Zesmrádlé vítězství, fašizoidní demagogie a narcismus Václava Klause
„Upachtěné a zesmrádlé vítězství, fašizoidní demagogie, narcismus“, “prvotřídní demagog, druhořadý politik a třetiřadý ekonom.“ Tak popisuje vítězství Václava Klause ve volbě presidenta a presidenta samého, poradce Jana Švejnara Karel Matoušek. (Lidové noviny, 20. února 2008)
Proč ta zapáchající verbální žumpa?
Václav Klaus si dovolil si dovolil v televizním rozhovoru odpovědět na otázku moderátora, které myšlenky Jana Švejnara vyslovené v jeho kandidátských projevech by vyzdvihl, že žádné. Podle něho obsahoval projev Jana Švejnara povětšinou „banality, prázdná slova a nedůstojné fráze.“
Možná pan Matoušek nepovažuje slogany jako „vzdělání je důležité“, nebo „globlizace je důležitá“ (tyto příklady Václav Klaus uvedl) za banality či prázdné fráze. Nepovažoval bych je za ně ani já, a určitě ani prezident Klaus, kdyby byly nějak naplněny obsahem, kdyby byly doprovázeny alespoň krátkým popisem toho, proč si to Jan Švejnar myslí, co konkrétního z toho vyplývá a hlavně jak se chce kandidát Švejnar s otázkami vzdělání a globalizace vypořádat, co chce dělat pro jejich řešení. Pak by prezident mohl nalézt něco, s čím souhlasit, nebo s čím polemizovat. Nic takového jsme se ale z projevů kandidáta Švejnara nedozvěděli. Nedozvěděli jsme se to ostatně z žádného vystoupení pana Švejnara v jeho volební kampani. Pokud to, co zaznělo ve Španělském sále má být vše, co patří k myšlenkovému vybavení kandidáta protiklausovské koalice, dovolil bych si to doplnit ještě stejně hlubokou myšlenkou, že „mír je důležitý“ či „zdraví je důležité“ a očekával bych s důvěrou, že v případě indisposice kandidáta Švejnara budu za pět let prohlašován za symbol změny, naději pro budoucnost a nový svěží vítr v české politice.
Ne, nemám za zlé panu Švejnarovi, že se uchyloval k banalitám. Nic jiného mu ani nezbývalo, chtěl se stát „svorníkem“ který proti prezidentu Klausovi sjednotí celé politické spektrum a uznávám, že kdyby na kterékoliv téma řekl něco konkrétnějšího, riskoval by, že si rozhněvá tu či onu stranu svého volebního společenství. Tomu se ostatně nevyhnul a to že se snažil neurazit zelené v otázce radaru ho nakonec stálo podporu komunistů. V závěru už nepřipomínal svorník, ale uvolněnou svorku na papíry. Jeho podpora se hroutila a každým kolem volby ztrácel více a více hlasů.
Nevím, čím by pan Švejnar mohl přispět k povznesení naší politické kultury, o níž se rovněž během kampaně často vyslovoval jako o něčem, co přímo závisí na jeho zvolení. Vím ale, čím by mohl přispět k zastavení jejího dalšího strmého propadu. Stačilo by, aby se zbavil svých poradců a „přátel“, nebo aby, pokud se k něčemu takovému nemůže odhodlat, je přihlásil do kurzů slušného chování.
Ostatně stačila by i zcela obyčejná mateřská školka, ve které se děti učí snášet porážku ve hře, nenadávat, nepoužívat ošklivá slova a vůbec se chovat jako lidé a ne jako vepři.
Tomáš Haas
Poradce prezidenta republiky
/titulek redakce EUportal/