Fakt, že se partnerem pro vyspělé světové demokracie stala teroristická organizace UCK – Kosovská osvobozenecká armáda, je ještě absurdnější při zjištění, že se na výcviku jejích členů a dodávkách zbraní podíleli - mimo americké CIA a německé BND (která UCK dodala vyřazené zbraně z armády někdejší NDR) - i organizace napojené na bin Ladinovu Al-Kajdu.

Na počátku roku 1999 bombardovala Severoatlantická aliance po dobu 77 dní tehdejší Jugoslávskou svazovou republiku. Důvodem měla být údajná genocida muslimských obyvatel Kosova – kosovských Albánců. Celý svět se před vypuknutím konfliktu, v jeho průběhu i po jeho skončení, stal obětí neuvěřitelné propagandy a lživé mediální manipulace, kterou produkovalo tiskové oddělení NATO pod vedením Jamie Shea, který si díky poskytování naprostých dezinformací vysloužil v mediální branži pseudonym „mluvčí pro virtuální realitu“. Komunikační složky Aliance, ve snaze zvrátit negativní veřejné mínění zejména v zemích NATO, začaly manipulovat a překrucovat fakta a informace z Kosova a to dokonce ústy nejvyšších představitelů zemí NATO. Příčiny se začaly zaměňovat za důsledky, veřejně se mluvilo o genocidě, hromadných masakrech a válečných zločinech. Jak to bylo ve skutečnosti, jsem se pokusil vyjádřit na několika níže uvedených případech:

Masakr v Račaku

Za velmi zajímavý lze označit případ, který tiskové složky NATO označily jako "masakr v Račaku". Tento - jak později ukázalo vyšetřování - neexistující případ se stal pro NATO zlomovým bodem, kterým zdůvodnilo zahájení bombardování. Dle zpráv tiskového mluvčího Jamieho Sheay mělo v Račaku dojít k velkému masakru albánských civilistů, který měli provést v lednu 1999 srbští vojáci. Politické elity členských zemí NATO se předháněly v komentářích k tomuto údajnému masakru: Tehdejší americký prezident Bill Clinton o případu v Račaku prohlásil: "nevinní muži, ženy a děti byli vyvlečeni ze svých domů, přinuceni pokleknout a zastřeleni". Pro šéfa německé diplomacie Joschku Fischera "Račak představoval bod zlomu". List International Herald Tribune několik dní poté citoval nejmenovaného západního diplomata, podle nějž "nejotřesnější detaily z Račaku ani nemohly být zveřejněny". Po vstupu jednotek NATO do Kosova však bylo zahájeno vyšetřování celého "masakru". Do Račaku dorazil tým finských patologů pod vedením zkušené lékařky Heleny Rantaové, který ihned začal ohledávat místo, které bylo označeno jako dějiště vyvražďování. Závěrem jejich vyšetřování a pitev nalezených mrtvol bylo 40 pitevních protokolů, v nichž jsou následující informace:

1) pitvy neprokázaly, že oběti byly zastřeleny zblízka a ranou do týla. V některých tělech patologové dokonce neobjevili žádné stopy po kulkách

2) prokazatelně nebyl nalezen jediný důkaz, že Srbové oběti před smrtí mučili

3) stav některých obětí spíš svědčil pro dohad, že byly do Račaku přemístěny odjinud, či alespoň dovlečeny z jiného místa vesnice na dějiště údajných poprav

4) ani v jediném případě se neprokázalo, že oběti byly spoutány (o čemž neustále hovořil William Walker, šéf ověřovací mise Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě).

