Škola má vzdělávat a vychovávat. Vzdělávat má co nejlépe, vychovávat podle přání rodičů. Rodiče mají různé názory na výchovu dětí – od těch liberálních až po ty zdůrazňující autoritu a disciplínu. 

Proto by měla existovat pluralita typů škol, od státních až po různé církevní a soukromé, aby si rodiče mohli vybrat, jaký typ školy by jim vyhovoval nejlépe. Dohoda rodičů a školy pak určí typ výchovy. Od permisivního až po ten nejstriktnější včetně fyzických trestů, pokud si to rodiče přejí. Co by bylo špatného na soukromé škole, v níž panuje disciplína a dodržují se striktní vzdělávací standardy, přičemž rodiče předem vědí – a přejí si - že jejich dítě může dostat rákoskou? Podle mě ideální typ školy pro výchovu i vzdělání dětí. 

Co však v situaci našeho státního školství? Obecně vzato, kvalitní vzdělání bez disciplíny žáků, jejich píle a odříkání není možné. Proto by se disciplína ve státních školách měla posílit. 

Učitel případně ředitel rozhodují, co žáci v třídě mít smějí a co nesmějí. Nesmějí mít mobily během zkoušek? Nejen to, nesmějí je mít zapnuté během hodin vůbec, pokud si to učitel nepřeje. Jeho starostí má být, aby ve třídě bylo co nejméně rušivých elementů – těch, co by rušily jeho výuku i ostatní žáky, kteří se učit chtějí. 

Co však s potížisty? Vyloučit z vyučovacího procesu. Nechat propadnout. Opakovaně. Pokud se to jim a jejich rodičům nelíbí, ať si hledají školu jinou. Nezvedenci nemají právo bránit ve vzdělání těm, kdo se učit chtějí. 

Nový zákon na posílení autority učitelů a jejich ochranu vůči spratkům? Probůh, ne! Zdravý rozum plně postačí, jakož i již existující, legitimní pravomoc školy rozhodnout, co jsou a co nejsou učební pomůcky, co má a co nemá být ve třídě přítomno, co je a co není vyučování nápomocné chování. 

Je obsesí české společnosti volat hned po nových a nových zákonech na řešení jakéhokoli společenského problému. Jako kdyby zákon samotný byl schopen patologii vyléčit. Tu léčí především správné a odpovědné jednání lidí. Koneckonců náš stát je již teď zaplevelen přehršlí zákonů a já toužebně očekávám politika, který řekne a pak taky splní: „Nepřicházím proto, abych odsouhlasil zákony nové, nýbrž proto, abych zrušil ty nepotřebné a přebytečné staré!“ 

Takže posílení disciplíny žáků a autority učitelů ve školách ano; nové zákony však nikoli. 

Publikováno v Mf Dnes 1. srpna 2008 pod redakčním názvem „O zákazu mobilů ať si rozhodují sami učitelé…“