V Evropské unii nesmíme být ničí poddaní
V polemice o Lisabonské smlouvě kromě vyslovených urážek často zaznívá směrem k jejím odpůrcům argument, že nechceme-li smlouvu, nechceme ani Evropskou unii. Nebo že nechceme být jejími členy – a to že tedy z ní můžeme rovnou vystoupit.
Jenže to, co my nechceme, je právě jen a jen Unie založená na Lisabonské smlouvě. Tedy Unie nevolených orgánů a nečitelných institucí bez přímého demokratického mandátu. Evropská unie s parlamentem (jediným občany přímo voleným orgánem EU), ale bez zákonodárné iniciativy. Unie, jejíž „ne-ústava“ má 500 stran a nikdo se v ní pořádně nevyzná, ani její předkladatel.
Unie pasivně přijímaných směrnic a nařízení, jež mají větší právní sílu než skutečné zákony členských zemí včetně jejich ústav! Unie plošného šmírování nevinných lidí cizími tajnými službami bez soudního příkazu. Tak jak to zavádí zákon „velkého bratra“ Langera s tím, že sledování vyžaduje evropská směrnice! Zákon, který je v jasném rozporu s principy ochrany práv a je evidentně ohrožením základů právního státu. Takovou Unii nechceme!
Chceme Unii s jasnými institucemi s přímo odvozeným demokratickým mandátem. Unii s ústavou vzniklou na půdě voleného konventu. Unii s jasnými výkonnými funkcemi. Tedy nikoli předsedu, ale prezidenta, nikoli vysokého komisaře, ale ministra! Unii, která má výlučně jen ty pravomoci, k nimž se dojde skutečným demokratickým procesem nebo konsenzem. Unii, jejíž právo není nadřazeno právu členských zemí na jejich území – kromě její skutečné ústavy. Ústavy stručné, jasné a čitelné, s níž se může průměrný Evropan identifikovat, ústavy nedílně a neměnitelně obsahující jasné vymezení nejzákladnějších nezcizitelných práv lidských a občanských. Ústavu, kterou nebude možné nijak změnit, pokud to neratifikují země, v nichž žijí nejméně tři čtvrtiny obyvatelstva Evropy. Nebo to neschválí za tím účelem svolaný konvent. Chceme Unii, která bude založena na zájmu lidí, na politické ideji, na demokracii na všech úrovních rozhodování. A jen na tom, co máme kulturně společného. Ne Unii nadnárodních korporací a elit.
Chceme takovou Unii, v níž alfou i omegou bude její občan, v níž žádná právnická osoba či korporace nebude mít větší práva a jejímž základním politickým zřízením bude republika. Nechceme být ničí poddaní – a proto jinou Unii nechceme.
O autorovi| Jan Zeman, Autor je externím poradcem senátora Josefa Kalbáče (KDU-ČSL); politolog
http://zpravy.idnes.cz/mfdnes.asp?v=101&r=nazorya&c=963257