Klausovy předpotopní názory…
Do diskuse o úloze a cílech občanské společnosti v liberální demokracii se zapojil i děkan filosofické fakulty v Plzni Ladislav Cabada článkem „Klausovy předpotopní názory.“ Čtenář
by očekával, že politolog Cabada objasní diskutovaný problém. Cabada rozebírá v čem spočívá nebezpečí absence občanské společnosti v demokratickém systému. Slovo svoboda se v textu nevyskytuje ani jednou, přestože ohrožení svobody přílišnou demokratizací je vážný problém.
Klaus, pokud vím, mluvil ve Varšavě právě o svobodě. Autor neříká nic o politických ambicích a ideologickém zázemí kritizovaných občanských hnutí. Nová levicová hnutí vystupující proti neoliberální globalizaci již opustila myšlenku proletářské revoluce a vidí těžiště své činnosti v ochraně individuální a skupinové autonomie před „utlačovatelskými strukturami“ kapitalistické ekonomiky a byrokratického státu. Hnutí spojují prosazení svých přestav s koncepty občanské společnosti. Sociální demokracie patří podle teoretiků těchto hnutí do starého železa. Politický a ekonomický liberalismus jehož efektivita je prověřena praxí odmítají ve jménu abstraktních sociálních utopií. Antiinstituciální program těchto hnutí směřující k destrukci starých institucí, má přispět ke vzniku „nových vztahů mezi lidmi.“ Tradiční rodinné vztahy založené dříve na autoritě rodičů mají být „modernizovány“ a poměr mezi rodiči a dětmi má nabývat charakteru „vyjednané autority“. Nový sociální řád zruší podle A. Gidense původní charakter manželství, sexuality, přátelství a příbuzenských vztahů.
Cílem má být rozšíření rovnostářství do všech sfér společenského života. „Nedokonalá“ konkrétní realita má být nahrazena realizací utopického projektu. Prostředkem k dosažení utopických vizí již není revoluce, ale demokratizace všech rozhodovacích procesů. Změn nemá být dosaženo parlamentní cestou, ale pronikáním hnutí do oblastí, které jsou dosud pokládány za nepolitické. Klasické politické instituce zastaraly a už nejsou schopny reagovat na potřeby dnešní společnosti a proto je nutné politizovat stále další a další oblasti společenského života. Tradiční pravolevé schéma dnes již nevyhovuje, protože již přestaly existovat ostré hranice mezi pravdou a nepravdou, dobrem a zlem. Známý teoretik „třetí cesty“ A. Giddens hovoří o „dialogická demokracie“ nebo “dialogické demokratizaci“.
Také nestranná pravidla politické soutěže mají být nahrazena neustálou diskusí mezi občany, aby byla zajištěna „plná legitimita“ politických rozhodnutí. V osobních vztazích brzy nastoupí éra „demokratizace emocí.“ Vztahy budou navazovány pro ně samotné, nikoliv pro nějaké vnější účely, jako reprodukce rodu, plození dětí nebo ekonomické výhody.
Z toho co jsem zde pouze namátkou uvedl je jasné, že kritika těchto utopických ideologií je z pozice obhájce klasických liberálních institucí na místě. Bohužel v této diskusi jsou zastáncům tzv. občanské společnosti automaticky přisuzovány ušlechtilé pohnutky a jejím kritikům ty nejhorší vlastnosti. Někteří z kritiků Klausova vystoupení ve Varšavě si jistě uvědomují, že s Klausovými argumenty není možné být hotov mávnutím ruky a proto se snaží tyto názory interpretovat tak, aby je mohli snadněji napadat. Václav Klaus nikdy netvrdil, že politiku tvoří pouze ti, kteří byli zvoleni jak píše ve svém článku Ladislav Cabada. Václav Klaus mluvil o výše zmíněných protiliberálních ideologiích, které se stále více prosazují v celosvětovém měřítku. Cabada musí vědět, že některé utopické tendence obsažené v těchto ideologiích mohou být stejně nebezpečné pro svobodu společnosti a tím i pro jednotlivce, jako naprostá absence občanské angažovanosti.
Nikoho, kdo je seznámen s personálním obsazením katedry filosofie na FF v Plzni, nemohou názory děkana Ladislav Cabady překvapit. Katedru od počátku ovládají bývalí komunističtí propagandisté z Ústavu marxismu-leninismu v Plzni z období před rokem 1989. Vedoucím katedry zůstal absolvent Lomonosovovy university v Moskvě v létech 1972-76 Nikolaj Demjančuk. Ten zde zaměstnává i další propagandisty. Děkana Ladislava Cabadu stejně jako jeho předchůdce Ivo Budila nezajímá, že tito učitelé dlouhá léta obhajovali před studenty komunistický režim a hájí tyto „nenahraditelné odborníky,“ prokádrované již za Husáka ideologickým tajemníkem KSČ před nepohodlnými kritiky.
Když Ladislav Cabada bagatelizuje Václavem Klausem vyjádřené obavy, že svoboda může být ohrožována organizacemi, které se navenek jeví jako apolitické, činí tak s plným vědomím toho, že Klaus by své názory v seriozní politologické diskusi velmi snadno obhájil. To co Cabada zveřejnil v Lidových novinách není politologická úvaha, nýbrž politická agitace na objednávku. České filosofické fakulty se podobně jako na západě stávají útočištěm levicových intelektuálů. Na západních universitách však současně působí množství renomovaných učenců s jejichž díly se postupně seznamujeme. U nás zůstaly katedry filosofie v rukou bývalých komunistických propagandistů bez potřebné profesionální erudice. Obsazení katedry filosofie na Filosofické fakultě v Plzni je toho názorným příkladem.
Mgr. Jiří Kubík, člen ODS Plzeň
Závěrem citát z dopisu bývalého rektora Západočeské univerzity doc. Holendy
„Vy však své články vytrvale po léta píšete pouze proto, že byste rád zničil dnes již docenta Demjančuka, který kdysi studoval filosofii na Lomonosově universitě. Vám se však ani tato universita nezdá dost dobrá“
Bez komentáře