Proč nejsem eurofederalistou

Autor: Petr Nečas | Publikováno: 17.5.2005 | Rubrika: Zamyšlení
EU otaznik

Evropský federalismus jako nejvyšší stadium sociálního inženýrství

Když po zvolení Abrahama Lincolna prezidentem USA nabízeli představitelé americké Unie s vidinou nevyhnutelnosti použití armády její vrchní velení Robertu Leeovi, odmítl budoucí vrchní velitel vojsk Jihu tuto nabídku s tím, že chce zůstat "věrný své vlasti". Neměl však na mysli Unii, tedy USA, ale svůj domovský stát - Virginii. Nikomu to tehdy nepřipadalo divné. Naopak, i více než osmdesát let od vyhlášení nezávislosti amerických kolonií a po více než sedmdesáti letech od přijetí federální ústavy se rodilí Američané stále považovali především za občany Jižní Karolíny, New Yorku, Rhode Islandu či Virginie, než za občany Unie - tedy Spojených států.

A to vše za situace, kdy tehdejší USA tvořily relativně homogenní celek. Ve všech státech se používalo stejného jazyka, ve všech se vycházelo ze stejné právní tradice, všechny spadaly do stejného nebo podobného historického a kulturního okruhu. Vzájemně spolu nikdy až do občanské války neválčily. Společně naopak bojovaly proti Francouzům, Britům, Mexičanům či Indiánům. Přes tato vzájemná pouta a tyto kořeny tak velký muž jako Robert Lee, jehož otec patřil mezi zakladatele USA, nepovažoval Unii za svou vlast.

Jak diametrálně rozdílná situace od Evropy. Evropské národy jsou založeny na své jazykové, kulturní, historické, ale i právní, sociální a ekonomické rozdílnosti. To, co někdo považuje za největší prokletí Evropy, a často za příčinu válek, je však jejím největším bohatstvím. Evropané, a to i ti po desetiletí žijící v Unii, se stále tvrdohlavě v drtivé většině považují především za Brity, Francouze, Dány či Holanďany a až pak také za Evropany. To neméně "tvrdohlavě" ukazuje jeden průzkum EUROSTATU za druhým. Nedávný průzkum této instituce dokonce ukázal, že každému druhému obyvateli EU by buď nevadilo nebo by dokonce přivítal rozpad Unie.

Chceme-li vytvořit stát s mezinárodní subjektivitou, například evropskou federaci, musíme mít politický národ. Tedy v tomto případě evropský politický národ. Nikoliv národ v etnickém či jazykovém smyslu, ale v politickém. A tento evropský politický národ tady zjevně neexistuje. Lidé necítí sounáležitost s Unií. Při volbách do Evropského parlamentu rozhodují v dané zemi domácí vnitropolitická témata, lidé hlasují pro domácí vládní strany nebo pro domácí opozici. Evropské otázky jsou v politické agendě domácího voliče na posledních místech.

Neexistuje-li evropský politický národ (jako mimochodem neexistoval československý politický národ a proto se československá federace rozpadla) je možné vytvořit federální Evropu pouze cestou vybudování říše. Tedy nikoliv postupně a evolučně (za sto let tady možná evropský politický národ bude, kdo ví), ale shora, na základě plánu, námětu, projektu. A ke sjednocení Evropy by nedošlo díky kancléři a prostřednictvím krve a oceli (doufejme), ale díky evropskému prezidentovi a prostřednictvím razítka a direktivy. Vždyť Evropskou unii srovnává s římskou říší sám předseda evropské komise Romano Prodi a nejeden německý politik, diplomat či publicista již přirovnal sjednocování Evropy z maličkých národních států k vytvoření jednotného Německa v 60. A 70. letech 19. století. A koneckonců, Napoleon chtěl také jednotnou Evropu.

Hlasatelům evropského federalismu by vůbec stálo za připomenutí, že všechny významné a vzorové federace západního typu prošly etapou občanské války. Švýcarsko na konci 40. let 19. století, USA v 60. letech téhož století a války za německé sjednocení v letech 1866-1871 lze také považovat za občanskou válku svého druhu.

