Prosperujeme. Díky EU?
Otevřený evropský trh je pro Českou republiku pozitivem. Proto Euroskeptická alternativa kladla již před vstupem do EU důraz na nutnost otevřenosti naší ekonomiky. A proto také navrhovala ke vstupu alternativy, které znamenaly sjednocení s trhem EU (například prostřednictvím Dohody o Evropském hospodářském prostoru). A proto z řad jejích pozdějších představitelů zaznělo již před několika lety "přiznání", že i plný vstup do EU bude znamenat hospodářský růst. Přesto je nutno poněkud korigovat možné nesprávné představy typu "poté (po vstupu do EU), tedy proto (díky vstupu do EU)."
Unie táhla růst dolů
Pomineme-li nutnost uzavření některých provozů a miliardové investice do jiných kvůli splnění euronorem, je v posledních měsících vývoj české ekonomiky velmi dobrý. To se týká zvláště bilance zahraničního obchodu. Nutno však říci, že v loňském roce dosáhl celosvětový hospodářský růst 5,1 procent, tedy nejvyšší hodnoty za posledních třicet let. EU přitom tomuto rekordu nepomáhala - naopak, se svými 2,4 procenty růstu jej táhla dolů. Pro otevřené ekonomiky, jako je Česká republika, je globální ekonomický růst nejlepším předpokladem pro růst vývozu. Že není příznivá bilance zahraničního obchodu tak bezprostředně spjata se vstupem do EU, naznačují i další skutečnosti. Prudký nárůst obchodní výměny začal v bře znu loňského roku - tedy dva měsíce před formálním vstupem. Tempo růstu vývozu v běžných korunových cenách do ostatních zemí Unie se za letošní leden a únor oproti loňsku zvýšil o 18 procent. Jenže za stejné období jsme například do rozvojových ekonomik vyvezli o 34 procent více, do Společenství nezávislých států o 60 procent. Ze zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj nás v tempu vývozu nepatrně předstihlo Polsko, velmi výrazně však jediný stát - Turecko, které členem EU není a jak se loni ukázalo, ještě nějakou dobu nebude. Našemu zahraničnímu obchodu totiž kromě konjunktury na světovém trhu pomohly dokončené velké investice na území České republiky, zaměřené především na export. V tom spočívá nepřímý klad EU - jednotnđ d trh láká investory. Jenže ten lze vytvořit, jak naznačeno výše, i bez plného členství v EU.
Proč je zdražení mírné?
Jedna věc ale vážně překvapila - poměrně nízká inflace. Ke zdražování kvůli euronormám došlo v České republice postupně již dávno před vstupem a samotné formální přistoupení tedy nemohlo vyvolat naprostý cenový šok. Přesto je inflace na tak nízkých hodnotách, které očekával asi málokdo.
To se dá však opět částečně vysvětlit příznivými okolnostmi. Rok před vstupem byla velká neúroda, zemědělci měli nízké příjmy, a to málo, co prodali, bylo samozřejmě drahé. V roce vstupu byla naopak velká nadůroda, což stlačilo některé ceny zemědělských produktů velmi nízko, ovšem při velkých objemech prodeje. Jak se to všechno projevilo ve statistice? Meziročně nízkým zdražováním (či dokonce zlevněním) některých potravin a vyššími příjmy zemědělců. Tím samozřejmě nelze zpochybnit logické zvýšení farmářských příjmů také díky dotacím, které jsou financovány částečně z Bruselu, menší měrou z Prahy, ovšem pokaždé z peněz všech daňových poplatníků.
A co dotace ze strukturálních fondů? Že jsme z Bruselu více dostali, než kolik jsme do Bruselu zaplatili, není velké překvapení (i když si někteří asi přejí, aby to tak vypadalo). Euroskeptici před vstupem upozorňovali, že zisk z eurofondů může do roku 2006 dosáhnout v průměru maximálně osmi miliard korun ročně. Výsledek loňského roku (zisk necelých sedmi miliard korun bez možných příjmů z tzv. komunitárních programů) tomu celkem odpovídá. Tato částka však představuje méně než jedno procento ročních výdajů našeho státního rozpočtu. Jaký význam tedy evropské dotace mají pro českou ekonomiku je snad jasné.
Proto bychom měli oddělit zrno od plev. Pozitiva otevřené ekonomiky od jedné z jejích forem - EU. Unie není jediným nástrojem k vytvoření jednotného trhu - ba naopak, je jedním z těch špatných. Kromě pozitivního vnějšího otevření českého trhu totiž deformuje a regulacemi přetěžuje evropskou ekonomiku jako takovou. To ostatně přiznávají i analýzy, které má k dispozici Evropská komise. Zvláště v době postupující celosvětové liberalizace obchodu prostřednictvím Světové obchodní organizace bychom na toto neměli zapomínat.