Pošlou Britové homosexuála na šibenici?
Íránský homosexuál Mehdí Kazemí, který požádal o azyl ve Velké Británii kvůli hrozbě trestu smrti za homosexualitu v jeho rodné zemi byl odmítnut a hrozí mu tak deportace zpět do Íránu a oprátka. Stalo se tak poté, co v roce 2005 přicestoval do Velké Británie na turistické vízum a během legálního pobytu v zemi se dověděl o zatčení svého homosexuálního přítele a následně o jeho popravě.
Každý, kdo zná mé názory ví, že jsem vždy byl a budu proti masové imigraci a multikulturalismu, stejně tak jako proti antidiskriminační legislativě a zvýhodňování menšin, včetně homosexuálů. Naopak, v Evropě všudypřítomná a naprosto převládající ideologie humanrightismu, multikulturalismu i homosexualismu schvaluje masovou imigraci, požaduje nesmyslnou ochranu ještě nesmyslnějších uměle vymezených menšin, podílí se na aktivní propagaci životního stylu lidí trpících nejrůznějšími sexuálními poruchami (tzv. „translidí“, mezi něž patří i homosexuálové) a zamořuje právní řády absurdními legislativními paskvily omezujícími základní práva a svobody občanů na úkor vymožeností různých údajně ohrožených skupin.
Jakkoli si nemyslím, že by státy měly mít povinnost někomu azyl udělovat, jakožto hrdý občan civilizované země respektující základní práva a svobody jednotlivce bych jednoznačně podpořil udělení azylu pro poddaného barbarské vrchnosti, která tato jeho práva pošlapává a za „zločin“, jako je homosexualita jej chce dokonce popravit. Ještě jednou zdůrazňuji, že to vše říkám přesto, že jsem vždy vystupoval a budu vystupovat proti veškerým tendencím vyzdvihovat a propagovat homosexualitu a stavět ji na roveň zdravému soužití dvou lidí opačného pohlaví. Přesto všechno ale uznávám právo každého občana, zvolit si jak a s kým bude žít a co spolu tito dva budou v soukromí provozovat.
V pozici občana státu, ve kterém by tento člověk požádal o azyl, bych jeho udělení stoprocentně podporoval. Ne jako uznání povinnosti toto konat, ale jako gesto dobré vůle a také jako plivnutí do tváře barbarskému režimu, který o život tohoto člověka usiluje. Jako sebevědomý signál: „jsme civilizovaný stát a vaše barbarské zákony pro nás nic neznamenají!“.
Myslím, že se zde jedná o ukázkový případ toho, jak ubohá a pokrytecká je dnešní Evropa a jak falešné jsou její „politicky korektní“ doktríny. Do Evropy dnes proudí miliony ilegálních přistěhovalců, soustavně přijímaných na milost, aby si zde zakládali svá ghetta, ve kterých namísto zákonů hostitelské země platí právo Šaría. Mladé dívky odpadnuvší od víry jsou zde svými příbuznými podřezávány a platí nepsané pravidlo, že policii na jejich území není radno vstupovat a že dostane-li se náhodou někdo z pachatelů těchto zločinů před soud, měl by být osvobozen nebo potrestán jen mírně, neboť se jedná o kulturní zvyklost a tedy polehčující okolnost. Většina těchto imigrantů přitom nepracuje a pobírá od hostitelských zemí štědré sociální dávky. Téměř nepřetržitě slyšíme o tom, jak davy přistěhovalců vyvolávají brutální nepokoje, házejí zápalné lahve na auta, jak rabují a vraždí nevinné lidi. To vše je omlouváno a ospravedlňováno údajnými křivdami a diskriminací, které se na těchto lidech dějí ze strany většinové společnosti. Přitom, pokud politicky korektní média o těchto událostech informují, mohou uvést pouze informaci typu „dav rozhořčených mladíků v Paříži opět zapaluje auta“ a slovo jako přistěhovalec, nebo snad dokonce muslim je v tomto kontextu zcela zapovězeno.
Na další frontě zase genderové, homosexuální a jiné spolky úspěšně prosazují tzv. antidiskriminační legislativu, díky níž, jste-li např. vlastníkem bytu, už nemůžete odmítnout ubytovat v něm muslima, homosexuála ani člověka nakaženého virem HIV. Naše práva jsou omezována, naše svoboda oklešťována a to vše se zdá být v pořádku.
Ve světle těchto skutečností mi přijde vpravdě tragikomické že může dojít k takto ostudnému zacházení s člověkem, jenž přicestoval legálně a evidentně nikoliv s cílem zde zůstat, avšak ve své zemi by nyní musel čelit barbarskému trestu za banální přestupek způsobený poruchou sexuální orientace.
Podle nejnovějších informací nyní britské ministerstvo zahraničí na žádost 60ti členů Sněmovny lordů vydalo prohlášení, že „případ by měl být ve světle nových skutečností znovu zvážen“ a vydání Kazemího do Íránu tak dočasně pozdrželo. Necháme se tedy překvapit, zda „lidskoprávní a humánní“ Velká Británie alespoň z části pochopila, co jsou skutečné práva a svobody jednotlivce a v čem spočívá síla a převaha naší civilizace.