Chybíte nám, pane Reagane
„Nebe je teď Reaganův volební okrsek,“ stálo na jedné karikatuře po úmrtí bývalého amerického prezidenta. Je-li tomu tak, potom 5. 6. 2008, čtyři roky po jeho smrti, končí první nebeské volební období. Snad uspěl. Na zemi totiž uspěl na dvě stě procent.
V 70. letech byl etický systém Západu v rozkladu. Americká vojenská síla byla zpochybněna Vietnamem, americký ekonomický systém vysokou nezaměstnaností, dvojcifernou inflací a stagnací. Lidé na Západě se začali smiřovat s trvalým soužitím se SSSR. 60 let jeho existence dokazovalo, že Sověti se umějí vypořádat se systémovými nesmysly bolševismu.
Tři konzervativci přicházejí
Pak se stalo něco, co vypadá jako dokonale zrežírovaný plán. Do depresivní situace Západu nastoupily ve třech po sobě následujících letech tři osobnosti, které jako by byly z jiného světa. V roce 1978 byl zvolen papežem antikomunistický Polák, o rok později se ministerskou předsedkyní Velké Británie stala autentická konzervativka Margaret Thatcherová a o další rok později, v listopadu 1980, byl do Bílého domu zvolen Ronald Reagan. Silně konzervativní, vždy slušný a přitom uvolněný a vtipný. A politicky nekorektní. Místo prázdných žvástů a lží říkal pravdu. V Evropě by na něho dnes asi vydali eurozatykač.
V českém prostředí se zdůrazňuje jeho ekonomická reforma a podpora masívního zbrojení. To jsou ale pouze součásti mravního konzervatismu, základu, na kterém byla Reaganova politika vystavěna. „Tato země hladoví po duchovním obrození a potřebuje se navrátit k víře v absolutní morální hodnoty,“ řekl před svým prvním zvolením prezidentem Spojených států.
Reagan byl důkazem omylů levice. Je proto vytrvale líčen aspoň jako primitiv a válečný fanatik. Ve skutečnosti se Reagan děsil rizika jaderného konfliktu. Přesto šel proti Rusům s tvrdostí a stálou zásobou provokativních vtípků. Jednal podle toho, co vnímal jako morálně správné. I to dokazuje jeho statečnost.
Když odmítl podpořit připravovanou mezinárodní smlouvu a zděšený ministr zahraničí mu vysvětloval, že všichni prezidenti se smlouvou předběžně souhlasili, Reagan mu řekl: „Milý Ale, o tom se hlasovalo v posledních volbách. O tom, že některé věci se nebudou dělat jenom proto, že se tak dělaly dosud.“
Často se vzpomíná zadlužování Ameriky zvyšováním vojenských výdajů při snížených daních. Jakoby se zapomnělo na výsledek této politiky – uzbrojení sovětské říše, osvobození poloviny zeměkoule a následné rozšířené ekonomické možnosti i uhrazení dluhů federálního rozpočtu, nemluvě o obnoveném technologickém i ekonomickém triumfu USA navzdory všem očekáváním. Je to, jako vyčítat člověku, že utratil deset tisíc korun a nebrat přitom ohled na to, že za ně koupil Ferrari.
Reagan nebyl cynik
Zkreslený je však obraz Reagana jako bezcitného deregulátora. Ekonomická liberalizace byla součástí Reaganova komplexního pojetí dobra. Odmítal však individualistický cynismus – naopak, věřil ve společnost přirozené sousedské pomoci a lásky k bližnímu.
Na Ronalda Reagana střílel atentátník zhruba měsíc před střelbou na Jana Pavla II. V obou případech kulka jen těsně minula srdce, v obou případech se považovalo za zázrak, že atentátníkův cíl přežil. Krátce po sobě přišli změnit svět, krátce po sobě trpěli útokem Zla, krátce po sobě z tohoto světa odešli. Když zemřel Ronald Reagan, papeži zbývalo deset měsíců života.
Po atentátu v roce 1981 přišla za Reaganem Matka Tereza. Řekla: „Díky vlastnímu utrpení a bolesti porozumíte utrpení a bolesti světa. Stalo se vám to právě dnes proto, že vaše země i svět vás potřebují.“
Chybíte nám, pane Reagane. Chybíte své zemi, i světu.
Jiří Zahrádka
