Klaus může jednoduše vyřešit problém Lisabonské smlouvy
Na proběhlém summitu EU se evropští státníci rozhodli, že chtějí pošlapávat principy demokracie a shodli se na tom, že se má pokračovat v ratifikaci Lisabonské smlouvy, kterou v demokratickém hlasování odmítli Irové a jejíž principy rovněž odmítli Francouzi a Nizozemci, když hlasovali o euroústavě.
Premiér Topolánek opět přijel vítězoslavně s tím, že Česko má v usnesení výjimku v tom, že ratifikace je pozastavena do rozhodnutí Ústavního soudu. Podobně jako v případě Lisabonské smlouvy, kdy Topolánek s velkou slávou oznamoval, že jsme vyjednali možnost, že některé pravomoci Bruselu se mohou vracet zpět na národní úroveň.
Avšak obě dvě výhry jsou bezcenné, protože možnost vrátit pravomoci členským státům existovala již před tím, jen se neuplatňovala, a ratifikace nové euroústavy v Česku by byla i bez rozhodnutí Evropské rady beztak pozastavena. Šéfové vlád členských států totiž nemají právo diktovat v tomto případě suverénním parlamentům kdy a co mají přijmout a ratifikovat. Bohužel za odlišné názory bývají některé státy nálepkovány arogantními eurovůdci jako "potížisté".
Současné přemítání o tom, zdali, kdy a jak vnutit Irům nechtěnou smlouvu může však velmi jednoduše vyřešit prezident Václav Klaus. Existuje totiž prezidentovo ústavní svaté právo smlouvu nepodepsat, neratifikovat jí, a tím ji definitivně potopit. Kromě toho, že jde o jeho ústavní právo a hájil by tím irské demokratické NE, potvrdil by tím i to, co slíbil ve své kandidátské řeči, na jejímž základě byl zvolen prezidentem, kde pravil: "Přeji si, abychom naši zemi předali budoucím generacím jako suverénní, sebevědomý, demokratický a prosperující stát svobodných občanů a jako stát ze své vlastní vůle spolupracující s ostatními demokratickými státy Evropy i světa."
Po přijetí Lisabonské smlouvy by již Česká republika nebyla suverénním a demokratickým státem, což jsou základní prvky našeho ústavního systému, a proto by měl prezident plné morální právo Lisabonskou smlouvu nepodepsat a tím ji definitivně pohřbít, protože bez jeho podpisu nemůže vejít v platnost.
Nejednalo by se o žádné zneužití pravomoci, protože prezidentův ústavou daný slib zní: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí." Prezident je suverén a je jedním ze strážců ústavnosti. Pokud je přesvědčen, že Lisabonská smlouva je v rozporu s českou ústavou, je nejen jeho právem, ale dokonce jeho povinností smlouvu nepodepsat.
Nechápu, proč prezidentovo vyjádření, že proces ratifikace skončil, česká vláda nebere na vědomí jako daný fakt. Mohla by si tím ušetřit pro ní trapnou situaci, kdy prezident Lisabonskou smlouvu nepodepíše.
PhDr. Lukáš Petřík
Autor je politolog