ESD pokračuje v tunelování mezivládních pilířů EU
V nedávném článku Kdo je v EU pánem smluv (Newsletter CEP, prosinec 2007)
jsem poukázal na dva případy z poslední doby, kdy Evropský soudní dvůr v souhře s Komisí začal s pokoutní komunitarizací třetího pilíře EU.
20. května 2008 spatřil světlo světa rozsudek ESD ze stejného těsta, tentokrát ovšem ve vztahu k druhému pilíři, tj. oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP). Jde o věc Komise v. Rada, C-91/05,
kde ESD zrušil rozhodnutí Rady 2004/833/SZBP ze dne 2. prosince 2004 o provádění společné akce 2002/589/SZBP s ohledem na příspěvek Evropské unie Hospodářskému společenství států západní Afriky (ECOWAS) v rámci moratoria na ruční palné a lehké zbraně, a to s odůvodněním, že akt daného účelu a obsahu měl být přijat v rámci prvopilířové politiky rozvojové spolupráce. Tento rozsudek, který zcela unikl zájmu médií, je dalším projevem aktivismu ESD v nejhorším slova smyslu.
Pozornosti případného čtenáře doporučuji zejména následující:
* způsob, jakým soud dochází k závěru, že boj proti šíření ručních palných a lehkých zbraní může patřit do rozvojové spolupráce (body 64-71),
* způsob, jakým se soud vypořádal se skutečností, že mu nepřísluší posuzovat platnost aktů přijatých v rámci SZBP (body 30-34).
Závěrem se vracím k tomu, co jsem napsal ve shora uvedeném článku: Členské státy míní, evropské instituce mění. Praxe ukazuje, že pravomoci přenesené na ES/EU žijí vlastním životem a často nabývají rozměrů, původně neočekávaných a nechtěných. Komise, Evropský parlament a ESD dokáží ve vzájemné souhře dát jednotlivým ustanovením zakládacích smluv zcela odlišný význam, než který jim přičítaly státy při podpisu.