Výzva všem slušným členům ODS k odmítnutí Lisabonské smlouvy
Vážení členové ODS, poslanci, senátoři i europoslanci, kterým ještě záleží na politických idejích a obraně programu Občanské demokratické strany, který je založen na thatcheristických zásadách obhajoby Evropy svobodných národů a národních států svobodných občanů, nedopusťte, aby se někteří představitelé ODS odklonili od toho, v co věří řadoví členové ODS a čemu věnují svůj tak drahý volný čas.
Vystupujte prosím proti vládním představitelům ODS, kteří chtějí přijmout přejmenovanou euroústavu, takzvanou Lisabonskou smlouvu, jež ustanovuje evropský socialistický superstát na věčné časy.
Uvědomte si prosím, že v případě přijetí Lisabonské smlouvy již bude téměř jedno, zda tu bude vládnout ODS, nebo sociální demokracie, neboť socialismus nám bude nadekretován přímo z Bruselu.
Vládní představitelé ODS argumentují tím, že musíme přijmout novou socialistickou euroústavu s ohledem na naše koaliční partnery, avšak
1) ve vládním prohlášení podpora Lisabonské smlouvy není zakotvena, poslanci ani senátoři se nikde nezavázali ji podpořit
2) zelení během prezidentské volby vedli štvavou kampaň proti prezidentu Václavu Klausovi, ODS jim nic nedluží
3) jednotnou bezvýhradnou podporu nemá Lisabonská smlouva ani v KDU-ČSL
4) stále je v platnosti usnesení XVII. kongresu: „Kongres ODS zakazuje všem politikům ODS předávat další kompetence ČR na úroveň Evropské unie a rozšiřovat rozsah evropské agendy schvalované kvalifikovanou většinou.“
Kongres je nejvyšším orgánem strany a je skandální, že předseda ODS Mirek Topolánek nerespektuje jeho usnesení. Předseda strany odmítá respektovat usnesení nejvyššího demokratického orgánu strany, a tím odmítá i stranickou demokracii. Odmítá se řídit usnesením orgánu, který ho zvolil předsedou strany.
Pro přijetí nové socialistické euroústavy – Lisabonské smlouvy- je potřeba 3/5 většiny všech poslanců a 3/5 většiny přítomných senátorů. Poslanci a senátoři ODS mohou pohodlně zabránit přijetí Lisabonské smlouvy, jestliže budou přítomni na jednání a zdrží se hlasování. Nemusí ani aktivně hlasovat proti, i když by to bylo lepší.
Senátoři a poslanci mají svou vlastní suverenitu delegovanou voliči a od členů strany v primárkách. Nemusí tedy být vykonavateli pokynů předsedy strany, který jedná v rozporu s programem ODS a usnesením nejvyššího demokratického orgánu strany.
Vážení členové ODS, nedejte se prosím manipulovat a dokažte, že hájíte program ODS a zájmy našeho státu. Dokažte, že Vám nejde hlavně o udržení u moci za každou cenu, tedy i za cenu ztráty suverenity našeho státu a ustavení eurosocialismu.
Vážení řadoví členové, poslanci, senátoři a europoslanci z ODS prosazujte na svých místních, oblastních a regionálních sněmech a na Kongresu toto usnesení:
Sněm vyzývá poslance a senátory, aby v souladu s dlouhodobými postoji a programem strany a především v souladu s platným usnesením XVII. Kongresu, které praví, že „Kongres ODS zakazuje všem politikům ODS předávat další kompetence ČR na úroveň Evropské unie a rozšiřovat rozsah evropské agendy schvalované kvalifikovanou většinou,“ nepodpořili v Poslanecké sněmovně PČR ani v Senátu PČR Lisabonskou smlouvu, a to buď hlasováním proti nebo zdržením se při hlasování.
Šiřte prosím tuto výzvu dál do všech MS, OS a RS ODS! Rozhoduje se o osudu naší země!
Konečné znění výzvy upraveno19. května 2008.
