Pro život. Proti smrti. Proti potratům
Je mimo diskusi, že dítě se má narodit do prostředí, které mu umožní zdravý růst a slušnou výchovu. Pokud tato podmínka není jistá, je pro partnery riskantní zplodit potomka, který se – ne svojí vinou – stane „sociálním závažím“. Osudy nechtěných dětí jsou smutné. Na druhou stranu mají lidé dost sil na to, aby ovládli pudovou stránku svojí osobnosti a vyvarovali se traumatizujícího zážitku potratu.
Soudím, že při posuzování umělých potratů není možné vyvázat se z morálních pravidel naší civilizace. Podle nich byly potraty před nástupem levice kvalifikovány jako vražda. Prosazování interrupcí a podobných jevů (euthanasie) je součástí kultury smrti, která začíná ovládat Evropu. Tato antikultura se
odklání od života a plodnosti a dává přednost smrti potomka v zájmu pohodlí partnerů, tzv. bezstarostnosti a samotě. Zatímco v minulosti se mělo zato, že lidé jsou povoláni k zalidnění země a užívání jejích plodů, dnes je módní jedno nebo žádné dítě.
Zejména lidé v západním světě tendují k omezování porodnosti, zatímco dříve byly rodiny s mnoha dětmi pokládány za přízeň Boha a osudu. Vysoká potratovost souvisí s životem národa a se stupněm jeho sebevědomí. Interrupce v tomto směru není jen součástí svobodné volby matky. V potomcích přežívají předkové. Skrze potomky vstupují lidská společenství do budoucnosti. Bez nich naopak končí a bývají postupně překryty průraznějšími společenstvími, jejichž členové svoje děti naopak milují. Samozřejmě,
i když naše natalita nebude dostatečná pro zabezpečení české fyzické kontinuity, lidstvo samo nevymře. Mezeru, která by vznikla po našem odchodu, by vyplnily jistě jiné, vitálnější národy. Myslím si, že zaměstnávat se takovými úvahami přijde málokomu veselé.
Hnutí pro život (HPŽ) u nás bojuje za to, aby byl respektován a chráněn lidský život od okamžiku početí. S úsilím tohoto sdružení korespondují snahy politiků Karase, Kasala (oba KDU-ČSL), Plevy (ODS) ad. Přišli s návrhem novely potratového zákona, jenž měl redefinovat současný stav, kdy jsou potraty legální.
Podle tohoto odmítnutého návrhu měli být za potrat trestně odpovědní lékaři, kteří tento zákrok provedou, a také ti, kteří k potratu nabádají, nebo při něm pomáhají. Koncept však také říkal, že za potrat nemá být trestána matka. Dále uváděl rozumnou výjimku, že potrat je přípustný v případě ohrožení života matky
nebo dojde-li ke znásilnění.
Protipotratová legislativní iniciativa znamenala pokus očistit se od komunistického interrupčního zákona, který povolil provádění potratů. Roku 1957 u nás komunisté potraty legalizovali (dodnes jsou jejich zastánci). Pro ruské bolševiky představovaly interrupce jeden z výdobytků revoluce. Zavedli je jako první v novodobých dějinách roku 1920.
Mělo by být i z ekonomických důvodů přirozené podporovat spíše vysokou úroveň porodnosti než opak. Zvláště když rostoucí počet lidí důchodového věku není vyrovnáván adekvátním nárůstem generací zapojených do pracovního procesu. Za posledních pět let se u nás provedlo 180 tisíc potratů. V rovině
státního uvažování přišla naše země o desetitisíce budoucích daňových poplatníků. Tento trend působí neklid také v EU. Němečtí zaměstnanci se dnes netají obavami, že přijdou o svoji rentu kvůli tomu, že na ně nebude mít kdo pracovat.
Námitka, že i přes eventuální zákaz by byly potraty prováděny tajně, a že v případě potřeby by české ženy jezdily na potrat do ciziny, je oprávněná. Jistě, lidé mají odjakživa snahu obcházet zákony. Bude-li se těhotná žena chtít zbavit svého dítěte, najde si k tomu vždy nějaký prostředek. Mnoho se hovoří o tom, že žena-matka má mít dostatečně velkou svobodu rozhodovat o svém těle (plod pokládají příznivci interrupcí za součást matčina těla). Ve skutečnosti je dítě už nový člověk v těle matky. O právu ženy na potrat se – zejména v levicových a feministických kruzích – nepochybuje. Ale bere se v potaz také názor nenarozené lidské bytosti? Nebere. Protože není znám. Zeptat se dítěte na tento problém, který se ho existenčně týká,
není možné. A tak se s ním nedebatuje a jen se označí za plod určený k vyškrtnutí ze seznamu živých.
Přitom snímky zachycující průběh potratu ukazují zřetelně sebeobranu dítěte, které se v lůně matky snaží uhnout smrtícímu nástroji. Není to také názor, byť němý? Svobodná vůle vede člověka buď k respektování zákona, nebo ke vzpouře vůči němu. Ačkoliv se potraty dějí, neznamená to, že jsou správné. Také auta se kradou a neříkáme, že krádež je správné legalizovat. Nepříjemnou morálku zkrátka není možné vyobcovat s poukazem na zaklínadlo smluvního vztahu. Morálka je zde v podobě jednoduchých zásad (nemá se zabíjet, krást…) stovky let.
Je přirozené, že se děti rodí. Ne, že se ničí počatý život. Noví občané mají být solí země, ne jejím prachem. Potracených dětí se tato diskuse netýká, protože jsou už v jiném světě a netrápí je problémy demokratické společnosti. Ačkoliv jim nestačil dát nikdo ani jméno, jsou součástí našeho národa.
Stejně jako všichni ostatní, kteří odešli na věčnost. Tvoří s námi živými jedno společenství na zemi a budou ho s námi sdílet i na věčnosti. Pozemská společnost jim nedala příležitost rozvinout svoji osobnost a najít ve světě své místo…
Za vzor mateřské péče a lásky k dětem sloužily našim předkům sv. Ludmila a sv. Zdislava. Žily ve středověku, který by však přes všechnu svoji surovost nikdy nepochopil, že zabít dítě v lůně matky je normální a zákonné.
Portál 1/2004
Strana: 1 | 2
 |
| 10. týden |
|
 |
| 10. týden |
|
 |
| 10. týden |
|
 |
| 11. týden |
|
 |
| 11. týden |
|
 |
| 11. týden |
|
 |
| 24. týden - legální z genetických důvodů |
|
 |
| 24. týden - legální z genetických důvodů |
|
 |
| 24. týden - legální z genetických důvodů |
|
 |
| 24. týden - legální z genetických důvodů |
|
| Foto: © Copyright The Center for Bio-Ethical Reform |