Tajemník prezidenta Jakl: Lisabonská smlouva je mrtvá
Přece je to jasná věc. Byla nastavena pravidla, že železná košile pro Evropu s eufemistickým názvem Lisabonská smlouva může začít platit jenom tehdy, když ji přijmou všechny členské země Evropské unie. To se nestalo, Lisabonská smlouva je mrtvá a není možné dále pokračovat. Je jasným faktem, že Lisabonská smlouva může vstoupit v platnost pouze tehdy, jestliže ji přijmou všechny demokratické země. To se nestalo.
Já bych jenom reagoval jednou větou na svého předřečníka, který označil stav, kdy nějaká země odmítla předchozí pokusy o železnou košili, že ratifikační proces nezvládly. Tak on je to nějaký domácí úkol, který dostaly z Bruselu všechny členské země, který musejí zvládnout, anebo je to demokratický, vážný, seriózní proces, kdy je možno demokratickým způsobem se vyjádřit k tomu dokumentu, jestli je prospěšný nebo ne. Irové řekli, že je neprospěšný.
Český prezident zastupuje Českou republiku navenek a z české ústavy je zodpovědný za sjednávání mezinárodních smluv. Čili není pravda, že by byl ministr zahraničí zodpovědný a prezident by se ho z nemocničního lůžka musel poslušně ptát. Navíc, navíc prezident republiky nevyjádřil názor. Je možné polemizovat s prezidentem, a můžete to dělat vy nebo někdo jiný, kdo má nějaký eurofanatický názor, polemizovat s prezidentem České republiky o tom, jestli je dobře, nebo špatně, že Irové tuto Lisabonskou smlouvu odmítli. Ale stanovisko, že Lisabonská smlouva tímto končí, není názor. To je fakt, to je konstatování. Není možné se bavit o tom, jestli tým České republiky na mistrovství Evropy má ještě pokračovat, nebo nemá. O tom se nedá hlasovat. Byl vyřazen, konec, hotovo, tečka.
Já odpovídám, že je možné konzultovat názory nebo zahraničněpolitický iniciativy, nikoli konstatování faktů. Je jasným faktem, že Lisabonská smlouva může vstoupit v platnost pouze tehdy, jestliže ji přijmou všechny demokratické země. To se nestalo. A argument ještě jednou předřečníka, že některé země nezvládly, některé vlády nezvládly, ono je to tak, že v demokratických volbách volíme naše reprezentace, politické reprezentace k tomu, aby stát nás spravovaly, nikoli k tomu, aby ho zrušily. Ve čtyřech zemích se konalo referendum a ve třech případech z toho veřejnost řekla politikům nerušte naše státy. A politici znovu a znovu chtějí tato ne obcházet a vymýšlet, jak jinak by šlo řídit Evropu z jednoho centra. Evropa nepotřebuje vládce a ředitele z jednoho centra.