Uznání Kosova aneb Pane premiére, styďte se !
Vláda České republiky, vedená údajně konzervativně - liberální Občanskou demokratickou stranou, dnes rozhodla o uznání samostatnosti srbské provincie Kosovo a Metohija. Bohužel, stalo se tak podle očekávání. Uznání Kosova, Lisabonské smlouvy a podobné lahůdky nám ODS servíruje již od vytvoření vládní koalice, takže mohu zodpovědně říci, že dnes jde o úplně jinou ODS, jíž jsem dával od osmnácti let svůj hlas.
Problematikou Kosova jsem se již zabýval jinde a tak bych čtenářům jen rád předestřel základní argumenty pro neuznání samostatnosti tohoto státu. Pamatujme na ně, až nás zase budou "pravičáci" Topolánek a Vondra přesvědčovat, jak rozhodli správně.
1. Argument historicko státoprávní - Kosovo je od sedmého století historickou integrální součástí Srbska. Až do uloupení "mezinárodním demokratickým společenstvím" neslo název provincie Kosovo a Metohija, přičemž Metohija znamená "klášterní majetek" Už z názvu tedy vyplývá jasná provázanost s pravoslavím, což byl důvod proč se kosovští "státníci" (rozuměj teroristická verbež) slovu "Metohija" vždy vyhýbali a nepoužívali k pojmenování provincie ani rozšířené zkratkové slovo "Kosmet".
Pro Srby má navíc Kosovo velký historicko duchovní význam, vzhledem k bitvě na Kosově poli v roce 1389, kdy se střetla koalice balkánských knížat (prim zde hráli Srbové) s tureckou armádou. Vojensky dopadla bitva de facto nerozhodně, takticky se však jednalo o úspěch Turků, protože v bitvě došlo k vykrvácení srbské šlechty. Ta pak nemohla klást odpor turecké expanzi
Samostatnost Kosova nemůže být podložena žádným historicko státoprávním argumentem, neboť kosovská státnost nikdy neexistovala. Albánská migrace do Kosova začíná v masivím měřítku teprve kolem roku 1912,tudíž o nějakých nárocích "kosovských Albánců" nelze hovořit. Před státoprávní argumentací by snad měl mít "konzervativec" Topolánek úctu...
Nicméně ani princip národního sebeurčení nemůže být v případě Kosova aplikován, neboť kosovský národ nikdy neexistoval. "Kosovci" jsou samozřejmě ve skutečnosti albánské národnosti. Konec konců, UCK vždy používala albánskou vlajku, což viděl každý, kdo má doma televizor.
2. Argument mezinárodně právní - Ustanovení samostatného Kosova je neuvěřitelným porušením mezinárodního práva. Odporuje Daytonským dohodám z roku 1995, které ukončily občanskou válku v Jugoslávii. Ty potvrdily příslušnost Kosova k Srbsku, přičemž na těchto dohodách se značně podíleli i Američané, dnešní patroni kosovské samostatnosti.
Osamostatnění Kosova taktéž odporuje rezoluci OSN číslo 1244 z roku 1999. I zde je potvrzen srbský nárok na Kosovo a Metohiju.
3. Argument morální - Při pohledu na vrcholné představitele samostatného Kosova si musí každý slušný člověk odplivnout hnusem. Hashim Thaci, Agim Ceku i Rashim Haradinaj jsou vysloužilými nebo stále aktivními bossy kosovskoalbánské narkomafie, která se jaksi "na vedlejšák" zabývala taktéž obchodem s bílým masem.
Všichni tři rovněž nesou odpovědnost za zvěrstva páchaná na nealbánském obyvatelstvu Kosova, jakož i na Albáncích věrných Bělehradu. Agim Ceku je vzhledem k masakru v Medaku roku 1993 de iure stále hledaným zločincem !
Jistý italský generál KFOR se o kosovských "elitách" vyjádřil, že s organizovaným zločinem problémy nemají, neboť jsou jeho špičkami. Kanadský generál Lewis McKenzie zase poukazuje na kontakty Thaciho UCK s Al Kajdou. Na stejnou věc upozorňovala také izraelská tajná služba Mossad. Suše podotýkám, že ještě roku 1998 byla Kosovská osvobozenecká armáda (UCK) chápána samotnými Američany jako teroristická organizace.
4. Argument dobrých vztahů - Se Srbskem ( paradoxně stejně jako Chorvatskem, s výjimkou ustašovského státu) nás pojí dlouholeté přátelské vztahy. Srbové podporovali boj za obnovení české státnosti během první světové války a v období první republiky patřilo Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (později Jugoslávie) k našim malodohohodovým spojencům. V září 1938 se plných šedesát tisíc jugoslávských dobrovolníků (většinou srbské národnosti) připravovalo na pomoc československé armádě v hrozícím boji s Německem.
Za druhé světové války Jugoslávie vycházela, až do svého obsazení v dubnu 1941, velmi vstříc českým zpravodajcům řízených Londýnem a v srpnu 1968 byla jednou z prvních zemí, která odsoudila vstup okupačních vojsk do Československa.
V normalizačním Československu se o Jugoslávii šuškalo jako o bezpečném "nástupišti" k emigraci : "Když se dostaneš do Jugošky, tak Tě v pohodě nechaj projet na Západ..."
Je skutečně vhodné, abychom tyto kvalitní vztahy rotrhali na hadry uznáním pseudostátu, vedeného kriminálními i válečnými zločinci ?
5. Argument stabilizační - Úspěch kosovských Albánců může podnítit růst separatistických snah všude ve světě - Ulster,Skotsko, Baskicko,Katalánsko Abcházie, Osetie, Kurdistán, Korsika... tady všude může být samostatnost kosova vnímána velmi inspirativně. Faktem je, že takové Skotsko má větší oprávnění k samostatnosti než Kosovo. Vlna separatistických tendencí je potenciální hrozbou pro stabilitu současného uspořádání.
Velmi palčivě se stabilizační problém dotýká právě Balkánu. Podle stejné právní logiky by mohla žádat samostatnost Mitrovica, "Republika srbská" v Bosně a Hercegovině nebo Západní Slavonie v Chorvatsku. Nesmyslné uznání Kosova tak do jisté míry prolamuje usnesení Daytonských dohod a může znovuotevřít Pandořinu skříňku etnických konfliktů na Balkáně.
Stojí Kosovo za takový risk ?
Taková jsou fakta, která nezmění ani rétorická cvičení pana Vondry nebo arogance pana Topolánka.
Pane premiére, styďte se !
Bůh žehnej Srbsku