Všechny federace co kdy v moderních dějinách existovaly se vyznačovaly jedním společným rysem. Není jím ani existence společného trhu, ani společný daňový či sociální systém. A dokonce ani společná měna není podmínkou. Co je však naprostou a nezpochybnitelnou vlastností jakékoliv federace, je existence společné armády a společná obrana celého federálního teritoria. Řečeno stručně, ve federaci není možné, aby občan Texasu měl na výběr, zda pomůže státu New York, bude-li napaden. Napadení kterékoliv části federálního území je bráno automaticky jako výzva k vojenské akci celé federace. I v případě, kdy se nejedná o napadení federálního území, může federace jako celek na základě stanovených ústavních procedur vstoupit do války, a to i proti vůli některých svých členů. USA tak vstoupí do války, pokud se tak usnese Kongres, i kdyby všichni poslanci a senátoři např. z Kentucky či Iowy byli proti.

Chce-li být Evropská unie skutečnou federací, musí překročit i tento Rubikon. A hlásá-li u nás někdo evropský federalismus, musí také férově říkat, že to znamená v budoucnosti i možnost být přehlasován i v tak závažné otázce, jako je válka!

Dnešní federalisté se však těmto otázkám vyhýbají a nejvýše jsou schopni připustit nutnost společného daňového a sociálního systému a společnou zahraniční a bezpečnostní politiku s možností konstruktivní abstence (tedy zdržením se hlasování se stát sice dané operace nezúčastní, ale současně ji nemůže zablokovat).

V počátcích evropské integrace však zakladatelé sjednocující se Evropy byli upřímnější. V roce 1950 volal francouzský premiér René Pleven ve svém projevu před francouzským Národním shromážděním po vytvoření společné evropské armády. V roce 1952 byl projekt společné evropské armády dokonce podepsán. Mělo vzniknout Evropské obranné společenství s vlastními orgány podobnými tehdejší EHS. Vytvoření Evropského obranného společenství však nebylo v roce 1954 ratifikováno francouzským parlamentem kvůli obavám z německého znovuvyzbrojení (jak v rozporu s dnešní pohádkou o nepřetržité francouzsko-německé poválečné spolupráci) a z obavy, že by francouzské ozbrojené síly nebyly pod národní kontrolou (jak aktuální).

Osud Evropské obranné unie ukazuje, že odmítnutí ratifikace nějakou členskou zemí není žádnou katastrofou ani pro myšlenku evropské integrace. Hlavní vojenské funkce byly převedeny do NATO a Německo se stalo jeho součástí. Situace se vyřešila a neratifikace Evropského obranného společenství nebyla ničím fatálním, ani koncem myšlenky evropské integrace, ani zátěží pro francouzsko-německé vztahy.

Dějiny evropské integrace, obhajoba federalismu a úsilí, především francouzsko-německé, po stále hlubší Unii je zatíženo mýtem o Evropské unii jako základním předpokladu míru v Evropě. Poválečné dějiny míru, prosperity a vzájemné spolupráce v západní části Evropy jsou dávány do kontrastu s předcházejícími desetiletími a staletími plnými válek a konfliktů. Pomíjí se, že příčiny příznivého vývoje západní části Evropy jsou jiné, než evropská integrace.

Byl to především mohutný vojenský a politický tlak komunistického bloku, který vylučoval jakékoliv intenzivnější konflikty mezi západoevropskými státy. Nutnost obstát vůči komunistické hrozbě působila jako mohutný tlumič antagonismů a integrační činitel. Také mohutná politická, vojenská a ekonomická přítomnost USA v Evropě pacifikovala rozpory.

Především však budování demokratických systémů a prosperity v západní Evropě znemožnilo válečné konflikty více, než jakákoliv přirozená či umělá integrace. Demokratický stát dbající o svobodu a prosperitu svých občanů nikdy nesáhne v konfliktu s jiným demokratickým státem k použití nemírových prostředků. Sto miliard euro v dnešních cenách, které proudily od konce čtyřicátých let minulého století do západní Evropy v rámci Marshallova plánu, tvořily základní předpoklad pro růst prosperity a tím pro mírové soužití. Mimochodem, je zajímavé porovnat těchto 100 miliard euro s pouhými 25 miliardami euro jako finančními zdroji vyčleněnými pro deset kandidátských zemí dnes.

Evropská integrace není tedy základní příčinou mírového a demokratického rozvoje západní Evropy v posledních téměř šedesáti letech. Příčiny byly jiné, jako byly jiné například v dalším dlouhém mírovém období v západní a střední Evropě v letech 1870 - 1914.

