Lisabonská smlouva z hlediska obyčejných evropských občanů kategorie "dummies"
Jistě víte, že návody k softwarovým programům napsané autory těch programů bývají často normálním laikům těžko pochopitelné. Pro ně pak časem vznikla serie návodů srozumitelněji formulovaných, zvaných anglicky "for dummies". Podobná situace se vytvořila v EU v poslední době, kdy různí většinou vládní činitelé v různých zemích dávají decentně občanům na vědomí, že pochopit Lisabonskou smlouvu je nad jejich intelektuální kapacitu, a proto zrušili schvalování návrhu smlouvy referendem, které je tak zklamalo ve Francii a Holandsku při hlasování o první ústavě EU. Protože sám patřím mezy ty "dummies" (to slovo má mnoho významů, tak je raději nepřekládám), dovolím si upozornit na jejich některé zajímavé námitky. Na doporučení oněch činitelů, u nás A. Vondry, jsem tedy ten celý text nečetl.
Především je nutno hned uvést názor autora prvního návrhu, bývalého francouzského presidenta Giscarda d' Estaing, podle kterého je Lisabonská smlouva stejná jako jeho ústava, ale méně srozumitelná, ne-li dokonce nesrozumitelná. Na to reagovali pak její irští odpůrci v referendu logickým a srozumitelným heslem "Nerozumíte tomu? Hlasujte NE!"
Její velký rozsah a nepřehledná forma vyvolávají s jistotou hraničící podezření, že je "zaminována", tak jako bývají zavirovány obrázky v počítačích. Nápadné je také používání průhledných formálních jazykových triků, které mohou působit opravdu jen na ty největší hlupáky. Ústava se teď jmenuje smlouva, rozhodujícími osobnostmi nejsou ani president, ani ministr zahraničí EU, ale lidé vybavení pro výkon těch funkcí kamuflážními tituly.
Pro srovnání: Miloš Zeman potřeboval kdysi k sobě do parlamentu svého poradce M. Šloufa, ale nemohl ho jmenovat, protože M. Šlouf neměl lustraci. Tak ho jednoduše touto funkcí pověřil a prošlo mu to.
Velkým problémem je pak, že smlouva je shora cpána do krku (pardon za překlad anglického rčení) státům různé politické a hospodářské úrovně a různé etnické situace, mezi kterýmí bývají z historie přetrvávající problémy, a to je dnes těžko řešitelný problém celého spolku. Bylo třeba jej budovat zdola. Na konferenci všech zájemců nalézt tak říkajíc největšího společného jmenovatele, který by byl přijatelný pro všechny země bez rozdílu a bez ohledu na jejich velikost, pravděpodobně sjednocením, rozšířením a konsolidací tehdy již existující různých zón. V tomto spolku by se nevyskytovala možnost vměšovat se do vnitřních záležitostí jiného člena. Že už existovalo EHS? Nevadí, spojení s ním mohlo existovat formou jakési pozdější asociace.. Sbližování bez spěchu mohlo pak být postupné, trvanlivější a spravedlivější. Systém, logicky dvourychlostní, by nevyvolával zbytečné rozpory Ostatně je otázka, zda by ta "pomalejší" organisace nebyla přitažlivá i pro menší člany EHS. Tady se musím zmínit o názoru holandských novinářů Marijn Jongsmy a Ronalda Veermana - oba pracují v Bruselu. (De Telegraaf, "Ierse middelvinger" 21.6.2008).
... Je nápadné, že země EU se před třemi lety rozhodly k důkladnému prozkoumání hlubších příčin protievropského postoje. Po irském Ne, které tuto obecnou skepsi velmi tvrdě potvrdilo, kupodivu o tom průzkumu teď nikdo nechce nic vědět. Evropská unie, která za 50 let velmi opatrně a krok za krokem vyrostla k tomu, čím je dnes, se valí náhle vpřed jako buldozer a "Lisabon" musí být za každou cenu schválen. Tím si kritického občana ještě víc odcizuje.
"...Jestliže k tomu nedojde, vracime se zpět ke smlouvě z Nice. To znamená zachování různých druhů veta, méně evropských komisařů, méně evropských poslanců a zastavení rozšiřování EU...," řekl francouzský president Nicolas Sarkozy s citem pro dramatické podání. (A pro taktiku, dodávám já. Chce vnést rozkol mezi "nové" země a kandidáty - J.T.) Je příznačné, že si političtí vůdci neuvědomují, že to je právě to, co si hodně občanů EU nejraději přeje. Potud dva holandští novináři.
Nevyřešeno je ovšem právní postavení a autorita Evropské komise, která - parafrázujeme-li výrok bývalého francouzského presidenta Chiraka - již dvakrát zmeškala příležitost podat demisi, ale také jak sestavit případně komisi novou, protož je naléhavě zapotřebí najít lidi, kteří by měli jinou koncepci s nějakou nadějí na úspěch a také odvahu udělat případně nějaký ten nevyhnutelný krok či krůček zpět. ((„Děláme krok zpět," řekl Lenin, „abychom mohli později udělat dva kroky vpřed!" Když Lenin oznámil „dočasný ústup" Nové hospodářské politiky... speciální citace pro pana Barroso, který prý byl v mládí členem nějaké marxistické organisace ..) Bohorovnost současné komise, která přesvědčena o své nedotknutelnosti a nesesaditelnosti opakovaně, otevřeně a cynicky ignoruje vlastní psaná ustanovení, vyvolává nepříjemné asociace a je nepochybně vážným varováním pro menší a malé členské státy Unie i kandidáty. Je to pokus o útěk dopředu, kterým se nic nedá řešit, spíše by mohl vyvolat další, hlubší a nebezpečnější krise. Jak dlouho už je vlastně pan Barroso u vesla?
Doporučená literatura: Dvě šedé eminence Bruselu, Kateřina Šafaříková, 28. června 2008, LN
A ještě jedna poznámka, která vyzývá k bdělosti: V minulých dnech, při projednávání tzv. Reformy institucí, zrušil fracouzský senát návrh poslanců schválený vládou o povinném provedení referenda o přístupu jakéhokoliv státu do EU, jehož počet obyvatel je vyšší než 5 procent celkovího počtu obyvatel EU, což se týká zvláště Turecka. Podobně jako u nás bude mít toto rozhodnutí asi jen odkladný účinek, protože senátem odmítnutý návrh jde nazpátek do poslanecké sněmovny, která senátní změnu zase pravděpodobně odmítne, ale říká to o francouzském senátu ledacos.
1.7.2008