Nechceme nový Protektorat Böhmen und Mähren!
Právě určitost a předvídatelnost postojů vedoucích představitelů činila kdysi z ODS nepotopitelnou loď. Za současné ústupky koaličním partnerům platí nyní ODS obrovskou daň ve všech oblastech řízení státu. Nemá rozhodující vliv na zahraniční politiku, státní finance, obranu země ani na rozdělování evropských fondů a to, že premiér nedokáže za tyto nehorázné ústupky vymoci jeden jediný - zakázat ratifikovat Euroústavu II, je již opravdu věc hraničící s vlastizradou na našem národu.
A nejen pan premiér, ale dokonce i Jan Zahradil, ano slyšíte dobře, ten až dosud neohrožený bojovník za národní stát, prohlásil, že pokud Kongres ODS nedovolí panu Topolánkovi ratifikaci Euroústavy II, vláda podá demisi a vyděšení delegáti mu na to prostě skočili. Tak se v listopadu loňského roku na pražském Žofíně stala událost, která naši zemi na desítky a možná stovky let definitivně uvrhla do náruče socialistického superstátu EU. U
dálosti, která vstoupí do učebnic dějepisu ne pod hlavičkou jednoho kongresu jedné strany, ale pod hlavičkou definitivní ztráty státní suverenity. Na tom Žofíně, kde se scházela tradičně intelektuální elita a odehrávaly se tam proslulé národní besedy, na jedné z nichž Palacký pronesl památnou větu "Zhovadilost obecná nastane, byť by komunismus jen jedné generaci panovati měl". Je více než smutné, že na ratifikační listině Euroústavy II bude po staletí podpis pravicového politika. Není divu, že po vysvětlení Jana Zahradila, že pan Topolánek musel Euroústavu II podepsat, když ho nechaly ostatní státy včetně Velké Británie ve štychu a byli by jediní proti, se mezi novináři ozvaly hlasy typu: "Proboha, to je jako Hácha u Hitlera, ale ten čelil vojenské hrozbě, Topolánkovi ani ČR by přece Frau Merkel nic neudělala, naopak by je možná následovali další a naši politici by byli hrdiny dne..."
Lidé na ulicích té smutné listopadové noci klidně chodili z divadel a neměli ani zdání, co se právě v zářícím paláci Žofín odehrálo s jejich budoucím osudem. Ti lidé, z nichž nejméně třetina chápala ODS jako modré světlo na konci rudo-oranžovo-zeleného tunelu. Kdo jiný než právě ona byla nadějí pro pravicové voliče? V poslední době tento reformní patos stále rychleji vyprchával a bude trvat hodně dlouho, jestli vůbec toto poslední zklamání dokážou voliči překousnout. I když má velmi silnou voličskou základnu, nesmí se spoléhat, že tak tomu bude do nekonečna. Kličkování a změny postojů projdou levicovým stranám s nepozornými voliči. Inteligentní voliči ODS naopak toto vše sledují a vnímají velmi výrazně. A i kdyby překousli tento její postoj, historie již navždy zapíše do učebnic, že nás právě její politici zbavili státní samostatnosti.
Pan premiér tedy v Lisabonu podepsal Euroústavu II, aniž na něj mířil Hitler (či Merkel) své zbraně. Nyní zbývá již poslední naděje, která může zamezit ztrátě naší samostatnosti: Aby byla Lisabonská smlouva Českou republikou schválena (tzv. ratifikována), musí pro ni hlasovat alespoň 3/5 všech poslanců a alespoň 3/5 přítomných senátorů, tj. alespoň 120 poslanců a 49 senátorů (bude-li na zasedání přítomno všech 81 senátorů). V tabulce jsou shrnuty dosavadní postoje členů Parlamentu. Je smutné, že naši vrcholní politici nemají v této otázce jasno. Že jim je lhostejná ztráta naší suverenity a to jim ani nemusí Hitler hrozit válkou jako panu prezidentu Háchovi.
Jste také proti Lisabonské smlouvě? Přidejte se k nám a vložte svůj "podpis" na naše stránky!
www.fragmenty.cz