Jakýsi obskurní internetový plátek o mně napsal, že na jedné přednášce (v Olomouci) jsem obhajoval mučení teroristů a tvrdil, že waterboarding není mučení, ale jen metoda zostřeného výslechu.
Co jsem řekl a co si myslím o tomto křehkém, delikátním tématu? Především jsem kritizoval ono pokrytectví většiny západního obyvatelstva, zejména politiků, kteří oficiálně tvrdí, že mučení v jakékoli podobě je nepřijatelné, ale přitom v hloubi duše doufají, že pokud jejich tajné služby chytí nějakého teroristu, který ví o připravovaném atentátu anebo dokonce o již tikající bombě, pak si s ním ostří hoši z rozvědky trochu „pohrají" a tu informaci z něho dostanou - a je jedno jak, ale hlavně ať se nikdo na nic neptá a ať se o tom nahlas nemluví.
Jinými slovy, navenek jsou všichni bílí jako lilie, uvnitř však jde v krizové situaci o svévolné, mimoústavní počínání tajných služeb - tolerované politiky.
Já jsem navrhoval přehodnocení tohoto pokrytectví a stanovení legálních nátlakových či zostřených policejních technik, které by mohly být použity v krizových situacích - ale pod striktní politickou kontrolou parlamentního výboru. Tedy nikoli: „My, občané, poslanci, se nedíváme, co děláte, ale vytřískejte z nich ty informace, jak chcete," nýbrž „ano, některé drsné věci můžete použít určitým způsobem, ale jen v předem stanovené míře a pod kontrolou".
Jaké drsné věci a jakým způsobem?
Především, nikoli mučení jako součást trestu či msty; nepůsobit jim záměrně bolest proto, že jsou to krysy a my je nenávidíme. To kontrolované mučení by mělo být povoleno jen za účelem získávání informací, jež zachrání nevinné životy. Ne jako msta, nýbrž jako prostředek k záchraně životů. Některé činy jsou dobré či zlé nikoli samy o sobě, ale podle záměru jejich použití: rozřezat někomu břicho, aby trpěl, je zlé; rozřezat někomu břicho, aby mu byl vyoperován nádor, je dobré.
A potom - nikdy a za žádných okolností by nesměly být použity praktiky, které nevratně poruší tělesnou integritu. Naopak ty praktiky, které sice vyslýchaným mohou způsobit silný až extrémní momentální fyzický či psychický diskomfort, ale trvalé následky nezanechávají, by v situacích typu „tikající bomba" směly být pod odborným a politickým dohledem použity.
A to nás přivádí k praktice nazývané waterboarding. Jde o simulaci topení: vyšetřovaný má na obličeji látku nebo celofán a na tvář mu lijí vodu. On to subjektivně prožívá jako tonutí, zachvátí ho panika, spustí se mu dávivý reflex a vydrží to v průměru 14 sekund. V lidské psychice je totiž hluboce zakořeněn strach z utonutí, z udušení či z pádu z výšky. Waterboarding, jak jej použili Američané v letech 2002 až 2003, není ve skutečnosti litím vody do organismu, takže ke skutečnému utonutí dojít nemůže. Vyšetřovaný se ovšem subjektivně domnívá, že mu hrozí smrt. Proto se názory na to, zda waterboarding má být klasifikován jako mučení, různí. Americká vláda přiznala, že použila waterboarding u tří vrcholných členů al-Kajdy (Chálid Šajch Mohammed, Abú Zubajdá, Abdul Rahim al-Naširi), ale jen ve zmíněných letech 2002-2003.
Výslech Chálida Šajcha Mohammeda waterboardingem vedl ke zmaření plánovaných teroristických útoků, a tedy k zachránění stovek až tisíců nevinných životů. Ano, stovky až tisíce nevinných lidí byly zachráněny skrze waterboarding. Jejich těla nebyla roztrhaná na kusy, mohou žít dál, byli zachráněni - skrze waterboarding.
Waterboarding jako součást svého výcviku absolvují příslušníci všech amerických speciálních jednotek - aby byli psychicky připraveni na to, co je čeká, až budou zajati. Rovněž jej na svou žádost podstoupili reportéři dvou amerických televizních stanic - tentýž typ waterboardingu, který prodělali i tři zmínění členové al-Kajdy. Vydrželi to oněch 14 vteřin, pak byl waterboarding na jejich žádost zastaven.
Můj názor? Existuje-li oprávněný předpoklad, že zajatí teroristé vědí o dalších připravovaných vražedných útocích proti nevinným, pak ano, jsem pro to, aby byl waterboarding použit. A domnívám se, že lidé, kteří jsou si plně vědomi toho, že waterboarding by byl v případě teroristů schopen překazit chystané teroristické útoky, a tudíž zachránit nevinné životy, ale přesto by byli proti jeho užití, jsou lidmi mravně defektními. Měli by se stydět!
autor je politolog a ředitel Občanského institutu
www.tyden,cz