Jak je to s tím přijetím – nepřijetím ústavy EU???
Polský deník Rzeczpospolita ve své sobotní příloze Plus – minus (21.-22.5.2005) otiskl velký rozhovor s Elisabeth Guigou(-ovou). Je to čelní funkcionářka oposiční Socialistické strany, která byla ministryní evropských záležitostí (1990-1993), ministryní spravedlnosti (1997-2000) a práce (2000-2002). Je autorkou knížek propagujících EU.
Z krátké biografické poznámky je vidět, že tato politička toho o EU ví hodně. V rozhovoru vysvětluje důvody PRO PŘIJETÍ ústavy Evropské unie. Zajímavý je zvláště závěr rozhovoru, v němž francouzská politička rozvíjí své úvahy nad důsledky NEPŘIJETÍ ÚEU. Tuto pasáž rozhovoru považuji za obzvláště zajímavou:
„Takže doopravdy v sázce je to, aby evropská integrace pokračovala. Pokud konstituce nebude přijata, dynamika rozvoje Evropy se zhroutí. A bude zapotřebí mnoha let, aby se z toho vzpamatovala – pokud se vůbec vzpamatujeme. V blížícím se hlasování jde o to,jakou Unii chceme….“
„Hlasování v šesti zakladatelských zemích má – podle mého názoru – opravdu symbolický význam. Jestliže jedna z nich řekne „ne“, tak to bude konec Unie takové, kterou dnes známe. Jiná bude situace v případě odmítnutí v Británii nebo Dánsku: na jejich nesouhlas jsme si zvykli a víme, že navzdory tomu lze jít kupředu. Avšak úplně jinak vidím následky odmítnutí ústavy v Polsku. To je totiž symbolem rozšíření. To by znamenalo, že velkou Evropu nechtějí dokonce i ti. kteří z ní mají největší užitek. Pokud by Polsko odmítlo ústavu, objeví se pokušení, aby se v Evropě začalo nově spolupracovat, ale už v užším kruhu.“
otázka – S kým a proč?
„To ještě nikdo neví. Ale jsou precedenty. Vždyť schengenská smlouva anebo zavedení euro bylo výsledkem iniciativy avantgardy. Jsem přesvědčena, že nikdo takovou iniciativu nezablokuje. V roce 1991, když se jednalo o maastrichtském traktátu, Velká Británie se nechtěla připojit. Ale ani sama Margaret Thatcher se neodvážila blokovat cestu dalším.
otázka – A co se stane se zeměmi, které odmítnou ústavu?
„Pokud jich nebude více než tři, a nebude mezi nimi zakladatelský stát, tak pak budou muset rozhodnout, zda chtějí být i nadále v Unii anebo nikoliv.“
otázka – Pro Polsko jsou důležité strukturální fondy. Bude země, která odmítne ústavu, je moci i nadále využívat?
„Nevidím takovou možnost jako reálnou. Z předchozích smluv bylo možné vyloučit jeden prvek, např. euro. Podle takového principu mohla v Unii fungovat Velká Británie nebo Dánsko. Ale odmítnutí ústavy znamená odmítnutí všeho, čím je Unie.“
V poslední odpovědi paní Guigou(-ová) tvrdí, že pro francouzsko-německý tandem, jakožto motor EU, nevidí žádnou alternativu. Tvrdí, že spolupráce těchto dvou států nemůže být žádným direktoriátem, ale nutné je to, aby s k nim připojily další země.
Tož, sakra, já už opravdu nevím! Vypadá to, že návrh ústavní smlouvy jednoduše musíme přijmout, protože následky odmítnutí mohou být takřka apokalyptické. To, co řekla čelní politička francouzské socialistické strany totiž není strašení či vyhrožování – to je jednoduše zaobalené ultimatum. Dlužno dodat, že její názory pojímám jako názory někoho, kdo dobře zná mechanismy (i ty neformální) panující uvnitř struktur EU. Takže určitě ví, co říká. Případné nepřijetí současného návrhu ústavy vyvolá těžké následky. Nejde jednoduše přepracovat onen návrh anebo napsat nový, lepší. Ne, to nejde, protože to nejde. Přijdeme o strukturální fondy, avantgarda EU se trhne, my z Unie vyletíme.
Máme hlasovat pro – důvod ozřejmila na závěr – posílí to francouzsko-německý tandem, což je to pravé ořechové, je to pro „dobro Unie“ – jak přímo řekla. A co je dobré pro Unii musí být dobré i pro jednotlivé národy. Tečka.
Vladimír Petrilák, Polsko
www.cepol.tk