Být Rusem neznamená nic jiného než být nadčlověkem
Sál pražského autoklubu byl toho dne nabitý k prasknutí, neboť Centrum pro ekonomiku a politiku (CEP) v něm pořádalo zajímavý seminář „Rusko a Evropa – perspektiva vztahů“. Zajímavý byl tím, že při vystoupení novináře a poradce Vladimíra Putina, profesora Moskevského státního institutu mezinárodních vztahů Alexeje K. Puškova, si posluchač uvědomil, jak nesmírná změna se v naší zemi udála a jak velká propast v pohledu na svět nyní existuje mezi námi a Ruskem. Lehce se totiž zvyká na život ve svobodné kapitalistické společnosti a zapomíná se na to, jakými nesmysly a frázemi jsme byli 50 let zavalováni. Co je ale ještě nebezpečnější, že zapomínáme, že tato změna nastala jen u nás a v okolních státech, ale Rusové myslí stále s marxistickými klapkami na očích, i přesto, že se i tam samozřejmě mnohé změnilo k lepšímu. Připomnělo mi to slova europoslance Hynka Fajmona, když si posteskl, jak těžko přesvědčuje evropské politiky ze států EU, které nezažily komunismus, o tom, jak je komunismus nebezpečný a jak tito politici mají tendenci jej podceňovat jako učení, které zastává pouze část jakýchsi podivínů, kteří z toho, až dospějí, vyrostou, stejně jako vyrostli bítníci, pankeři a jiná postpubertální dítka. Je proto dobře, že přednáška prof. 
Puškova posluchačům připomněla v plné síle, jaká propast v myšlení existuje mezi Rusy a nekomunisticky smýšlejícími Evropany. A to se jednalo o přednášku ruského intelektuála, ne nějakého nevzdělaného Biľaka.
Seminář moderoval ředitel CEPu Petr Mach (uprostřed) a spolu s profesorem Puškovem na něm vystoupil i novinář Jefim Fištejn (vpravo)
Profesor Puškov sice zdůraznil, že Rusko je evropská země a zvolení Vladimíra Putina prezidentem bylo v Rusku vnímáno jako potvrzení jeho proevropské orientace. Přesto po jeho přednášce zůstalo nezodpovězeno, kam Rusko začlenit. Je Rusko nejzápadnější výspou východu či naopak? Kým se cítí více být? Přednáška působila dojmem, že nikdo, ani vůdcové Ruska nevědí, kam Rusko vlastně kráčí. Potvrdila zato ale, že v Rusech zůstává mytologie o vlastní výjimečnosti tak, jak ji již kdysi vystihl Dostojevský: „Být Rusem neznamená nic jiného než být nadčlověkem“. Pan profesor sice hned na počátku zdůraznil, že Evropskou unii vnímá Rusko lépe než USA, protože EU nemá jako USA ambice podnikat válečné operace. Vztah k USA je prý v Rusku podobný jako v EU, tedy kritický, i když v Rusku o něco méně (v Rusku prý zaujímá negativní postoj k USA jen 52-53 % občanů, zatímco v Německu je to 69 % a v Anglii dokonce 75% občanů.) Přestože Rusko má tedy podle Puškova blíž k evropské než atlantické vazbě, není stále schopno se s Evropou sblížit. Otázkou je, proč a také s kým se tedy vůbec chce přátelit a kam vlastně chce směřovat. Jak bude ukázáno dále, z ekonomického hlediska je první volbou Ruska především Asie.
Co nedovoluje Rusku a Evropě se sblížit
Jak bude ukázáno dále, kulturně-civilizační a ekonomické hledisko tomu nebrání. Otázka politická je již sice problematičtější, ale také ne zásadně. Co je ale kamenem úrazu, je členství většiny států EU v NATO a obavy Ruska z amerických obranných radarů proti teroristům, které pokládá za "nástroj na neutralizaci ruského jaderného potenciálu".
Pokud jde o kulturně-civilizační dimensi, je Rusko podle Puškova součástí Evropy 
dávno. Oba útvary mají tytéž křesťanské kořeny a mají k sobě blízko.
„Západ má zájem bojovat o evropskou identitu Ruska. S tím souhlasím. Evropa ale musí vystoupit z evropského provincionalismu. Europocentristický pohled nefunguje a Europoautistická úloha je chybná. Váha Západu bude klesat. Po válce činilo 45 % HDP světa USA, dnes činí pouhých 23 %. Dožene nás za 20 let Čína? A co Írán a Pakistán?“ ptal se pan profesor.