Po vypracování těchto materiálů se tým doktorky Rantaové vrátil do Finska a veškeré materiály byly označeny jako "tajné" (!). Několik týdnů na to se však podařilo redaktorům německého deníku Berliner Zeitung tyto materiály získat a otisknout. V článku, který se zabýval tímto případem, konfrontoval materiály finských patologů s hamburským soudním patologem a uznávanou kapacitou v oboru, Klausem Püschelem. Ten listu řekl, že závěry šetření finského týmu nepotvrzují, ani zda mrtví Albánci byli civilisté, ani nevylučují, že přinejmenším část obětí mohla přijít o život při přestřelce. Püschel upozornil dále na fakt, že Finové kupodivu ani nezkoumali, zda oběti mají na rukou stopy střelného prachu, což by byl důkaz, že předtím drželi v rukou střelné zbraně a tudíž se jednalo o albánské teroristy a nikoliv o civilisty, za které byli označeni. Ve stejném článku se zmiňuje o Račaku i francouzský nezávislý novinář Renaud Girard. O chování předsedy ověřovací komise OBSE Wiliama Walkera, který jako první zveřejnil informace, že nalezená těla patří civilistům povražděných Srby na místě vyšetřování řekl: "Každý profesionál ví, jak se chovat v podobných případech: prostor se uzavře, aby se daly zajistit důkazy. Walker nic takového neudělal. Dupal po prostranství a nechal novináře paběrkovat kolem mrtvol, sbírat suvenýry a znehodnotit stopy." Není jistě nezajímavé, že o 2 týdny později se osobou Wiliama Walkera zabýval britský list The Sunday Times, který zveřejnil informace o Walkerově minulosti spojenou s „korekcemi informací“. Walker během své kariéry v CIA zodpovídal za mediální obraz vojenských akcí, které podporovaly USA v latinské Americe. Za tu dobu se stal uznávaným expertem na vojensko-diplomatické PR a za své mediální korekce během konfliktu v Salvadoru byl dokonce vyznamenán. Dnes je tedy jasné, že masakr v Račaku byl pouhý vykonstruovaný neexistující příběh, který vypustilo NATO do světa. Naštěstí tak udělalo velmi neprofesionálním způsobem.

NATO si vymyslelo i počty obětí

Neuplynul ani rok od skončení bombardování a již v dubnu 2000 bylo všeobecně známo, že omlouvat bombardování Jugoslávie genocidou na albánských občanech Kosova, ztratilo věrohodnost. Po celé Evropě získala velký ohlas a pobouření veřejnosti analýza francouzského prestižního měsíčníku Le Monde Diplomatique. Analýza se týkala výroků západních politiků a diplomatů před a po zahájení bombardování a vše konfrontovala s realitou. V analýze jsou uvedeny následující informace: Začátkem dubna 1999 ministerstvo zahraničí USA oznámilo, že se pohřešuje půl miliónu kosovských Albánců a že existují reálné obavy z jejich násilného usmrcení. Následující den francouzská televize s odvoláním na NATO hovořila o 100 až 500 tisících zmizelých, kteří byli zabiti srbskými silami. Pozadu nezůstal ani francouzský rozhlas, jehož zpravodaj v Bruselu - rovněž s odvoláním na NATO - hovořil o tom, že stovky mladých mužů údajně slouží jako živé krevní banky a že kosovské ženy jsou systematicky znásilňovány. Jak zdroje informací, tak média užívaly při svých tvrzeních důsledně podmiňovací způsob a zdůrazňovaly, že jde zatím o nepotvrzené informace.

Časem se odhady obětí etnických čistek v Kosovu mírnily. Nejprve na 100 tisíc (americký ministr obrany William Cohen v květnu 1999), poté na 10 tisíc (britské ministerstvo zahraničí v červnu 1999). Původní čísla poté značně poopravil haagský tribunál pro zločiny v bývalé Jugoslávii i další evropské instituce, které na místo vyslaly své vyšetřovatele a podle jejichž zjištění se tvrzení o genocidě nepotvrdila. "Válečné zločiny ano, ale genocida ne," - tak se jmenoval článek, který byl na základě výše zmíněné analýzy otištěn ve španělském listu El País v září 1999.

