Stop kouření? Hlavně stop lhaní! aneb na kouření vyděláváme
V posledních dnech jsme svědky všudypřítomné kampaně odpůrců kouření. Nyní je jejich nejviditelnější aktivitou petice za zákaz kouření na veřejných prostranstvích a v soukromých restauracích. Petiční výbor, v čele se známou odpůrkyní kouření MUDr. Evou Králíkovou, připravil, cituji, "deset důvodů, proč by měl platit přísnější zákon na ochranu před pasivním kouřením".
Nebudu komentovat prvních devět důvodů, neboť ty jsou buď již vyvrácené na jiných místech, nebo jsou v souvislosti se zákazem kouření zcela nedůležité. Zaujal mne však důvod desátý, který říká: "Pro stát je kuřáctví finančně nevýhodné: náklady na zdravotní péči o kuřáky jsou vyšší než příjmy z daní na tabákové výrobky." Se stejným argumentem přišel již před dvěma roky pan poslanec Josef Janeček při projednávání protikuřáckého zákona, jehož navrhovanou součástí byl, stejně jako dnes, zákaz kouření v restauracích. Pokud by to byla skutečně pravda, byl by to pádný argument proti kuřákům jako takovým. Nekouřící daňoví poplatníci by totiž nedobrovolně dotovali své kuřácké spoluobčany. Na základě zcela veřejně dostupných informací a dat lze však odhadnout jak náklady na léčbu kuřáků, tak i příjmy plynoucí z konzumace nikotinu.
Náklady na léčbu kuřáků
Nejprve vyjádříme náklady na léčbu nemocí pocházejících z kouření. Udává se, že tyto náklady činí řádově 0,5 % až 1 % HDP. Abychom byli co možná nejvíce objektivní, předpokládejme, že v České republice platí horní hranice tohoto odhadu. V roce 2007 tedy budou náklady kouření činit 34 mld. korun. Musíme si však uvědomit, že jen část těchto výdajů je hrazena ze státní pokladny. Podívejme se proto na zdroje výdajů na zdravotní péči. Zdrojem 8,1 % veškerých výdajů na zdravotnictví je přímo stát. Z toho však jde necelá polovina do oblastí, které nemají se samotnou léčbou nic společného. Stát se tedy na výdajích souvisejících s léčbou přímo podílí 4,5 %. Necelých třináct procent výdajů pak pochází od samotných nemocných. Tato část je pro nás však nezajímavá, neboť se snažíme zjistit, nakolik kuřáci zatěžují státní kasu - tedy daněmi ztenčené peněženky nekuřáků.
Převážná část výdajů (asi 80 %) pak má svůj původ u zdravotních pojišťoven. Je však třeba zohlednit, že do rozpočtů zdravotních pojišťoven přispívají i kuřáci, kterých je v dospělé populaci přibližně čtvrtina. Z oněch 80 % tedy pochází ze státní kasy a kapes nekuřáků 90 % prostředků. Docházíme tedy k závěru, že stát má spolu s nekuřáky, platícími zdravotní pojištění, na výdajích na zdravotní péči podíl přibližně 76,5 %. Daňoví poplatníci tedy každý rok na kuřáky vydají přibližně 26 mld. korun. To samozřejmě není málo. Podívejme se však před vynesením ortelu i na druhou stranu věci - na příjmy z kouření.
Příjmy z kouření
Začněme analýzu příjmů státu z kuřáků tím, co je naprosto zřejmé - spotřební daní z cigaret. Jen Philip Morris ČR ročně prodá přes 22 mld. kusů cigaret. Budeme-li předpokládat průměrnou cenu 50 Kč za krabičku, pak stát vybere na spotřebních daních z cigaret 36 mld. korun. Už jen tato částka více než pokryje výdaje na zdravotní péči o kuřáky. Připočítejme ale další minimálně miliardu korun, kterou tato firma odvádí na dani z příjmu. Kouření tedy pro stát znamená příjem 37 miliard korun ročně, čímž se po odečtení nákladů na léčení dostáváme do zisku 11 mld. Kč. To však zdaleka není vše. Musíme totiž vzít v potaz skutečnost, že kouření statisticky snižuje délku života, což je v případě průběžného penzijního a zdravotního systému klíčové. Každý kuřák, který zemře, by v případě nekouření žil v průměru o 15 let déle. Při průměrném věku dožití mužů 72 let to znamená úsporu 619 836 Kč na nevydaných důchodech na muže-kuřáka. Ženy se dožívají ještě vyššího věku - u nich pak tato úspora činí dokonce 1 375 416 korun.
Důchodový systém však není jediná oblast, do níž kuřáci během života odevzdávají více, než následně získají zpět. Náklady na nadměrnou léčbu kuřáků jsme již vyjádřili, tyto náklady však nezohledňují právě nižší věk, kterého se kuřáci v průměru dožívají. Každý kuřák spolu se svým zaměstnavatelem celý život odvádí část své mzdy do zdravotního systému a vzhledem k tomu, že se náklady na udržování zdraví každého člověka zvyšují s jeho věkem, nevybere si na zdravotní péči zdaleka vše. Předčasný odchod kuřáka z tohoto světa tak znamená, že ve zdravotním systému zanechá o přibližně 450 000 korun více než nekuřák.
Sečteme-li částky, které po úmrtí kuřáka zůstanou v penzijním a zdravotním systému České republiky, a vynásobíme-li je odhadovaným počtem úmrtí způsobených kouřením, dojdeme k celkové částce 21,7 mld. Kč. Ta s již vyčísleným ziskem 11 mld. dává dohromady roční zisk státu 32,7 miliard korun z kouření. Protože jsme však při výpočtu použili jen údaje jednoho výrobce cigaret v České republice, který má podle vlastní výroční zprávy na českém trhu podíl "pouhých" 67,6 %, lze tento odhad považovat za výrazně podhodnocený. Ve skutečnosti bude do státní kasy v důsledku kouření plynout mnohem více prostředků, například ve formě daňových příjmů, jež pro stát produkují podnikatelé, kteří mají něco společného s tabákovým průmyslem - reklamní agentury, dopravci, prodavači, atd.
Ačkoliv jde pouze o odhad, svou výší jasně vyvrací domněnku, že stát na kouření finančně prodělává. Právě naopak. V roce 2003 činil stejným způsobem vypočítaný zisk státní kasy 25,5 mld. korun. Za těch pár let tedy navíc vzrostl o více než 7 miliard.
Pokud chtějí protikuřáčtí aktivisté diktovat lidem, co mají v soukromých prostorách typu restaurace dělat, měli by pro takovou činnost alespoň používat pravdivé argumenty. Jen si nejsem ani trochu jistý, jestli jim vůbec ještě nějaké zbývají.
Původní nekrácená verze článku. Zdroje dat je možno nalézt v původní verzi článku, širší pohled autora na problém kouření zase v článku Cigaretová prohibice.
www.libinst.cz