Janusovská tvář českého islámu
aneb Jak nás pan Sáňka přesvědčoval o neslučitelnosti islámu a násilí
Zavítal-li kdo na přednášku, která se pod názvem "Islám a terorismus" konala na půdě filosofické fakulty Univerzity Karlovy 10. května 2005 a kterou zorganizoval Všeobecný svaz muslimských studentů v ČR, téměř získal dojem, že islám je to nejmírumilovnější náboženství na světě. Dr. Sáňka, představitel Ústředí muslimských obcí, familiérně svým spoluřečníkem (lékařem arabského původu, který nahradil původně avizovanou Zuzanu Masákovou) nazývaný "bratr Vladimír", trpělivě a procítěně přesvědčoval nabitý sál, že výše zmíněná slova - tedy islám a terorismus - stojí v naprostém protikladu. A že jejich nešťastné spojení je dáno jen a pouze negativní kampaní zaujatých médií.
Téměř celá první hodina byla zcela agitační, ve smyslu prezentace islámu (co je, jaké jsou jeho cíle, jak má vypadat správný muslim). Pan Sáňka na nás chrlil verš za veršem z Koránu, protože prý jeho názory nejsou tolik důležité, důležité je to, co je napsáno ve svaté knize. Základní hodnotou islámu je mír. Správný muslim nesmí zabít člověka, alespoň tedy ne bezdůvodně. Jedná-li se o obranu (života, majetku, území), pak je násilí možné. Správný muslim se vzdělává. Správný muslim žije s nevěřícími v míru a nenutí jim svoji víru. Ve své zlaté éře byla oblast sféry vlivu islámu oblastí prosperity, svobody, civilizace a pokroku. A tolerance.
Vše se to krásně poslouchá, ale jak se smířit s tím, že právě realita je zcela odlišná? Islám tedy násilí nepodporuje (jak řečníci shodně tvrdili), ale proč pak většina lidí v praxi toto rovnítko mezi oběma slovy cítí? A právě v obhajobě současného muslimského světa se nejvíce projevila skrytá nevraživost k Západu, což je pro mne o to nepochopitelnější, že je pan Sáňka Čechem, Evropanem a – geograficky zcela určitě - příslušníkem západní civilizace. Přesto byl schopen v druhé části přednášky téměř až neuvěřitelných úvah, místy připomínajících levicovou rétoriku. Předně, podle pana Sáňky, jde o nespravedlivý útok ze strany médií, která vytvářejí dojem, jenž se ale nezakládá na skutečnosti. Terorismus bychom prý našli i v západní společnosti (boj George Washingtona proti britské nadvládě apod.), vůbec Západ jako takový má máslo na hlavě, vzpomeňme jen na kolonialismus, vyhlazování původních domorodých obyvatel, vykořišťování a drancování zemí třetího světa, mocenské zájmy USA apod. Není se čemu divit, že se muslimové brání, připadají si totiž ohrožení, frustrovaní.
Téměř žádný náznak uznání chyby. Jen neustálé vymlouvání, omlouvání, relativizování. Příčiny terorismu jsou prý v nedostatku svobody, v diktatuře, v chudobě (nedodá už ale, že tyto jevy jsou vlastní téměř většině muslimských zemí, aniž by na tom měl Západ jakoukoli vinu). Muslimové nevedou války, války jsou vedeny vůči nim. Je to jen obranný boj, je to reakce na příkoří, které se jim děje. Pokud se násilí "někdy" (sic!) dopustili, duchovní to prý odsoudili (pan Sáňka ale nedokázal takové příkladné odsouzení předvést také nám v sále). Média jsou zaujatá, Palestinci jsou chudáci, kteří nemají jinou možnost, než páchat atentáty. Neznáme kořeny oněch problémů, nemůžeme ony události zevšeobecňovat, ale je třeba je posuzovat případ od případu. Muslimové nejsou nenávistní, jen nesouhlasí s okupací. Možná by někdo řekl, že pouhým opakováním těchto jeho myšlenek terorismus omlouvám a málo důrazně jej kritizuji. Já jsem naopak přesvědčen, že každý rozumně uvažující člověk sám cítí naprostý opak páně Sáňkových výroků a proto ony samy o sobě, takto jednoduše kladené vedle sebe, již působí automaticky nedůvěryhodně, místy až komicky.
