BUĎ LISABON - NEBO RADAR … obojí současně se vylučuje
Vláda prý uvažuje o obchodu se sociálními demokraty: Když oni nechají projít radar, podpoří ODS Lisabonskou smlouvu.
Ponechám stranou, že ODS zřejmě podpoří Lisabonskou smlouvu i bez radaru. Prostě vymění jakousi pofiderní svrchovannost za hmatatelné evropské peníze. Že se bude navíc moci zaštítit radarem, to jí poslouží jen jako výmluva vlastním voličům.
Ponechám stranou, že Lisabon už podpořit nelze, leda by Irsko změnilo názor. (A šance, že ho změní, je a bude nepřímo úměrná tlaku na Iry vyvíjenému –Irové jsou paličáci a na své já jsou hákliví.)
Ale nemohu nechat stranou, že Lisabonská smlouva a směr, kterým se s ní Evropa vydává, tady do budoucna jakýkoli jiný než evropský radar vylučuje.
Je pravda, že Lisabonská smlouva zatím nechává tzv. II. pilíř EU, tj. společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, čistě na mezivládní, konsensuální bázi. Nikdy mi ale žádný Evropan neodpověděl na prostou otázku, co bude po Lisabonu, kam až chtějí v evropské integraci zajít, zda je dána nějaká mez. Buď se urazil, nebo se začal kroutit. Navíc se špičkoví bruselští úředníci vůbvec netají svým federalismem, jak názorně předvedli začátkem července na školení českých vládních úředníků. Už to, že naše úředníky ti evropští školí, je signifikantní – proč to není naopak, kdo koho tady vlastně zaměstnává? Nikdy jsem z těcto lidí nedostal větu: „Ano, Lisabonem to končí, pak budeme spokojeni“. Naopak, ze samotné Lisabonské smlouvy je patrné, že je to jen začátek. Nádherně to dokládají následující ustanovení Smlouvy o EU, ve znění Lisabonské smlouvy:
„Článek 10b
1. Na základě zásad a cílů uvedených v článku 10a určuje Evropská rada strategické zájmy a cíle Unie.
Rozhodnutí Evropské rady o strategických zájmech a cílech Unie se vztahují na společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a na jiné oblasti vnější činnosti Unie. Mohou se týkat vztahů Unie s některou zemí nebo regionem, nebo být zaměřena tematicky. Vymezují jejich trvání a prostředky, které mají poskytnout Unie a členské státy.
Evropská rada rozhoduje jednomyslně na doporučení Rady, které Rada přijímá způsobem stanoveným pro každou oblast. Rozhodnutí Evropské rady se provádějí podle postupů stanovených Smlouvami. …
Článek 11
1. Pravomoc Unie v otázkách společné zahraniční a bezpečnostní politiky se vztahuje na všechny oblasti zahraniční politiky a všechny otázky týkající se bezpečnosti Unie, včetně postupného vymezení společné obranné politiky, která by mohla vést ke společné obraně.
Společná zahraniční a bezpečnostní politika podléhá zvláštním pravidlům a postupům. Je vymezována a prováděna Evropskou radou a Radou jednomyslně, nestanoví-li Smlouvy jinak. …“
Ergo s Lisabonem může přijít den, kdy nám EU obrannou politiku prostě předepíše, či přesněji: vezme ji na sebe.
Jaká to asi bude politika, tahle evropská obranná politika?
No, jaká asi, když Evropané (nezaměňovat s obyvateli evropského kontinentu) neradi USA, neradi USA zejména v Evropě? Jaká to asi bude politika, když chtějí, aby Evropa byla státem s vlastní obranou? Jaká to asi bude politika se známou nechutí speciálně Francie k NATO, jaká to asi bude politika, když Francie se sice vrátila do vojenské složky NATO, ale jen proto, aby tam tolik nedominovaly USA? Jaká to asi bude politika, když její autoři chtějí vidět EU jako třetí mocnost vedle nejen Rusku, ale i USA? Vedle Ruska a USA, to znamená jednou s USA proti Rusku, podruhé s Ruskem proti USA, jazýček na vahách …
Jednoho dne nám řeknou: „Ale vždyť vy jste poslední, kdo se komunitarizaci obrany brání, no tak, nekažte to ostatním …“.
Když to nepomůže: „Ale no tak, vždyť je vás jen deset miliónů“.
A když ani to nepomůže: „Ale dotace byste potřebovali, ne?“
A jiného dne nám pak nakáží, že tady žádný americký radar mít nesmíme. Nesmysl? Dnes ano. Za 10 let to může být klidně realita. Před deseti lety jsme si také nedokázali představit evropského prezidenta, dnes se Brusel snaží agendu, kterou pro něj (přejmenovaného prozatímně na předsedu) má připravenou na rok dopředu, podsunout našemu předsednictví , když Irové ten skvělý plán tak nepoučeně zdrželi a bude třeba jim to vysvětlit …
A závěrem ještě jedna legrácka:
13. listopadu 2007 navštívil francouzský prezident Sarkozy Evropský parlament. Zde načrtl připravované cíle francouského předsednictví. Řekl, že Francie má zájem řešit zejména 4 významné problematické oblasti, a to energetiku, imigraci, životní prostředí a … a evropskou obranu.
Hlavním mottem francouzského předsednictví je „l´Europe protection“ – tedy „ochranářská Evropa“ …
Musím napsat ještě něco víc, aby bylo jasné, že tohle ODS nikdy nesmí přijmout, nemá-li totálně obměnit svůj elektorát?
Musím napsat ještě něco víc, aby bylo jasné, že vládní „dvounohá“ vize obrany – jedna noha USA, druhá noha Evropa – je totální nesmysl?
Musím napsat ještě něco víc, aby bylo zřejmé, že výměnu radar za Lisabon může nabízet jen socialista a přijmout ji může jen úplný blázen? Je to jako dostat za křištál kus ledu.
Autor je právní konzultant Kanceláře prezidenta republiky