Evropská ústava a mezinárodní sport
Evropská unie by se případnou ratifikací Evropské ústavy bezesporu stala ve světovém společenství států novým státem se všemi základními rysy a symboly státu. Měla by svou ústavu, svého prezidenta, svého ministra zahraničních věcí, svou vlajku i státní hymnu. Tyto skutečnosti jsou myslím dobře známy. Ponechme pro tentokrát stranou dopady přijetí Evropské ústavy na politickou či ekonomickou suverenitu jednotlivých členských zemí. Zapomeňme chvíli na společnou obranu Unie, společnou měnu, či společné směřování k plné zaměstnanosti.
Zkusme se podívat na téma jiné, vedlejší, dosud téměř nediskutované, zato pro značnou část občanů bližší i srozumitelnější. Tímto tématem je budoucnost národních sportovních reprezentací členských zemí po vzniku společného Evropského státu.
Podle článku III-282 Evropské ústavy je činnost Unie zaměřena na rozvoj evropského rozměru sportu. Podle článku I-17 má Unie pravomoc vyvíjet v oblasti sportu podpůrnou, koordinační a doplňkovou činnost. Věty zdánlivě nevinné, neurčité, neškodné. Ve spojení s doložkou flexibility je však možné tento článek kdykoli naplnit „vhodnými opatřeními pro dosažení některého z cílů stanovených v Ústavě“. Může být, a pravděpodobně bude, pouze otázkou času, kdy se ve snaze o další, ještě zřetelnější vymezení se vůči okolnímu světu a zvláště USA, stane sport prioritou k definitivnímu a demonstrativnímu završení Evropské integrace. Potom budeme svědky vytváření Evropských reprezentačních mužstev fotbalistů, hokejistů, basketbalistů a všech dalších. Na sportovní soutěže o mistra světa bude Unie vysílat namísto současných 25 možných reprezentací pouze jeden celek. Na Olympijské hry odcestuje výprava sportovců Evropské unie pod modrou vlajkou s hvězdami. Ze současných reprezentačních celků členských států se stanou pouhé regionální či provinční výběry, soutěžící mezi sebou v rámci jakéhosi „Celostátního mistrovství Evropské unie“.
Možná se tento „pohled do budoucna“ zdá nereálný, neskutečný, nebo dnes ještě nepředstavitelný. Všichni při tomto čtení zřetelně a hmatatelně cítíme, co bychom jako fanoušci i občané ztratili. Jistě se objeví názor, že je to celé nesmysl, nepochopení integrace, strašení a tak dále. Evropská unie by přece nešla touto nesmyslnou cestou.
Otázkou však je, zda po vzniku nového společného státu, vůbec Evropská unie bude ještě mít možnost volby. Pro odpověď je však nutné podívat se na celou věc z vnější strany EU. Ve světě existují organizace jako Mezinárodní olympijský výbor, FIFA a další. Ty sdružují a zastřešují reprezentace jednotlivých států. Bude-li existovat stát Evropská unie, potom musí stejně jako ostatní státy světa požádat o přijetí svých sportovních svazů do příslušných mezinárodních institucí, to znamená přihlásit jeden stát.
Pro ty, kteří dočetli až sem, a stále nevěří, že by se mohlo něco podobného přihodit, nabízím paralelu. Dva německé státy před sjednocením měly na mezinárodních sportovních kláních každý svou reprezentaci. Německo po sjednocení má jen jednu reprezentaci.
Po přijetí Evropské ústavy a vzniku Evropského federálního státu již nemusí mít žádnou.