Volání po evropské federaci je umělým úsilím části politických, intelektuálních a byrokratických elit. Nevzniká na základě autentické poptávky občanů. Vzniká bez vyjádření občanské a politické vůle, jako projekt shora. Evropský federalismus není čistou a průzračnou ideou prosazovanou skupinou docela roztomilých a možná nepochopených vizionářů. Je ve skutečnosti chladnokrevně uskutečňovaným projektem, který jako pláštík skrývá skutečné a hlubší důvody. Některé bývalé velmoci doufají, že prostřednictvím evropské integrace a federalistického konceptu obnoví své ztracené postavení. Byrokraté v evropských strukturách posílí svůj vliv. Politici bez idejí a bez zápalu mají alespoň něco, kde mohou obojí předstírat. Spojené státy evropské a myšlenku evropského federalismu lze uskutečnit jen za cenu bezskrupulózního sociálního inženýrství. Buď si evropský politický národ vymyslíme a nebo vytvoříme říši.

sborník Proč nejsem eurofederalistou, CEVRO, Praha 2003

3787 čtenářů | 
HodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnoceníHodnocení
Tisknout článek Poslat článek e-mailem
Vaše hodnocení: 

Zde můžete nastavit své hodnocení
reklama

Čtěte také

euPortal.cz

Invaze imigrantů z Afriky se zvýšila vzhledem k minulému roku o 33,39 procenta! Tak takhle elegantně a dokonale poslal známý politik Evropskou unii do prd*le...Trump to sežral i s navijákem. Jsme hnáni jako stádo a ovládáni hrstkou lidí. Clintonová, Vatikán a al-Káida. Kanadský aktivista podporující Trumpa hovoří o temném pozadí... Bylo to americké ministerstvo obrany, kdo cvičil „rebely“ syrské Al Kaidy ve využití chemických zbraní...Českým rytířům naopak vrátila se odvaha a rozhodnost. Zmužile a radostně, v železném, uspořádaném šiku vyrazili do boje. Jako mocná vlna pak rozrazili houfy divokých nepřátel...

euServer.cz

Zachraňme barevný svět – multikultura neznamená obohacení, nýbrž zánik!Nechci být sprostý, ale svět se řítí do ďáblovy řiti... Svět je prostě jeden velký zbrojní moloch politických kalouskovitých šmejdů, jejichž heslo dne zní: Chudáky zneužít a následně vykopnout…

ePortal.cz

Parta muslimů se pokusila reformovat islám. Výsledek je až směšnýJejí "melouny" kdysi dobyly svět. Teď tahle velmi známá herečka šokuje svými politickými názory

Eurabia.cz

Český soud rozhodl, že soudce chránil islámského extremistu! Neznalost nebo hra tajných služeb? Invaze pokračuje - 10 000 imigrantů z Afriky naloženo během velikonoc na lodě směr Itálie!

FreeGlobe.cz

Ukrajina se po vítězství revoluce hrdosti stále více vylidňuje. Hrdí Ukrajinci opouštějí svoji zem. Budou mít Poláci problém?Ani v nemocnici si člověk nemůže být jistý. Imigrant-zdravotní bratr znásilnil ženu pod sedativy

Nezdravi.cz

U malých dětí, které tráví čas hraním na chytrých telefonech a tabletech, se krátí doba spánkuPravidelné pití čaje snižuje riziko vzniku Alzheimerovy choroby až o 86 %

eOdborar.cz

ODS v akci: Zaměstnanci a zaměstnavatelé jste opravdu idioti? Český stát učinil ze zaměstnanců nevolníky a krade jim víc než 40% výdělku!

ParlamentniListy.cz

Liberální fašismus, svět jako z Orwella. Vůdci, kterým se naši vnuci budou smát. A po úpadkové demokracii přichází vláda barbarů, prorokuje akademik BudilPozor, neziskovky jsou jedovaté, varuje senátor Doubrava. Podívejte se, jaké podrazy na lidech napáchaly
Institut Václava Klause
Omlouváme se, data jsou dočasně nedostupná
Články autora
Doporučujeme
PLATFORMA PRO ZACHOVÁNÍ EVROPSKÝCH HODNOT

Byli jsme i před unií, budeme i po ní. Boj za samostatnost našeho státu bude probíhat i po Lisabonu

dixienet.org

Rádio Dixie

Václav Klaus

Mladá pravice

D.O.S.T.

Pat Buchanan

Ron Paul

Eretz.cz - zpravodajství z Izraele

Československo 2008 tour
Přihlášení uživatele
Jméno:
Heslo:

RSS feed Zasílání upozornění