Z ekonomického hlediska je také v podstatě vše v pořádku, i když postupně ztrácí EU jako ekonomický partner Ruska monopolní pozici. Z EU jde do Ruska 40 % importu a export do Evropy činí 42-4% obratu Ruska. Zahraniční investice Ruska činí 82 mld. dolarů. Na prvním místě je VB a Německo, a přestože Blair vyzýval, aby britský byznys omezil investice v Rusku, firmy je prý naopak zvýšily. „Rusko je jiný stát, než USA. Rusko nemá globální ambice, chce investice a budovat ekonomické vztahy. Chce svůj vliv rozšířit, ale ekonomickými prostředky stejně, jako každý stát. Západ bude potřebovat jeho zdroje a bylo by nerozumné ho vyřadit z mezinárodního kontextu. V zájmu nejen Ruska, ale i EU a ČR je stabilita a ekonomický rozvoj v Rusku. Pokud budou vztahy Ruska a EU reciproční, pak se může o vstupu Ruska do EU hovořit,“ uvedl Puškov, ale hned dodal: "Vstupem do EU by Rusko ztratilo část suverenity a co za to? Řekové získali obrovské dotace na zemědělství. Rusko má tolik peněz, že podobné investice od EU nepotřebuje. O jeho investice mají naopak velký zájem Čína a Itálie. Rusko dodá pracovní síly a Čína suroviny. Tento scénář láká Rusy okamžitou efektivitou a volbou Ruska je z ekonomického hlediska především Asie."
Politická dimenze Ruska a EU je ale výrazně rozdílná: „Dvě třetiny Ruska leží v Asii a v Rusku existují názory, že se má sbližovat s muslimským světem. Pokud by se stalo Rusko členem EU, nebyla by to evropská zem v pravém smyslu slova. Rozvoj islámu přímo vyžaduje americko-evropsko-ruskou soudržnost. Vneslo by to jasno do mezinárodního kontextu.“ Hned nato ale Puškov zdůraznil, že "Rusko je samostatným mechanismem a nic nemusí. Rusko má po Číně a Japonsku největší zásoby zlata a valut (600 mld. USD), co do velikosti HDP patříme mezi dvanáct největších hospodářství světa a jeho zahraniční dluh z 90 let je splacen. Toto vše mu dává pocit nezávislosti a sebejistoty." Pokud jde o vstup Ruska do EU, uvedl profesor Puškov, že jediný Berlusconi, který spadl sice při projevu z tribuny, sliboval Vladimíru Putinovi vstup do EU pod podmínkou, že musí pustit do EU ruský plyn a dovolit jí koupi akcií v plynovodech. Dále požadoval, aby evropská letadla mohla létat přes Rusko bez placení. „Co za to? Proč bychom měli pouštět Vás k distribuci našeho plynu? V USA také žádná zahraniční firma nemůže mít akcie v naftařských společnostech. Proto říkám, buď utvořit nějaký kompromis, nebo nechat starou smlouvu. Ostatně Rusko se stejně těžko stane členem EU již proto, že Romano Prodi řekl, že pokud bude naživu, tak se to nestane a je mu teprve 63 let,“ uzavřel tuto část Puškov.
To, že v Rusku neproběhla renesance země, nemá podle Puškova na současné vztahy se světem velký vliv: "Německo vedlo dvě velké války a také ho neodsuzujeme. Gorbačova nekritizujeme za to, že dovolil Vaši sametovou revoluci, ale zato, že když vydal souhlas se sjednocením Německa, neuzavřel s EU smlouvu, že se nebude rozšiřovat NATO na východ. A to ani o palec! A pokud jde o tolik kritizovaných mnoho miliardářů v naší dumě, pak v Itálii je to stejné. Nejsme tím ale nadšeni, miliardáři v Rusku jsou důsledkem zavedení radikálně liberálního zavádění tržní ekonomiky. Za Jelcina byla moc pouze oligarchická. Ta vládne i v USA. Oligarchická forma je tam ale slitější, než v Rusku. Ideální je podle nás švédský či německý model kapitalismu. Trh má být regulovaný, jako ve Skandinávii. Tam je daleko více sociální spravedlnosti než v USA. Tržní hospodářství není všelékem. Hodnota není jen v penězích, ale i ve spravedlnosti. Společnost má lidem pomáhat.“
Hlavním problémem otázky vstupu Ruska do EU je její spojení s NATO
Z přednášky ale nakonec vyplynulo, že nejde ani o kulturu, ani o ekonomiku a dokonce ani o politiku, ale hlavním problémem vstupu Ruska do EU je jejich hluboké nevyjasnění 
vztahů s NATO. Zatímco EU ho vnímá jako politickou organizaci na prosazování demokracie, Rusko ho vnímá jako vojenský blok mající třikrát víc ozbrojených sil než Rusko.
„Prezident Bush chce Ukrajinu začlenit do NATO, pouhá neutralita mu nestačí. Chce odtrhnout Ukrajinu od Ruska strategicky. V roce 2017 odejde ruská námořní flotila ze Sevastopolu. Proti vstupu do NATO je přitom 65 % Ukrajinců a 87 % Bělorusů. V USA k nám mají nepřátelský vztah. Proč?“ rozhořčil se Puškov.
