Je to od pana premiéra hezké.
Je to od pana premiéra hezké, že chce pozvat pana presidenta na zasedání vlády, které se bude zabývat zahraniční politikou. Je to od něho hezké, ale zbytečné. A pan premiér by měl být opatrný před tím, než pana presidenta, až skončí bod programu "Zahraniční politika", vyšoupne za dveře.
Pan premiér zřejmě nečetl Ústavu:
Článek 64
(1) Prezident republiky má právo účastnit se schůzí obou komor Parlamentu, jejich výborů a komisí. Udělí se mu slovo, kdykoliv o to požádá.
(2) Prezident republiky má právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti.
K tomu, aby se zúčastnil zasedání vlády kdykoliv uzná za vhodné, president republiky nepotřebuje pozvání pana Paroubka. A to nejen k projednávání bodů týkajících se zahraniční politiky.
Pan Paroubek chce rovněž, jak uvádí ČTK, úkolovat pana presidenta:
"Pohrozil dokonce, že pokud se Klaus nebude řídit pokyny vlády, omezí některé jeho cesty".
"Pokud prezident nebude vystupovat v rámci těchto směrnic, na některé zahraniční cesty prostě nebude moci jezdit"
Na základě jaké autority chce presidentovi dávat pokyny a směrnice pan Paroubek neřekl. Ústava mu k tomu příliš prostoru nedává:
Článek 54
(1) Prezident republiky je hlavou státu.
...
(3) Prezident republiky není z výkonu své funkce odpovědný.
Možná pan Paroubek tu Ústavu skutečně nečetl a spoléhá se na "právní výklad" vypracovaný vládními právníky.
Zdá se, že ten výklad pro premiéra vypracoval stejný rozvodový právník, který tak dobře radil exministryni Součkové.
A podobně je tomu i s jeho výkladem vzájemného vztahu presidenta a vlády v oblasti zahraniční politiky.
Článek 63
(1) Prezident republiky dále
a) zastupuje stát navenek,
b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy,
(3) Rozhodnutí prezidenta republiky vydané podle odstavce 1 a 2 vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády.
(4) Za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, odpovídá vláda.
Jsou to rozhodnutí presidenta, ať už president rozhoduje přímo, nebo v přenesené pravomoci za něho rozhoduje vláda.
Vláda, premiér nebo ministr zahraničí rozhodnutí presidenta potvrdí. Pokud je potvrdí, je odpovědná za jeho výkon.
Vydávat to za nějakou podřízenost presidenta vládě v oblasti zahraniční politiky státu je nemožné.
Pokud česká ústava dává ústavnímu činiteli, nebo ústavnímu orgánu pravomoc, jedná se o pravomoc výlučnou. Taková pravomoc je dokonce nepřenostitelná, pokud to ústava přímo nepovoluje. Žádný ústavní činitel nemůže přenést své pravomoci a odpovědnost za jejich výkon na někoho jiného. Poslanec si například nemůže "najmout" nějakého zástupce, který by ve sněmovně hlasoval za něho, a přenést na něj svou odpovědnost. Nemůže dokonce pověřit ani druhého poslance. Premiér nemůže někoho pověřit výkonem své funkce. To může udělat jen president, za předem Ústavou daných podmínek.
V případě zahraniční politiky Ústava povoluje presidentovi výjimku:
Článek 63
...
b) ... sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy,
Je to president, kdo svou pravomoc přenáší na vládu, a přenáší ji svým vlastním rozhodnutím.
Ústava říká, že president "může" svou pravomoc přenést na vládu, nikoliv opačně. Vláda sama o sobě žádnou takovou pravomoc nemá.
To, že president v praxi přenáší svou presidentskou pravomoc na vládu a ministra zahraničí, není jeho povinnost. Je to úzus, a to, že jej president respektuje, neznamená, že se svou pravomoc nemůže kdykoliv rozhodnout vykonávat sám, v případě určité smlouvy, nebo dokonce i obecně a komplexně.
To, že Ústava v článku 67 (1) stanoví, že "Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci", není v protikladu k ustanovením článků 54 a 63. Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci jen v rozsahu, daném jí Ústavou. V oblasti zahraniční politiky (a jiných presidentových pravomocí daných mu články 62 a 63 Ústavy) je odpovědná za výkon presidentových rozhodnutí, ať už učiněných jím osobně, nebo v přenesené pravomoci samotnou vládou. V jiných oblastech je odpovědná za výkon rozhodnutí jiných ústavních orgánů, například za výkon zákonů a usnesení parlamentu, nebo výkon rozsudků orgánů justice.
President i vláda jsou orgány výkonné moci. Jsou však partnery rovnocennými, to že je vláda Ústavou určena za nejvyšší orgán výkonné moci ji nestaví nad presidenta. A nijak to neomezuje jeho vlastní ústavní pravomoci.
Pan Paroubek by se měl velmi rychle zbavit právních poradců, kteří mu "poradili", že může úkolovat a volat k odpovědnosti presidenta republiky.