Mrzí mně že se musím stále opakovat. Takže ještě jednou a naposledy: Irské referendum je z mezinárodněprávního hlediska součástí INTERNÍHO aktu ratifikace Lisabonské smlouvy. Dokud Irsko oficiálně nedeklaruje, že od ratifikace smlouvy odstupuje, tak z mezinárodněprávního hlediska výsledek tamního referenda vůbec nic neznamená. Politický význam výsledku referenda přitom samozřejmě nezpochybňuji. Pro natvrdlé ale ještě jednou: IRSKÉ REFERENDUM O RATIFIKACI LISABONSKÉ SMLOUVY JE ČISTĚ DOMÁCÍ ZÁLEŽITOSTÍ IRŮ A STEJNĚ TAK JE JEJICH DOMÁCÍ ZÁLEŽITOSTÍ ROZHODNOUT, JAK S JEHO VÝSLEDKEM NALOŽÍ. Zamítnutí Lisabonské smlouvy z hlediska mezinárodního práva neproběhne vyhlášením výsledků referenda, ale pouze a jedině na základě oficiálního prohlášení představitelů irské exekutivy. A to se dosud nestalo.
To jsou ta fakta, která jsou jasná bez ohledu na Váš názor.

Když jsem odkazoval na Vídeňskou úmluvu, tak jsem měl na mysli čl. 7, který říká že „Z titulu svých funkcí a bez předložení plné moci se za zástupce svého státu považují hlavy států, předsedové vlád a ministři zahraničních věcí, a to pro všechny úkony souvisící se sjednáváním smlouvy“. Takže pro jistotu ještě jednou a naposledy: dokud někdo z výše uvedených irských představitelů neřekne, že irská vláda na základě výsledku referenda od ratifikace Lisabonské smlouvy odstupuje, je výsledek referenda ryze domácí politickou záležitostí bez jakýchkoli mezinárodněprávních konsekvencí. Můžete se třeba stavět na hlavu, ale dokud některý z oprávněných irských představitelů pravomocně nevyhlásí ukončení ratifikace a odstoupení Irska od smlouvy, tak ratifikační proces není přerušen. To není právní formalismus, ale skutečnost. A dokud ratifikace smlouvy běží, tak jsou všechny smluvní strany povinny se řídit článkem 18 Vídeňské úmluvy a „zdržet se jednání, které by mohlo mařit předmět a účel smlouvy“.

Slib ministra Dicka Roche, že se referendum k Lisabonské smlouvě nebude v Irsku opakovat, je politickým příslibem domácím voličům bez jakékoli právní závaznosti a všem ostatním mimo hranice Irska je houby po tom, jak s tímto příslibem naloží. Případné přímé či nepřímé porušení tohoto slibu si bude muset obhájit akorát před vlastními voliči a je otázkou, jestli mu to projde. Já osobně bych mu to moc nepřál, protože si také jako Vy myslím, že sliby se mají plnit. Ale respektuji, že je to čistě jeho věc. NEBO SNAD JAKO SKALNÍ OBHÁJCE NÁRODNÍ SUVERENITY CHCETE PŘEDSTAVITELI IRSKÉ VLÁDY MLUVIT DO TOHO, JAK SE SVÝM SLIBEM JEHO VLASTNÍM VOLIČŮM NALOŽÍ??? Pokud ano, tak odhoďte škrabošku národního suveréna a přiznejte, že princip národní suverenity a nevměšování uznáváte jenom tehdy, když se Vám to hodí. A to samé platí pro našeho opáleného fešáka na Hradě nebo pana Zahradila, který sice smlouvu za ČR dojednal, ale rád by se teď z této odpovědnosti za pomoci irských voličů vyvlékl.

Taková drobná metaforka: Pokud by někdo zvenčí chtěl irské vládě připomínat, co slíbila svým voličům, a radit, jak by se měla zachovat, je to zhruba to samé, jako by v osmadevadesátém někdo ze zahraničí Václavu Klausovi připomínal porušení jeho předvolebního slibu, že nebude ani nepřímo spolupracovat se Zemanem. To by najednou bylo řečí o nepřípustném vměšování, co? To, že se v případě Lisabonu jedná o ratifikaci mezinárodní smlouvy, na tomto příměru nic nemění, PROTOŽE SAMOTNÉ PROVEDENÍ AKTU RATIFIKACE JE ČISTĚ DOMÁCÍ ZÁLEŽITOSTÍ IRSKA.

PS: To, že v irské ústavě není ani slovo o schvalování smluv EU, je pravda. Schvalování je nepsaným pravidlem od roku 1987 na základě sporu „Crotty v. An Taoiseach“ (doporučuji jako zdroj informací), kdy soud kvůli rozšíření unijní spolupráce o společnou zahraniční a bezpečnostní politiku rozhodl o tom, že pro přijetí Jednotného evropského aktu je třeba změnit ústavu. Od té doby se na základě politického rozhodnutí všechny úpravy primárního práva v Irsku automaticky pojí se změnou ústavy a předkládají se ke schválení referendem.

No, to je věc názoru, s tím těžko něco nadělám. Jen nerozšiřujte záběr tématu, teď např. o potraty. Pak mě to nutí reagovat upozorněním na nátlak z Evropského parlamentu právě tuším ve věci legalizace potratů (+skandální deklarace o “homofobii”…). A když roste moc EP… Když se podíváte na historii EHS/EU, myslím, že je přímo složená z věcí, které si někteří ani nedovedli představit. Ale staly se. Je nejen legitimní, ale i logické, když se lidé brání dalšímu rozšiřování moci Bruselu. Právě s ohledem na zkušenosti.