Z výše uvedeného je vidět, že důvodem, proč se nedaří dialog, je nesmyslná asertivita Ruska vůči NATO. Je otevřenou otázkou, jak bude Rusko postupovat vůči Západu. Rusko si musí odpovědět na otázku, čím je. Budovat vlast na nenávisti k NATO a chtít do socialistické internacionály rozhodně není rozumná strategie. Západ chce přitom po Rusku pouze součinnost, ale to, jak je vidět, Rusko naprosto nechápe.
Kromě NATA vadí Rusům přístup EU k budování dalšího evropského radaru. Dokonce až tak, že se Puškov snížil k výroku, že demokracie je pojem relativní a někdy se demokratické režimy chovají jako diktátorské, ignorují referenda a přehlížejí názory občanů. „Radar není stejně jako NATO politický objekt. Od dob kardinála Richelieuho víme, že když se k hranicím země blíží vojenský blok, je to zlé. Radar v Brdech je zaměřen na mezikontinentální rakety. Ty ale Írán nemá. Radar je tudíž ve skutečnosti zaměřen na neutralizaci ruského jaderného potenciálu. Radary jsou již v Norsku, v Gruzii a v Azerbajdžánu. Bude to tedy čtvrtý radar v naší blízkosti a za těchto podmínek máme velké obavy,“ uvedl Puškov. Tím jasně potvrdil, že Rusko se obává, že jeho rakety by nedopadly na ta správná místa a že tudíž si s teroristy po této stránce nezadá. O obraně naší země před tímto nebezpečím hovořil jako o něčem špatném a pominul fakt, že za 2,5 roku budou vesele létat íránské rakety nad celou Evropou. Pominu-li ty případné již vyvinuté ruské, které se mohou jednou k nim přidat.
I když má pan profesor odlišné názory je dobře, že srozumitelně objasnil postoj Ruska k NATO, k radaru a ekonomickým vztahům s EU.
Pan Petr Mach mohl být hrdý na to, že díky němu jsme poznali, jak smýšlí současný ruský vzdělanec.
Puškov má sice pravdu, že se Evropa stane periférií a přestane mít pro Rusko, a nejen pro něj, ekonomickou monopolní moc. Ale ne proto, že je většina jejich států v NATO, ale pro její nesmyslnou ochranářskou politiku, nesmyslné dotace, příšernou ekologickou politiku a další špatné a neuvážené politické kroky. Má pravdu v tom, že"rozvoj islámu přímo vyžaduje americko-evropsko-ruskou soudržnost", že je otázkou, není-li Evropa příliš tolerantní k menšinovým problémům a že jí ubližuje přílišný multikulturalismus. Má pravdu, že "Evropa musí vystoupit z evropského provincionalismu. Europocentristický pohled nefunguje a Europoautistická úloha je chybná. Jinak její váha a váha celého Západu bude klesat". Nelze s ním ale rozhodně souhlasit, že "euroatlantická civilizace je příliš velikým centrismem". A co je důležité, nejde všechny chyby v ruské ekonomice svádět na liberální zavádění tržní ekonomiky. Naopak tržní hospodářství je všelékem pro špatnou ekonomiku.
Z výroků prof. Puškova je jasné, že i když každý mluví o tom, jaké by mělo Rusko být, ono si bude dělat stejně, co chce. I přesto, že Rusko zavedlo formálně demokratickou ústavu, neboť si to žádal vývoj, korekce se nekonala. Tolik milovanýPutin více oligarchů vytvořil, než dal do vězení, a to panu Puškovovi nevadí. Protizápadní negativismus je v ruském tisku obrovský. Ruští politici by si měli uvědomit, že země, která se dynamicky rozvíjí a chtěla by mít za vzor Švédskou či německou ekonomiku, by mohla začít pustnout. Švédský socialistický model je povede k ušmudlané třetí cestě a nikdy se nestanou skutečnou kapitalistickou vyspělou zemí. Varováním by měla pro ně být velmi negativní ekonomická zpráva prof. Grinberka z Ruské akademie věd, podle níž je Gasprom nejzadluženější podnik na světě. Lépe než konfrontačně by měli Rusové vystupovat tak, že by otevřeli oči a uvědomili si, že partnerství se skutečně vyspělými kapitalistickými státy je produktivnější, než konfrontace. A hlavně by Rusko mělo dát jasnou a nepokrytou odpověď, čím nyní vlastně je a kam směřuje. Již totiž neplatí názor Dostojevského, že být Rusem je být nadčlověkem, ale Rusko je pouze jedním z mnohých velkých celků globální ekonomiky, kde vládne volný trh a nemůže se jeho konkurenci vyhnout, i kdyby bylo několikrát větší.
www.fragmenty.cz