"Vyšetřovatelé tribunálu objevili v celém Kosovu 2018 mrtvol, z nichž mnohé byly v samostatných, nikoli masových hrobech. I kdyby šlo ve všech případech o Albánce zavražděné při etnických čistkách, je to jen pětina toho, o čem hovořilo britské ministerstvo zahraničí, padesátina toho, o čem hovořil Wiliam Cohen a pouhá dvěstěpadesátina toho, o čem v dubnu 1999 tvrdilo ministerstvo zahraničí USA," napsal o několik dní později International Herald Tribune .

NATO přiznalo zfalšování některých faktů o Kosovu

NATO se během bombardování Jugoslávie snažilo pomocí dvou videozáznamů dokázat veřejnosti, že pumový útok na osobní vlak v dubnu 1999 byl nešťastnou náhodou, jíž nešlo zabránit - filmy však byly puštěny na jinou rychlost. Tyto poznatky zveřejnil 6.1.2000 německý list Frankfurter Rundschau.

Představitelé NATO na každodenních brífincích během útoků proti Jugoslávii ukazovali "autentické" videozáznamy pořízené během bombardování ve snaze přesvědčit média i veřejnost o správnosti zvolených cílů. Videozáznam z bombardování civilního vlaku nedaleko srbské obce Grdelička, které si 12.4.1999 vyžádalo 14 civilních obětí (zejména žen a dětí), však běžel třikrát rychleji, aby vzbudil falešný dojem sledu událostí. Cílem útoku byl totiž most, přes který vlak přejížděl.

Vrchní velitel spojeneckých sil v Evropě, Wesley Clark, po zmasakrování civilistů ve vlaku s pomocí těchto snímků vysvětloval, že "vedlejší škody" byly nevyhnutelné, protože se vlak objevil znenadání a už nebylo možné odchýlit rakety z jejich dráhy letu. Zrychlení videozáznamů, o které aliance opírala svá tvrzení, spolehlivě potvrdilo ideu nenadálého nájezdu vlaku.

Tento způsob "úpravy skutečnosti" NATO zdůvodnilo faktem, že snímky, které zachytila kamera umístěná na bombě, byly ve chvíli rozmnožování pro potřeby veřejnosti poškozeny (jistě zcela náhodně - pozn. autor). To je oficiální stanovisko NATO, které tlumočil agentuře AFP mluvčí vrchního velitelství spojeneckých sil NATO v Monsu. Podle něj aliance věděla o tomto "technickém problému" od října 1999, ale nepovažovala za potřebné o něm informovat veřejnost.

NATO válku chtělo!

Bombardování Jugoslávie bylo zdůvodněno mimo jiné tím, že Srbové odmítli podepsat dohodu z Rambouillet. Zásah proti suverénní zemi bez mandátu OSN byl omlouván s tím, že NATO přece válku nechtělo - s tím, že Jugoslávie dostala šanci. V pohledu na toto tvrzení je velmi zajímavé přečíst si názory bývalého velvyslance Kanady v Jugoslávii pana Jamese Bisseta. Ten pro kanadský deník Globe and Mail sepsal zajímavou studii zabývající se právě problematikou zahájení války proti Jugoslávii. "Bombardování Jugoslávie na konci 20. století, označované jako vítězství NATO, je v podstatě jeho porážkou s vážnými důsledky pro světový mír" tvrdí Bisset v nadpise své studie. Upozorňuje, že bezprostředním impulsem pro zahájení náletů byl srbský nesouhlas s "ostudnou" dohodou na francouzském zámku Rambouillet, jež ultimativně ukládala Jugoslávii uspořádat referendum o autonomii Kosova a umožnit silám NATO působit ve všech částech Jugoslávie (tedy nejen v Kosovu). Dokument nebyl až do zahájení bombardování NATO zveřejněn.

