SMRT ZÁPADU (recenze knihy Pata Buchanana)
V tomto roce se na pultech ( či spíše pod pulty ) tuzemských knihkupectví objevila kniha, která ve Spojených státech před dvěma lety vyvolala bouřlivou polemiku vedenou jejími horlivými zastánci i odpůrci. Její název zní Smrt západu a na svědomí jí má Pat Buchanan, poměrně známá postava americké politiky, o níž občas něco zaslechneme i u nás.
Buchanan je politik, publicista a novinář, který představuje vůdčí osobnost ultrakonzervativního křídla republikánské strany a tudíž je na snadě, že jeho práce vychází z vlasteneckých a konzervativních pohledů na svět.
Publikace se z převážné části zabývá děním v USA, nicméně najdeme i pasáže o státech západní Evropy, Japonsku, Izraeli a Rusku ( mimochodem, Buchanan je velkým kritikem Evropské unie ).
Autor v ní rozvíjí tezi, že západní euroatlantická civilizace se od počátku devadesátých let nachází ve stavu úpadku, přičemž se snaží najít jeho příčiny a počátky. Buchanan soudí, že tento proces byl vyvoláván uměle již od let šedesátých, které bez květinkového sentimentu nazývá nejhoršími lety západních států a spatřuje v nich začátek dnešního neblahého vývoje. Podle jeho mínění jsou západní národy ohroženy především třemi základními hrozbami : vymíráním domácího obyvatelstva, masovou imigrací přistěhovalců s odlišnou kulturou i hodnotami a zejména odkulturňováním a odnárodňováním jednotlivých národních států, které může vést až k jejich totálnímu zániku. Jako hlavního viníka spatřuje takzvanou Frankfurtskou školu, tedy skupinu neomarxistických filozofů jako Marcuse, Lukács, Gramsci nebo Foucault. Ti pochopili, že komunistický útok na stát nevyšel a tak zaútočili na jeho kulturní a historické kořeny. Buchanan sám v této souvislosti považuje současný módní trend multikulturalismu jen za pokračování neomarxismu, což není nic neobvyklého, neboť tento názor zastávají i někteří čeští politologové či filozofové. Pokračovatelé myšlenek šedesátých let tedy zaujali silná místa v popkultuře a počali podkopávat tradiční hodnoty amerického státu. Buchanan jejich filozofii označuje jako „destruktivní kritiku všech hlavních prvků západní kultury, včetně křesťanství,kapitalismu, autority, hierarchického uspořádání, morálky, tradice, sexuálních zábran, loajality, vlastenectví, národního uvědomění, dědictví, etnocentrismu, konvencí a konzervatismu.“
Poměrů znalý čtenář jistě pochopil, že vítanými spojenci multikulturních levičáků jsou všichni, kdo jakýmkoliv způsobem odmítají výše popsané principy. Tedy feministky, homosexuálové, imigranti, bojovníci proti „diskriminaci“, asociálové, případně jiní degeneranti. Buchanan o nich mluví jako o novém proletariátu, když ten „starý“ dělnický selhal.
Jejich snahy leckdy navíc potlačují svobodu a demokracii, když se ve jménu absolutní rovnosti snaží – se střídavými úspěchy – prosadit své vize proti vůli anglosaské většiny. Mám teď na mysli eliminaci klasické anglosaské literatury ze škol a její nahrazování beatnickými a podobnými škváry, nehorázný nátlak na skauty , kvůli jejich odmítavému stanovisku ke členství homosexuálů, očerňování slavných postav amerických dějin ( včetně Washingtona ), zákaz vánočních besídek atd.
Pat Buchanan jim rovněž vytýká nastolování společenské atmosféry, vytahující ženy z porodnic a vysmívající se fungujícímu modelu tradiční rodiny, který je zárukou přežití západní společnosti.
Důsledkem tohoto je rozdělená země, kde proti sobě stojí obhájci tradiční Ameriky ( většinou Bílí anglosasští protestanté podporující republikány ) a příznivci Ameriky nové ( zejména rozličné menšiny , které stojí při demokratech ). Výsledky předchozích dvou prezidentských voleb v USA toto tvrzení jasně prokazují.
Tyto skutečnosti se pochopitelně týkají všech západních zemí, byť v místních obměnách a většinou ne tolik markantně.
Buchanan, jakožto zkušený poradce tří amerických prezidentů, Nixona, Forda a Reagana ve své práci neponechává nic náhodě. Vše dokládá bohatým množstvím pramenů, důkazů a čísel. Zřejmě proto, aby nedal šanci „liberálně multikulturní palbě“. I přes toto množství odkazů a závažnost tématu se Smrt západu perfektně čte ( přelouskal jsem ji za necelé dva dny ). Téměř každá stránka je nabitá zajímavými myšlenkami, takže ke druhému čtení jsem usedal se zvýrazňovačem.
Závěr knihy nakonec brzdí předchozí pesimismus, neboť Buchanan nabízí řešení a věří v konečné vítězství západu nad všemi rozkladnými vlivy. Boj o přežití západních států přirovnává ke dlouhé studené válce a ta přece ve finále „dopadla dobře“.
Knihu doporučuji každému, kdo se zajímá o společenské dění ze všech pohledů a nespokojí se s tím, co mu nabízí současné výklady, často ovlivněné právě „vrahy západu“. Pokud se někdo ze čtenářů definuje jako pravicově konzervativní vlastenec, pak si troufám říci, že Smrt západu by měla patřit k jeho základní ideové výbavě.
Jen malé upozornění pro ty, co se už chystají do knihkupectví : O Buchanana si musíte přímo říci, za výlohou ani v regále ho neuvidíte ( viz má narážka v úvodu ). Politická korektnost v naší zemi dostoupila takové výše, že publikace tohoto typu nejsou zrovna nabízeny ve slevě. Víte… Je to poctivá kniha. Přečtěte si ji!