Klaus odpovídá, proč koruna posiluje tak výrazným tempem
Dlouhodobé posilování koruny je složitým jevem, který nemá žádné jednoduché monokauzální vysvětlení. Proto by také bylo zcela mylné hledat jedno konkrétní opatření hospodářské či měnové politiky, které by mohlo toto posilování koruny zastavit – snad kromě pokusu o záměrné znevěrohodnění celé české ekonomiky nějakým politickým zvratem.
Rozhodujícím důvodem posilování koruny je rostoucí výkonnost české ekonomiky (včetně jejího přebytku obchodní bilance). Sílí nejen česká koruna, ale i česká ekonomika. Ta vzbuzuje důvěru a v dobrém stavu je i její finanční a bankovní sektor, který zůstal imunní vůči hypoteční krizi ve světě.
Dohánění eurozóny však není jen doháněním HDP na hlavu (které během jedné dekády skončí), ale i „doháněním“ cenových struktur, neboli relativních cen. I to je doprovodným jevem dokončování transformační éry a důsledkem je buď posilování kurzu nebo zrychlování inflace. Naše země volila to první, nikoli druhé. Pláč našich exportérů je sice pochopitelný, ale zapomínají, že zrychlený růst cen (a v návaznosti na to mezd) by měl na jejich ziskovost stejný efekt jako posilování kurzu.
Dnešní zrychlené posilování koruny není primárním jevem. Kurzový pohyb vychází více od jiných měn (zejména od dolaru) a na korunu se spíše přenáší. Finanční investoři hledali vhodné měny k ukládání a zhodnocování svých prostředků. Našli je v koruně a tím ji tlačí vzhůru. Jejich síla i motivace to udělat jsou více než dostatečné.
Naše centrální banka se bála záporných reálných úrokových sazeb a spolu s inflací úrokové sazby zvyšovala. Jde ale jen a jedině o to, zda je naše inflace inflací, se kterou se dá bojovat nástroji měnové politiky. Naše dnešní inflace – růst cen potravin, ropy, změny DPH, změny regulovaných cen energií, nové ekologické daně – je způsobována do značné míry pro měnovou politiku faktory exogenními a krátkodobě se proto s inflací nedá nic dělat. ČNB správně vede souboj s inflačními očekáváními, ale já v tuto – minimálně dvě desetiletí módní teorii (vedoucí k „inflačnímu cílování“) – moc nevěřím. ČNB tudíž k posilování koruny – na základě dlouhodobé protiinflační koncepci své politiky – také svým způsobem přispívá. To není kritika, to je konstatace.
Dlouhodobé efekty výroků guvernéra Tůmy z minulého týdne se dají špatně předvídat. Myslím ale, že jejich působení nebude delší než pár dní. A já bych to panu guvernérovi přál. Kdyby to bylo jinak, pak by to znamenalo, že ČNB v dnešní situaci něco účinného dělat mohla (a že už to dávno dělat měla).
Pod vlivem rychlého posilování koruny volají naši exportéři (ale i např. hoteliéři) po rychlém přijetí Eura. Rychlé přijetí Eura však možné není – technicky sice ano, ale eurozóna by nás tak rychle nepřijala. Krátkodobým řešením by to stejně nebylo.Vzhledem k výraznému posilování koruny v posledních letech by po vstupu do eurozóny nastala zvýšená inflace. Exportéry by pak netrápil kurz koruny, ale rychlejší růst cen všech vstupů. Zejména by prudce vzrostly mzdové tlaky. To by pro ně žádným zlepšením nebylo.
Žádné jednoduché řešení neexistuje. Zejména nezkoušejme hrát si s kurzem koruny nebo si hrát se zaváděním nějakých administrativních opatření. Ta přijdou vždycky velmi draho a všechno jenom zhorší. Řešení je zřejmé:
- udržovat maximální stabilitu veřejných financí, minimalizovat deficit veřejných rozpočtů, brzdit nadměrné požadavky našeho nákladného sociálního i zdravotního systému;
- minimalizovat nadměrnou a proto nesmírně nákladnou, z EU přicházející byrokratickou regulaci všeho možného i nemožného;
- nezdražovat ekonomiku absurdními kvázi-ekologickými požadavky.
Shrnuto, je třeba provádět racionální celkovou ekonomickou politiku, nikoli zavádět konkrétní protikurzová opatření.
týdeník Euro, 4. 8. 2008
www.klaus.cz