"Každopádně dokument navrhli a napsali Američané tak, aby jej Srbové museli odmítnout. NATO válku potřebovalo," tvrdí v článku Bisset. Podle jeho názoru nebyla situace v Kosovu ani zdaleka taková, jak ji světová média líčila s cílem obhájit ochranou Albánců nutnost ozbrojeného zásahu. "NATO veřejnost bombardovalo svou propagandou. První obětí války v Kosovu byla pravda. Jsem přesvědčen, že jsme byli vystaveni licoměrnosti a klamu". Bisset tvrdí, že alianční bomby zahubily přes 2000 jugoslávských civilistů. Zhruba stejně lidí zahynulo od roku 1993 v Kosovu, což ale podle něj není vzhledem k probíhající občanské válce v provincii tak vysoké číslo. 800 tisíc etnických Albánců skutečně uprchlo, ale před bombami NATO a srbskými silami až po zahájení náletů, tvrdí Bisset.

Akce NATO porušila Chartu OSN a zničila rámec světové bezpečnosti existující od konce 2. světové války. Balkán je destabilizovaný a vztahy s Ruskem ochladly, zdůraznil bývalý velvyslanec.

Nezávislé Kosovo je vystavěné na lži

Je více než jasné, že nebýt bombardování Jugoslávie a následného obsazení Kosova vojsky KFOR, k odtržení Kosova by nikdy nedošlo. Je ostudné, že svět ignoruje fakt, že Srbsko se za ta léta proměnilo z autokratického režimu pod vedením socialisty Miloševiče v demokratickou zemi. Je ostudné, že tzv. demokratický svět se – stejně jako v roce 1938 vůči Československu a Sudetům - otočil zády mezinárodnímu právu. Je ostudné, že se nepřipomíná, že konflikt v Kosovu zahájili kosovští Albánci a to vraždou dvou srbských policistů v Kosovské Drenici v roce 1992 a pokračovali například masakry srbských uprchlíků z Bosny atd atd. Do té doby disponovali Albánci v Kosovu rozsáhlou autonomií, o jaké se národnostním menšinám v jiných evropských zemích mohlo jen zdát (vlastní univerzita v Prištině, samospráva, média atd…).

Současné řešení formou samostatného albánského Kosova jen roztočí další spirálu násilí a separatismu na Balkáně – již dnes dochází pod rukama KFOR a mezinárodní policie k pašování zbraní Albáncům v Makedonii, kde už v roce 2001 vyvolala místní buňka UCK vlnu násilí v oblasti mezi Tetovem a Skopje. Tehdy byli albánští teroristé zpacifikováni tvrdým zákrokem makedonských speciálních jednotek „Tygři“. Od té doby však napětí mezi Makedonci a Albánci roste. Podobná situace je v Černé hoře a jen málokdo věří, že by se kosovští Albánci vzdali svého snu o „Velké Albánii“ – vytvoření velkého balkánského státu spojením Albánie, Kosova, jižní části Srbska, Bosny, Makedonie, přilehlých částí Řecka a Černé hory. Jakákoli legitimita státu, jehož existence je založena na lži a teroristické organizaci UCK financované z drogových kartelů a prostituce je nesmyslná. Zároveň věřím, že česká diplomacie se oprostí od svého vazalského a lokajského stylu, kterým je proslulá již od dob komunistického režimu a odmítne samostatnost Kosova uznat stejně sebevědomě, jako to udělalo Slovensko nebo Španělsko. Nehledě k tomu, že Kosovo se může stát podobně vhodným místem pro rozvoj wahábismu, tak jak se tomu děje za podpory různých saudsko-arabských „nadací“ v současnosti v Bosně. Pokud bude nadále Evropa slepá ke skutečnému stavu toho, co se děje na Balkáně, je to začátek konce kontinentu, který jsme znali – kontinentu založenému na demokracii, svobodě slova a anticko-křesťanských hodnotách.

 

 

 

reklama