potvrzuje pravdivost tzv. Kubiceho zprávy, resp. tu část dokumentu, ve které se praví, že organizovaný zločin prorostl do státní správy. Poslanci a senátoři totiž jsou její samozřejmou součástí. Skeptici tvrdí, že je pouze otázkou času, kdy psychologický teror bude nahrazen prvním skutečným výstřelem na konkrétní osobu. Pokud se to skutečně stane, bude zřejmě definitivně zmařeno úsilí o konečné zakotvení demokracie v naší zemi.