Biopaliva: cesta k omezení emisí, či k hladomoru?
Známé rčení říká, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Situace na světovém trhu s potravinami ukazuje, že je stále pravdivé.
Zelení aktivisté ve spolupráci s vlivnými politiky v EU a v USA zavedli před několika lety politiku podpory biopaliv. Mělo se tím dosáhnout omezení emisí, které údajně způsobují globální oteplování. Tuto politiku známe již i u nás doma, protože povinné přimíchávání biopaliv do nafty a benzínu platí v celé EU, včetně ČR.
Ve skutečnosti se ale dosáhlo úplně jiných výsledků, než bylo zamýšleno. Emise se omezit nepodařilo vůbec. Nové vědecké studie ukazují, že produkce biopaliv ve skutečnosti vede k vyšší produkci emisí než spalování klasických fosilních paliv.
Velká část úplně nových kapacit na produkci biopaliv v evropských státech včetně ČR nefunguje, nebo na velmi omezený výkon. Příčinou je masivní dovoz levnějších biopaliv z Brazílie a z Indonésie, kde se produkují na obrovských lánech panenské půdy získané kácením deštných pralesů. Světové oceány tak křižují další obří tankery, které převážejí biopalivo, a v Evropské unii se nyní vede vážná debata o tom, zda se na toto biopalivo má zvýšit clo a o kolik.
Již tyto skutečnosti jsou velmi varující. To ale není zdaleka všechno. Produkce biopaliv vede rovněž k tomu, že velká a stále rychle se zvětšující část zemědělské půdy je využívána pro produkci těch plodin (řepka, cukrovka, cukrová třtina, kukuřice), které jsou vhodné pro produkci biopaliv. Například ve Francii je oseto plodinami pro biopaliva již 7 % veškeré zemědělské půdy. Tato skutečnost je jednou z příčin toho, že v poslední době prudce rostou ceny potravinářských komodit, jako je pšenice (120 % za rok) nebo rýže (75 % za rok).
Politika povinné preference biopaliv tak v praxi přináší: 1. masivní kácení deštných pralesů, 2. zvyšování emisí skleníkových plynů, 3. růst cen potravin v celosvětovém měřítku. Pokud si myslíte jako já, že je nyní nutné tuto politiku změnit, tak vás možná zaujme skutečnost, že Evropská unie naopak hodlá v této nesmyslné politice dále pokračovat.
V platnosti je stále evropská legislativa, která zvyšuje povinný podíl biopaliv i loni vyhlášený eurobudovatelský závazek, že do roku 2020 se bude v EU využívat 10 % biopaliv. Komisař Dimas od tohoto závazku nehodlá ustoupit. Vyjádřil se tak i poté, co vědecký výbor Evropské agentury pro životní prostředí doporučil od tohoto cíle ustoupit. Jediný, kdo ale může navrhnout změnu této evropské legislativy, je právě Evropská komise a v jejím rámci komisař pro životní prostředí.
V poslední době se zdá, že se přece jen situace začíná měnit. Prudké zvyšování cen potravin je příčinou masivních hladových bouří, které se šíří v chudších státech světa, jako je například Haiti, Egypt, Filipíny nebo Kamerun.
Ve všech těchto státech již byly takové protesty zaznamenány a ozývat se začíná také Latinská Amerika, kde prudce roste cena kukuřice. Také toto zvýšení je vyvoláno nesmyslnou politikou podpory biopaliv, kterou zavedla americká vláda.
Na prudké zvyšování cen potravin již reagovala agentura OSN pro potraviny FAO. A také britský premiér a francouzský ministr zemědělství se vyjádřili v tom smyslu, že potraviny musí mít přednost před "ochranou klimatu".
Doufejme, že to bude základem pro brzkou akci na zrušení nesmyslného povinného přimíchávání biopaliv. Toto zelené šílenství je nutné zastavit co nejdříve, protože jinak zbytečně zemřou hlady tisíce lidí a s ochranou klimatu se neudělá vůbec nic.
Právo, 25.04.2008