Profesor Brumbál je homosexuál aneb adopce dětí homosexuály
Zdrcující překvapení svým fanouškům zřejmě připravila Joanne K. Rowlingová, když na své cestě po USA prohlásila, že ředitel kouzelnické školy v Bradavicích Albus Brumbál je homosexuál (zdroj: ČTK, 22.10. 2006).
Milovníci veleúspěšných příběhů kouzelnického učně Harryho Pottera tak stojí tváří v tvář nové realitě – osudy oblíbeného hrdiny se stávají součástí politicky korektního boje o společenské zrovnoprávnění homosexuálů se zbytkem společnosti. Neobvyklé prohlášení Rowlingové tak vnáší homosexualitu i do pohádkových příběhů, které tak budou muset napříště reflektovat realitu.
Minulý týden, 25.února, přinesly internetové zdroje informaci o tom, že poradní skupina ministryně Džamily Stehlíkové v otázkách rovnoprávnosti homosexuálů připravuje další návrh, který má „zlepšit postavení homosexuálů ve společnosti“.
Analýza obsahuje seznam doporučení pro jednotlivá ministerstva, díky nimž by se mělo postavení homosexuálů „stoprocentně zrovnoprávnit“.
Přestože v ČR od července 2006 platí zákon o tzv. registrovaném partnerství, aktivita lidí z týmu Džamily Stehlíkové jde tentokrát podstatně dál: občanský zákoník má pro budoucnost definovat vztah homosexuálů k jejich potomkům a umožnit homosexuálům adoptovat a vychovávat děti.
Jako odůvodnění této aktivity používají její autoři slova, že „ve společnosti převládají pověry a předsudky o tom, co je pro děti normální a nejlepší“.
Chce se mi samozřejmě říci, že když i profesor Brumbál může být homosexuálem, proč by tito nemohli vychovávat děti.
A přesto si to velká většina společnosti správně nemyslí. Jestliže asi 70% obyvatel schvalovalo uzákonění registrovaného partnerství, skutečnost, že by homosexuálové měli adoptovat a vychovávat děti, schvaluje 22% dotazovaných (zdroj: CVVM, červen 2007).
Vychází při tom zřejmě ze staletých zkušeností o tom, že rodina skládající se z otce a matky má jako jediná právo a povinnost plodit a vychovávat děti. To není žádný přežitek ani předsudek. To je po tisíce let vývoje lidské společnosti zakódovaná pravda.
Vzorce chování, podle kterých děti napodobují své rodiče, se osvědčeně odvíjí od modelu otec – matka. Ne od modelu muž - muž nebo žena - žena.
To neznamená, že intimní a soukromý život lidí stejného pohlaví nemůže být pro ně samotné klidným a vyrovnaným stylem života. Dokonce to většina okolní společnosti respektuje a nikdo z nás se do soukromých životů homosexuálů nepleteme.
Jenomže ten podvědomý staletý instinkt společnosti, který se váhavě a přirozeně konzervativně staví k otázce euthanasie či k legalizaci lehkých drog, se stejně váhavě a odmítavě staví k alternativní výchově dětí homosexuály.
Cítíme, že to není normální a oprávněně nevěříme tvrzením, že moderní společnost je zralá na odbourání těchto „staromódních“ názorů.
Máme i zkušenost posledních dvou let.
V období kolem schvalování zákona o registrovaném partnerství nám přece jeho obhájci říkali, že o nic nejde, pouze o legalizaci vztahu dvou lidí, kteří o to stojí. Zcela byly vylučovány argumenty o tom, že zákon o registrovaném partnerství je spouštěcím mechanismem k dalším zákonným úpravám, které vyústí v legalizaci výchovy dětí homosexuálními páry.
A hle, je to tady.
Obhájci takového kroku budou jistě oponovat tím, že dítěti vychovávanému homosexuály je lépe, než aby bylo v dětském domově.
To je ovšem porovnávání dvou abnormalit.
Stejně tak, jako není normální, že dítě je odvrženo svými rodiči do dětského domova, není normální, aby bylo vychováváno dvěma muži nebo dvěma ženami. Proč? Protože tomu tak po staletí vývoje lidské pospolitosti je.
Je smutnou skutečností, že naše doba trpí erozí a rozpadem rodinných hodnot. K tomu ovšem přispívají svým dílem i pokusy o výchovu dětí homosexuály. Zamlžují a relativizují základní hodnoty. Nabízejí místo nich novátorská řešení, která bourají tradiční vzorce chování často jenom proto, aby šokovaly společnost kolem (snad u některých i motivované jistou dávkou pocitu nadřazenosti).
Rodina, vztah odpovědnosti otce – matky – dětí, je záchrannou kotvou evropské civilizace. Pokud ji přestaneme ctít a opustíme ji, přestaneme být loajální k dědictví našich předků.
A pak bude vše dovoleno: například holandský pokus snížit trestní sexuální odpovědnost ze 16 na 12 let.
Možná se pak dozvíme, že profesor Albus Brumbál je i pedofil, ale to už nebude nic nenormálního.
Ivo Strejček
poslanec ODS v Evropském parlamentu
www.istrejcek.cz