Pokračujme tedy dál. Představy o výbojích vedených ve jménu muslimské víry v prvních desetiletích po jejím vzniku jsou zkreslené. Spoluřečník vysvětluje, že není pravda, že by islám ovládl onu velkou oblast násilím, mečem. To by přece za tak krátkou dobu nebylo možné stihnout! Islám se tedy musel šířit mezi lidmi pokojně, přijímali ho sami ze svého vlastního přesvědčení. Například v dnešní době je největší procento muslimů v oblasti Filipín a přilehlých oblastí. Tam se nemuselo použít násilí (sic!), protože ti lidé islám přijímali vlivem obchodu, přirozeným stykem s muslimy apod. (nabízí se otázka, zda, kdyby ho nepřijali, by jim byl vnucen). Vše se navíc ještě omluví tím, že žádný skutečný islámský stát nikdy neexistoval a ani dnes neexistuje, v žádném státě nebylo zcela naplněno poselství islámu. Mezi řádky tak čteme, že nikdo za nic nenese vinu, protože jestli někde něco nefunguje dobře, je to tím, že to není čistý islám. Například Osmanská říše, v době svých válečných tažení, byla již od islámu odkloněná. Tečka.
Jestliže ale první část vypadala vcelku poklidně, v následující debatě již začaly trochu vysvítat skutečné postoje a motivy, byť někdy jen v náznacích V Palestině jsou chudáci Palestinci utlačovaní, jejich děti zabíjeny, domy bořeny, stromy vytrhovány i s kořeny, nemají se jak bránit, nemají armádu a dobré vybavení, jako Izraelci. Na otázku, zda je tedy odpovídající reakcí vyhodit do vzduchu autobus s dětmi, které směřují do školy, odpověděli oba pánové shodně, že je těžké toto posuzovat, protože tam nežijeme a navíc oni prý skutečně nemohou dělat nic jiného. Zajímavé. Přitom i masmédia (z mého pohledu vždy propalestinská) otevřeně přiznávají, že Izraelci nikdy neútočí na civilisty, ale jen na ozbrojené a na ty, kteří se dopouští výtržností.
Další otázka. Co trest smrti pro toho, kdo od víry odpadne a vystupuje proti ní. Viz například Salman Rushdie. Odpověď: pokud se jedná o záležitost osobní, nic se neděje, v okamžiku, kdy takový člověk začne nebezpečně ovlivňovat muslimskou společnost, ve které žije, musel by se takový čin posuzovat z vyššího hlediska a tam by již trest byl možný. Svoboda slova "jako vyšitá".
Na otázku, zda by mohli řečníci odsoudit působení Usámy bin Ládina, jsme se dočkali jen vyhýbání a mlžení. Nejsilnějším výrokem, kterého byl pan Sáňka zřejmě schopen, bylo tvrzení, že v jeden čas byl důraz Usámy na boj proti Západu pomýlený. Taková odpověď však těžko postačí. Spoluřečník, pan Muhamad, se pustil do nesrozumitelného vysvětlování, že Al Káida je vlastně jen strašák vymyšlený USA, tak jako se malé děti straší, aby nezlobily. Al Káida těžko mohla tak velké útoky provést, prý by toho nebyla schopná, není tak silná, jak nám ji média ukazují. Na otázku, ať tedy jasně označí viníka útoků, odpovídal vyhýbavě a neurčitě, že je to dílo nějakých sil, kterým se to hodí. "Myslíte tedy Američany?" - "Neřekl jsem, že to byli Američané." - A kdo tedy, když ne Al Káida?" - "Síly, kterým se to hodí, kterým vyhovuje současný stav, kdy je válka a mohou prodávat zbraně, které by jinak neměly potřebný odbyt" - "Nemyslím, že by Američané měli takovou mentalitu, aby zabíjeli své vlastní lidi" - "Já si myslím, že ji mají". To už se celý sál vyloženě smál, byť domyšleno do důsledků jsou ony výroky spíše tragické. Pan Muhamad nechtěl přiznat, co si myslí, ale nakonec to přiznal. Útoky naplánovaly a provedly samotné Spojené státy, aby měly záminku vést válku proti ubohým muslimům.
Přednáška skončila asi po dvou hodinách a jako správný nábor byla zakončena nabídkou možnosti návštěvy pražské mešity. Ve vzduchu zůstalo mnoho nezodpovězených otázek a pocit jakési nepřesvědčivosti. Pan Sáňka ani doktor Muhamad zcela určitě nejsou lidmi, kteří by otevřeně schvalovali násilí a terorismus, vystupují tak, že je jim líto, pokud naše společnost má z islámu takový dojem, přitom ale jejich výroky na klidu nepřidají. Nevyvrátí pochybnosti, spíše po nich zůstane jakási pachuť, rozhodně ne přesvědčení o mírumiluvnosti muslimské víry, což bylo cílem přednášky. Myslím, že takovým nechtěným kouzlem celé debaty byl právě muslimský chlapeček, který seděl mezi svými rodiči v první lavici - ač mu bylo pár let, byl celý oblečený do vojenské uniformy. Militantní podoba islámu, oběma řečníky tak zpochybňovaná, zde ukázala svoji pravou tvář. Narozdíl od palestinských chlapečků, tento ještě (zatím?) nebyl ověšen granáty a v ruce nesvíral kalašnikov.