Český prezident je po svojom znovuzvolení opäť vo forme. Vetoval antidiskriminačný zákon, skritizoval českú vládu za uznanie nezávislého Kosova a na washingtonskej prezentácií svojej knihy Modrá, nie zelená planéta spochybnil názory amerických prezidentských kandidátov na globálne otepľovanie.
Ego alebo štátnictvo?
Samozrejme, Klausovi kritici vykladajú všetky tieto aktivity vo svetle prezidentovho obrovského ega, ktorému nič nebráni, aby sa vyjadroval k akémukoľvek svetovému problému. No z pohľadu Slovenska, kde hlava štátu zväčša mlčí a ak náhodou aj otvorí ústa, vždy z toho vzíde nejaký ten „pápež Dominik“ alebo „Libanonská zmluva“, vyznieva Klausov aktivizmus inak.
Česká republika má jednoznačne prezidenta s názorom. Václav Klaus je asi posledný plnokrvný konzervatívny štátnik v Európe. Kým s ním sa dá súhlasiť skoro vždy, s takou Merkelovou alebo Sarkozym (nominálne tiež pravičiari) sa dá súhlasiť už len zriedka a iba o málo častejšie, než trebárs s Róbertom Ficom. Navyše, odmietnuť antidiskriminačný diktát Bruselu, to si nedovolil ani náš Dzurinda. Bol to dokonca jeho spojenec, bývalý vicepremiér a nadšený eurohujer Pál Csáky, pod koho záštitou sme v roku 2004 daný predpis prijali.
Klausovo odôvodnenie, prečo antidiskriminačný zákon nepodpísal je také výrečné, že sa ho oplatí citovať priamo:
„Touto právní normou se náš stát snaží "uzákonit dobré chování" a říká nám, že k dobrému chování nás primárně musí vést zákon, a nikoli výchova v rodině, obecně přijímané a nepsané vzorce chování obvyklé v naší společnosti, přirozené vzory, zvyklosti, apod. Je to další z pokusů regulovat lidský život právem.“
Ďalej český prezident píše:
„Svou filozofií zákon popírá fakt, že je každý člověk naprosto unikátním souborem vrozených i naučených schopností, vlastností a předpokladů. Popírá, že od každého lze očekávat jinou úspěšnost, jinou pracovitost, jinou efektivitu, ale i jiný způsob chování. Zákon se snaží odstranit nerovnost, která však je přirozeným jevem. Kdykoli se rozhodujeme, rozhodujeme se na základně našich subjektivních preferencí nebo našich stejně subjektivních zkušeností. Tento zákon chce naše rozhodování učinit objektivním, což není nic jiného než politicky korektní utopie. Znamená narušení základního práva jednotlivců na vytváření vlastních preferencí a na svobodu volby, která je zákonem svým způsobem postavena do role výjimky. Lze proto očekávat, že tento zákon bude mít negativní dopad na právní jistoty a na mezilidské vztahy vůbec. Není jen špatný, je nebezpečný. Představa, že jakýkoli zákon přinese sociálními inženýry vytoužený stav rovnosti, je - naštěstí - falešná.“
Čo k tomu dodať? Snáď len želanie, že keď sa na Slovensku opäť ujme moci pravicová vláda, antidiskriminačný zákon zruší. Bez ohľadu na názor bruselských sociálnych inžinierov.
Kosovo a klimatické zmeny
Na tom, že antidiskriminačný zákon je volovina, sa zhodne pomerne široké spektrum ľudí. Už kontroverznejšie však vyznievajú Klausove názory na Kosovo a globálne klimatické zmeny. Potom ako Topolánkova vláda uznala nezávislosť odtrhnutej juhosrbskej provincie, český prezident vyhlásil: „nečakal som, že sa budem musieť hanbiť“.
S Kosovom je to zložité. Na jednej strane, nikto nevidí rád arbitrárne zmeny hraníc a ďalší moslimský štát v Európe. Nikto však nedal odpoveď na otázku ako má vyzerať spolužitie Srbov a kosovských Albáncov v jednom štáte pri dnešnej populačnej dynamike oboch národov. No Klausovo rozhodnutie ide príjemne proti politickému hlavnému prúdu a v tomto zmysle ho možno akceptovať ako legitímne. To isté si koniec koncov myslia aj českí občania.
Klaus najnovšie spôsobil menší rozruch svojou kritikou amerických prezidentských kandidátov. Postoje Johna McCaina, Baracka Obamu a Hillary Clintonovej ku klimatickým zmenám označil za „smutné a tragické“. Vo svojom washingtonskom prejave objasnil ťažisko svojho stanoviska. Debata by sa podľa neho nemala viesť primárne o hrúbke ľadovcov alebo pohyboch morskej hladiny:
„Vážná debata by měla být vedena o nákladech a výnosech alternativních lidských aktivit, o tom, jak racionálně zacházet s neznámou budoucností, o tom, jaká míra solidarity s budoucími, daleko bohatšími generacemi je ospravedlnitelná, o velikosti externalit a jejich eventuální „internalizaci“, o tom, jak moc věříme neosobnímu fungování trhů, že vyřeší všechny problémy, včetně globálního oteplování a o tom, jak moc nevěřit viditelné ruce velmi lidsky motivovaných politiků a jejich úředníků.“
Klaus so svojou knihou i
zmienenou prednáškou kráča v stále širšom prúde odporcov názoru, podľa ktorého ľudstvo musí podstúpiť akúkoľvek obeť, aby uchovalo isté rozloženie teplôt, na aké sme boli zvyknutí. Prezident ČR tak legitímne zasahuje do dôležitej svetovej debaty. Vie si niekto predstaviť slovenského prezidenta v takejto pozícií?
Film „Veľký podvod s globálnym otepľovaním“ aj na Slovensku