Výzvu podepsali:
Miloslav Bednář, profesor filozofie, spolu s J. Zahradilem spoluautor Manifestu českého eurorealismu
Jaroslav Bachora, tajemník Nadačního fondu Václava Klause, člen oblastní rady ODS Praha 6
Benjamin Kuras, spisovatel, čestný předseda redakční rady EUportal.cz
Petr Mach, ředitel Centra pro ekonomiku a politiku
Juraj Raninec, poslanec ODS
Jan Schwippel, poslanec ODS
zde se rovněž můžete připojit k petici proti Lisabonské smlouvě:
http://www.lisabonskasmlouva.cz/index.php?menu=8&razeni=6&
Pamatujete? Z programu ODS
Naše země má své oprávněné zájmy a její představitelé je musí hájit. ODS je připravena hájit zájmy českých občanů odhodlaně a důsledně. Nestojíme o vyvolávání konfliktů a třenic s jinými národy. Nechceme také žádné výhody na jejich úkor. Budeme ale stát na svém stejně zásadově jako představitelé jiných zemí hájící zájmy vlastní.
Po pádu komunismu jsme se neocitli v pohádkovém světě, kde jsou vztahy mezi národy a státy diktovány láskou, solidaritou a ohledy na zájmy druhého, i když se nám to někteří snaží namluvit. Prý nechápeme, jak to s námi ti druzí myslí dobře. Prý své zájmy prosadíme nejlépe, budeme-li si "sypat popel na hlavu".
Jenže ono to tak není. Všechny evropské národy a státy mají své zájmy a snaží se je maximálně uplatnit. Pokud se v Evropě chceme prosadit, musíme dělat totéž. Kdo tvrdí opak, je buď naivní nebo vědomě nemluví pravdu.
Po pádu komunismu jsme získali svobodu a spolu s ní i státní suverenitu. Tím nám ale zároveň vznikla málo doceňovaná povinnost starat se o své přirozené zájmy. Není toho málo, co je naší povinností prosazovat a chránit. Je to především naše státnost, tak těžce vybojovaná našimi předky. Je to naše historie, způsob života, zvyky, tradice, kultura, hospodářské a politické zájmy, majetková a právní stabilita a jistota, tedy vše, co po nás - jako dědictví - převezmou naše děti a děti jejich dětí.
ODS je jediná velká česká politická strana, pro kterou není obrana národních zájmů téma účelově objevené těsně před volbami. Je to naše dlouhodobé východisko, ze kterého se odvíjejí všechny další politické cíle. A od tohoto východiska nikdy neustoupíme.
Z Modré šance (Jan Zahradil)
"V této smlouvě navrhly prointegrační názorové proudy další „federalizaci” a „komunitarizaci” EU – tedy další redukci práva veta jednotlivých členů, změnu hlasovací váhy jednotlivých členských států ve prospěch velkých států, rozšíření většinového rozhodování v EU a další převádění významných pravomocí na evropskou úroveň. Nejradikálnější názory pak počítají s vytvořením celoevropské federace – tedy měnové, fiskální i zahraničně politické a obranné unie, vybavené celoevropskými legislativními i exekutivními orgány.
Takový vývoj by ovšem vedl k významnému vyprázdnění, nebo dokonce k zániku státních suverenit jednotlivých členských zemí EU. Tím by samozřejmě byly daleko méně postiženy velké a lidnaté státy než státy středně velké či malé, které by ztratily vliv na rozhodovací procesy v EU, a tedy i na to, co se dotýká jejich vlastních národních zájmů. Tento systém by – vzhledem k složitosti struktur EU – též dále rozevíral vzdálenost mezi politikou a občanem,
znamenal by prohloubení demokratického deficitu EU a další zamlžení demokratické kontroly voličů nad volenými politickými reprezentacemi. Proto je zcela v rozporu s našimi národními zájmy, a jako takový je nepřijatelný. Naším zájmem je takové institucionální uspořádání a rozhodovací procedury EU, které zajistí co největší dosažitelnou rovnoprávnost mezi všemi členskými státy EU, bez ohledu na jejich velikost a počet obyvatel. [...]
Přijetí evropské „ústavy” je pro ČR ve všech ohledech nevýhodné, protože zhoršuje naše postavení v EU oproti stávajícímu stavu. Proto je třeba tento smluvní dokument odmítnout. Odmítnutí nebude mít pro evropskou integraci žádné katastrofické důsledky, naopak umožní se lépe vyrovnat se součas nou vlnou rozšíření EU a otevře prostor pro jednání o takové podobě EU, která by lépe odpovídala výzvám 21. století."