Premiér Topolánek udělil medaili Josefu Mašínovi právem
Cesta premiéra Topolánka do Spojených států amerických se nyní jeví jako ještě důležitější než před několika dny. Kromě jednání o budoucnosti se symbolicky dotkla také naší nedávné minulosti. Po jednání s americkým prezidentem G. W. Bushem o zapojení České republiky do systému protiraketové obrany si premiér našel čas na svého krajana. Josefu Mašínovi ze známé skupiny odbojářů, kteří se v roce 1953 prostříleli z komunistického Československa do západního Berlína, udělil premiérskou medaili. Stal se tak prvním českým politikem, který projevil odvahu bratry Mašínovi vyznamenat.
Skupinu tvořili bratři Ctirad a Josef Mašínové, synové generála Josefa Mašína, hrdiny československého odboje a člena zpravodajské skupiny Tři králové, popraveného Gestapem, Milan Paumer, Václav Švéda a Zbyněk Janata. Tito lidé se nikdy nesmířili s nástupem komunistického režimu, zatýkáním a popravováním nevinných lidí, znásilňováním pravdy a krádežemi majetku, jež nemají v moderních českých dějinách obdoby. Začali proti režimu bojovat drobnými sabotážemi, při nichž bohužel tekla i krev, a na konci roku 1952 se rozhodli ze země uprchnout. To se prvním třem z nich podařilo v únoru 1953 po dramatickém útěku a sérii přestřelek s obrovskou přesilou východoněmeckých policistů. Václav Švéda a Zbyněk Janata byli chyceni a popraveni. V následujícím procesu byl kromě nich byl popraven i strýc Mašínů Ctibor Novák, jeden člověk odsouzen na doživotí a k trestu odnětí svobody v průměrné délce 17 let dalších 14 lidí, včetně jejich vážně nemocné matky, která později ve vězení zemřela.
Při odbojové činnosti a následném útěku zahynulo celkem 6 lidí. Také kvůli nim je česká společnost v názoru na bratry Mašíny rozdělena napůl. Za vrahy Mašíny považují samozřejmě komunisté. Motivy tohoto pohledu nejspíše budou nostalgie po komunistickém režimu a podivné mravní učení o neodporování zlu násilím, jež mnozí lidé nejspíše jen využívají pro omlouvání si vlastní nečinnosti či přímo spolupráce s režimem. Jsem však přesvědčen, že tyto argumenty při pohledu zpět na to, co se v Československu koncem čtyřicátých let a v letech padesátých dělo, neobstojí.
Mašínové byli jedni z mála, kteří proti režimu bojovali s nasazením vlastního života se zbraní v ruce, a jako takoví si vyznamenání i naši úctu zaslouží. Premiér Topolánek si za tento nepopulární krok zaslouží potlesk. Snad jej budou brzy následovat i další demokratičtí politici!